Česká čtyřka - díl druhý

25.3.2011, autor: Petr Nešněra

Každý rok koncem listopadu se ve firmě, kde pracuji, koná dvoudenní inventura. Začíná v pátek odpoledne a končí v sobotu během dne. V loňském roce tomu nebylo jinak; já se modlil, aby vše dobře dopadlo a já mohl alespoň na jednu noc odjet k vodě. Byla to jedna z posledních možností na ulovení nějakého pěkného kapřího fešáka, neboť byl konec listopadu 2009 a na další týden hlásili silné mrazy.
Ve tři hodiny odpoledne jsem dorazil jako vítr domů a v rychlosti hlásím můj záměr jet na ryby mé přítelkyni. Nebyla jako vždy proti a pomohla mi v rychlosti pobalit teplé oblečení a něco k jídlu. Deset minut po této bleskové akci opět sedím za volantem svého auta a letím jako blázen ke vzdálenému jezeru. Při příjezdu k vodě je tma jak v ranci a na břehu není ani živáčka. Přesně podle mého přání. Ovšem při představě, že musím své věci nanosit do vzdálenosti čtyř set metrů, mě nálada pomalu opouští a v tichosti si brumlám něco a bláznech.

V rychlosti jsem popadl nejnutnější věci a naložen jako soumar ukrajuji první metry. Vše jsem pochopitelně nepobral najednou. a tak si cestu musím zopakovat ještě několikrát. Po půl hodině mám vše na místě a začínám stavět bydlení. Pouze lehký přístřešek bez přední stěny, podlážky a zimního přehozu. Jednu noc to prostě musím vydržet. O deset minut později nahazuji pruty do vzdálenosti deseti metrů od břehu na místo, kde prudký břeh pomalu přechází v rovné dno. Ke každé montáži přihazuji několik hrstí boilie Ryba/Banán velikosti 20 mm. Oba pruty mám nastražené na panáčka s mojí oblíbenou příchutí Banán. Montáž se skládá ze 120 g průběžného olova, místo olověné šňůry jsem použil monofil o průměru 0,55 mm v délce 10 cm, který navazuji rovnou na kmenový vlasec. Návazec tentokrát zkracuji na pouhých 7 cm a opět jsem použil můj oblíbený fluocarbon v kombinaci s háčkem velikosti 8.

Navlékám si rukavice, kulicha a s pocitem dobře odvedené práce uléhám na lehátko a spokojeně začínám usínat v teple spacáku.

Nevím, jak dlouho jsem spal a co se mi zdálo. Pouze si pamatuji zvuk mého hlásiče, který nebyl k utišení. Podobný záběr bych čekal v plné rybářské sezóně nikoliv na konci listopadu při teplotě vody 7 C?. Opatrně zasekávám a přibrzďuji rozjetou rybu. Se vší opatrností zdolávám soupeře a v duchu odhaduji jeho velikost. Pomalu začínám vyhrávat, a tak si dovoluji přitvrdit a dotahuji brzdu mého navijáku.Ve světle čelovky se zničehonic objeví tělo krásného lysce a mně se začínají třást ruce nervozitou.Ta ze mne spadla, až když ryba klidně odpočívala v mém podběráku. Následuje rychlé zvážení a uložení ryby do saku, kde v klidu počká na ranní focení. Sedám si do lehátka,vytahuji z basy doutníček, který si zapaluji na oslavu, a vše si několikrát přehrávám znovu a znovu v paměti. Právě kvůli těmto okamžikům tohoto koníčka tak miluji. Hned ráno při rozednění rybu opatrně fotíme a během několika minut pouštíme zpět do jezera. V duchu se loučím s kapřím fešákem a přeji mu dlouhý život.

Petr Nešněra

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.