Konečně na kaprech II

7.8.2018, autor: Jan Vala

Další naše výprava za kapry...

Uběhl zhruba měsíc od naší poslední akce, kterou jsme absolvovali společně s Petrem „Pécou“ a nastal čas nahodit znovu pruty a přemluvit nějakého toho kapra. Já si opět mohl nechat zdát o nějaké dovolené, jelikož se práce nějak nahromadila a tlačit jí před sebou by byla cesta do záhuby, proto opět nastal čas na kaprařský rozvrh s dojížděním přes den do práce. Pokoušel jsem se přemluvit i Jiříka, se kterým jsme měli plány na velkou akci, ale jeho přetržená achilovka bohužel udělala své. Sportem k trvalé invaliditě… holt třeba na podzim jim s Jirkou ukážeme zač je toho loket. No nic Péca se zhostil své role na výbornou a předem domluvené místo už obsadil ve čtvrtek abychom měli jistotu. Vybrali jsme jedno místečko, na kterém jsme několik let nechytali. Několikrát jsme zde v minulosti báječně pochytali. Pro Pécu to však byla premiéra na tomto fleku. Věděl jsem, že mám zhruba na čtyřiceti metrech nádherné čisté místo v hloubce čtyřech metrů se Slávkovým polem na dně a okolo tohoto místa v tuto dobu hodně vzrostlá tráva, co víc si prostě přát. Ideální místo na krmení ze břehu i za velice nepříznivých povětrnostních podmínek. Péca nastavil taktiku hledání čistých míst ve větší hloubce okolo šesti metrů a zkoušel je často měnit. Jako krmení jsme s sebou měli příchuť oliheň z řady Boos2 a ryba-banán z téže řady, oboje v kombinaci všech vyráběných průměrů. Na úvodní zákrm jsme použili i halibut pelety v průměru 6 mm. Tyto pelety jsem si pro zakrmování velice oblíbil a jsem přesvědčen, že i kapři. Chvilku to přece jen trvá, než kapři vyzobou peletky z krmného místa. Je pravda, že tyto pelety se nedají použít všude, zvláště pokud je na revíru hodně bílé ryby. To pak člověk krmí jen je.

Někdy je opravdu nutné použít jen kuličky většího průměru anebo si vzít něco málo z řady Magic. Tyto koule mají úplně jinou strukturu než boilies z řady Boss2. Jejich stavba je založená na najemno namletých složkách a pojiva jsou uspořádána tak, aby se z kuličky odlupovaly postupně jednotlivé vrstvy a její střed zůstal co nejdéle tvrdý. Tuto řadu rád používám pro chytání na tekoucích vodách a na vodách kde je opravdu velký tlak bílé ryby. Není to prostě žádná kulička pro rychlé chytání a někomu může přijít i jen jako „montážní pěna“, ale v mé výbavě rozhodně nemůže chybět.

První dny naší výpravy byly nad očekávání úspěšné. I za těch pár hodin ráno a večer kdy jsem mohl nahodit pruty mi přicházely záběry v pravidelných intervalech, skoro by se dalo říct, že si podle nich můžu řídit hodinky. Jakmile padla půl osmá večer, přišla série dvou, tří záběrů. Po okamžitém dokrmení to chvilku trvalo, ale za další dvě hodinky byli na břehu pravidelně další kapři. Ráno však záběry od kaprů přicházely minimálně a většinou byly jen náhodné. Prostě ryby v tu dobu na našem místě nebyly. Zkoušeli jsme několikrát zakrmit i něco kolem druhé hodiny ranní, abychom na ně byli nachystaní, ale prostě to nešlo. Je poznat, jak kapři po revíru migrují a někdy je člověk nezastaví ani krmením. Jelikož pro mě bylo z říše pohádek nahodit pruty přes den, nemohu soudit, zda jsem na svém krmném místě kapry měl či ne, ale Péca se poměrně činil a záběry mu chodily zhruba v hodinových až dvouhodinových intervalech. Jeden den se na mě usmálo štěstí a já mohl být u vody už od dvou hodin. Rozhodl jsem se pro změnu taktiky krmení a rozjel místo partiklem, směsí kukuřice, pšenice a řepky. Na obě montáže sem podvázal řadu kukuřiček a čekal co se bude dít. Prostě jedno odpoledne a ráno zkusím chytat jen na kukuřici. Vyslechl jsem si nějaké narážky od Péci ve smyslu toho, že budu chytat násaďáky, ale já jsem chtěl prostě něco změnit a jen tak si prostě zatahat. První kapr na sebe nenechal dlouho čekat a na břeh se podíval krásný lysec. Než jsem ho stihnul vyháčkovat a pustit, rozjel se mi druhý prut. Péca se začal smát s tím, že on mi to přece říkal, ale hned po tom, co jsem zvednul prut mi bylo jasné, že se o žádného kapřího dorostence jednat nebude. Krásný souboj, který jsem si mohl vychutnat ojediněle za světla, mi přinesl 14,5kg lysce. Pécovi malinko ztuhnul úsměv na tváři a já si z něho dělal do konce výpravy legraci s tím, že kukuřice je prostě kukuřice. Další dny jsem už chytal opět na kuličky a počet záběrů jsme na čtyři pruty vyhnaly až do průměru 15 ryb za den. Neměli jsme ani jeden den, jak to občas bývá vyloženě mrtvý. Zkoušeli jsme mnoho variant nastražení kuliček přes samotné pop-up boilies až po panáčky a sněhuláky. Nejvíce se osvědčilo nastražení dvou 20 mm kuliček jen tak na dno. Ani návazce jsme příliš nekombinovali a šňůrka Dr.Carp v průměru 0,28 mm s umístěním jednoho broučku asi pět centimetrů před háčkem byla prostě nejúčinnější. Z těch asi 70 záběrů jsme celkem přišli jen o pět ryb, které se vyhákly ihned po záseku. Co napsat závěrem? Snad jen už „v jednoduchosti je síla a kukuřice je prostě kukuřice." Nehledejte ve všem složité věci a zkuste se někdy vrátit ke stylu chytání, se kterým jste začínali, a který Vám fungoval. Proč přece měnit něco, co funguje.

S Pozdravem „Ať to jezdí“ Jenda Vala a Petr “Péca“ Puhlovský

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.