Neděle patří šampiónům

13.7.2019, autor: Jan Vala

První výprava sezony pro mě nedopadla moc dobře, snad tak trochu i díky tomu, že jsem moc nepřemýšlel nad volbou a přípravou místa.

Chtěl sem už konečně být o vody a užívat trochu klidu. Prostě jsem dostal od svatého Petra pořádně za vyučenou. Nic prostě není zadarmo a je potřeba zvlášť v brzkém jarním období, kdy teplota vody nepřesahuje 5 °C a, si připravovat lovné místo několik dní dopředu, ne-li několik týdnů. Člověk musí také samozřejmě znát aspoň trochu danou lokalitu a vědět kde se kapři v tomto období zdržují a jak přijímají potravu. Tento proces je poměrně dlouhodobí a náročný na čas, a i já sám můžu s jistotou říct, že tyto místa znám jen na dvou revírech z těch mnoha, co navštěvuji. Věděl sem, že místo které sem si zvolil není vůbec navštěvované a já si tak mohl v klidu každý den zajet nakrmit zhruba půl kilem kuliček. Nad volbou příchutě nebylo co řešit, brusinka do studené je pro mě jednoznačně nejlepší. Celých dvanáct dní sem poctivě jezdil v pravidelnou dobu krmit bez toho, aniž bych nahodil pruty. Už dlouho sem vlastně takhle nepřipravoval lovné místo……no ono vlastně si takhle připravit flek dopředu je v dnešní době poměrně zázrak, aniž by vás nikdo neviděl a pak tam neseděl.

Pak přišel očekávaný den a já odjel navečer k vodě. Počasí hlásily slunečné bezvětrné, nic moc na kapry, ale co bude klídek pohoda, říkal jsem si. Ve čtvrtek večer jsem dorazil na místo a začalo nezbytné vybalování a stavění bivaku. Ani jsem nerozdělával pruty a v klidu jen nakrmil. Akorát se setměním jsem měl vše nachystané. Do deseti ještě asi dvě hodinky tak sem se rozhodl to jen tak nahodit a navečeřet se. Než jsem ochutnal první sousto rozjel se mi levý prut, na kterou jsem nastražil 16 mm kuličku jahody na kterou prostě nedám dopustit, ať si každý říká, co chce. První kapřík výpravy byl za chvilku v podběráku a já se mohl konečně navečeřet. Do konce doby lovu už nebyl ani pípanec a já se těšil na páteční ráno. Po desátý jsem zalezl do spacáku a užíval si komfortu nového lehátka.

Přesně ve třičtvrtě na pět mě vzbudil budík a já vylezl do velice chladivé tmy. Na oba pruty jsem tentokrát nachystal brusinku s tím, že prostě nebudu moc experimentovat a budu se držet osvědčeného. K tomu směsku do PVA Rektor Sweet a nebylo co řešit. Samozřejmě jsem ještě nakobroval pár kuliček brusinky na lovné místo a montáže už letěli postupně do vody. Záběr přišel až když vylezlo sluníčko a začalo se oteplovat, kapří dorostenec se rozhodl si zpestřit svoji stravu. Byl jsem vlastně jen pár hodin u vody a měl dva záběry což se mi při poslední návštěvě nepovedlo za tři dny pátek tak nějak plynul a postupně začaly najíždět i ostatní rybáři. Neměl jsem z toho dobrý pocit, když jsem viděl některé, jaké množství krmení do vody valí. Teplota vody byla kolem 8 °C a z mého hlediska moc velký zákrm najednou nedělá lovnému místu moc dobře. Snažím se v tuto dobu spíš krmit dle aktivity ryb. Obloha jak vymalovaná a na hladině ani vlnka, prostě volej…do večera jsem udělal ještě tři kapry. Byl jsem celkově spokojený a v podstatě mi nic ani nechybělo. Už jsem tak nějak vyrostl z honby za kilogramy, která si myslím je v poslední době na kaprařské scéně bohužel již normální.

Sobotu jsem pojal stejně jako předchozí den, stejná taktika, stejné nástrahy, byl sem přesvědčený že dělám vše tak jak by mělo být, a tak jak jsem měl již několikrát odzkoušeno. Počasí bylo na chlup stejné a kapři přestali úplně komunikovat. Za celý den jen jeden záběr. S večerem jsem už začal pomalu laborovat co udělám na neděli jinak. Přemýšlel jsem tak dlouho až jsem z toho usnula a vzbudil mě až zvuk příposlechu jak sem později zjistil právě včas, desátá hodina se blížila. Po krásném souboji za svitu měsíčku jsem na břeh dostal krásného šupínáče, kterému do metru chybělo opravdu jen pár centimetrů. Proběhlo pár fotek a mohl jsem jít stáhnout i druhý prut a jít v klidu pokračovat ve snění.

Něco kolem druhé hodiny v noci mě vzbudil silný vítr, který vlny na vodě hnal přímo proti mně. V tu chvíli jsem si řekl, že není na co čekat a naložil sem do lodě krmení a vyrazil si lovné místo přikrmit. Ani jsem nemohl usnout a čekal jsem až konečně bude pět a budu moct nahodit. Nějak sem cítil že dneska to bude prostě ono. Moje předtuchy se naplnili a hned první záběr přišel už po půl hodině. Celé ráno jsem se nezastavil a ani v klidu nenajedl. Ale hlavně že začali zobat kapři. Vždy po záběru jsem se snažil co nejrychleji dokrmit lovné místo zhruba třiceti kuličkami abych kapry udržel na fleku, a hlavně při chuti. Kolem poledne začali ostatní rybáři pomalu balit, ale já prostě nemohl i když pracovní povinnosti pomalu klepali na dveře. Posunul jsem odjezd až na podvečer, a nakonec se vyplatilo, celkové skóre za neděli se zastavilo na 12ks.

Prostě „Neděle patří šampionům“ viď Péco a Hansku. Dlouho jsem si takhle nezachytal a připomnělo mi to stará dobrá léta, kdy jsme na tomto místě řádili z Jiříkem. Už se těším až s ním a Ondráškem zase po dlouhé době vyrazím na ryby a až mi zase ukáže, že nic ze svého umu nezapomněl.

S Pozdravem „Ať to jezdí“ Jenda Vala

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.

Články

Máte článek nebo reportáž od vody, o kterou byste se chtěli podělit s ostatními rybáři? Pošlete nám Váš materiál na prispevky@carpservis.cz.