Poděbrady - jezero Kluk

8.11.2010, autor: Martin Brožek

Jelikož jsme se s Tonym přihlásili na podzimní kaprařské závody do Poděbrad, oslovil jsem mého kamaráda Aleše Václavíka a jeho firmu a požádal o přípravu krmení a nástrah na tyto závody.
Loňský rok tyto závody pro mne nedopadly nejlépe, jelikož jsem obsadil spolu s pár týmy poslední místo - tedy bez úlovku.
Doufal jsem, že letošní rok nebude tak smolný a že nějakou tu rybu uděláme.
Nechal jsem si nakoulet Losos-Sardinku a Casia-javor o průměru 14 a 16 mm, dále peletky od Carp Zoom. Je 13.10. a nastává balení všech věcí. Přijíždí Tony, překládáme rybařinu do mého auta, dáváme společný oběd a vyrážíme k Alešovi pro boiler. Do Poděbrad je to kousek, přijíždíme tam před druhou hodinou. Je zde už dost známých, tak jdeme na pokec. Pomalu přijíždí poslední týmy a krátce po třetí začíná zahajovací proslov organizátorů. Pak následuje prezentace a losování pořadí a místa. Losuji sektor A1. Po nahlédnutí do mapky zjišťujeme, že je to u ostrova, ale na dělící hrázi.

Domorodci mi sdělují, že tam je hloubka až 12 m. Startujeme auto a vyrážíme na naše vylosované místo. Za námi se rozjíždějí i ostatní. Pomalu se stmívá, tak stavíme bivak a věci na spaní. Kolem třetí ráno nás probouzí zima a mlha, vše je omrzlé a není vidět na krok. Sedám si do auta a připravuji PVA punčochy s peletami a kousky boilí. Vaříme kávu s urychlovačem – rumem. Start se posunul kvůli mlze na 9. Hodinu, ale ani v tuto dobu není nic vidět. Beru do lodi tyčovky a jedu na průzkum, ale už po minutě nevím, kde jsem. Volám na Tondu a náhle se vynořuji ve vedlejším sektoru. Po domluvě s nimi nasedají na člun a vyrážíme společně k ostrovu. Po upřesnění sektorů a rozmístění bójek se pomalu za stálého volání na parťáka vracím pro pruty. Vysvětluji situaci a popisuji Tondovi dno. Není to moc dobré, jelikož pod špičkami prutů jde dno strmě dolu a zastavuje se na 12,3 m.

Asi 15 m před ostrovem dno stoupá na 8,3 m a po 5 metrech na 6,5m. Zde umisťuji dva pruty jen s PVA a další prut dávám metr od ostrova pod větve - je zde 1,2 m. Poslední čtvrtý prut pokládám do 12 m přímo pod stojan.

Je něco po desáté hodině, když se ozve pípanec a následuje jízda. Přisekávám a pomalu přitahuji rybu ke břehu, voláme rozhodčím a zároveň se dozvídáme, že je to druhá vytažená ryba. Váha se zastavuje na 5,7 kg. Pouštíme šupíka zpět a prut opět vyvážím na stejné místo.

Kolem páté hodiny mám padák na stejný prut a dotahuji nad podběrák kapříka, který má deformaci ocasní ploutve - chudák asi už nechtěl žít. Po zvážení má 3,36 kg. Napichuji opět Casia-javor a zavážím opět na stejné místo. Do rána se neděje již nic, dva pruty nechávám a dva převážím na jiná místa.

Po převezení za úplné mlhy přichází další záběr šupináče 5,4 kg. Zatím jsme spokojeni v rámci možností. Tony dělá snídani a pak si jdeme lehnout. Vypadá to, že to vzaly doslova i ryby.

Až další den v noci po 29 hodinách máme jízdu, ale ryba se vypnula. Dost se oteplilo, začalo mrholit a vítr se stáčí za ostrov. Zkoušíme možné i nemožné ale nedaří se udělat záběr. Jen jeden pípanec, ale ryba z toho nebyla. Až poslední noc přicházejí dva záběry hned po sobě. První lysec s váhou 7,62 kg a šupík 3,3 kg. To byly poslední ryby, které se u nás podívaly na břeh. Z naší strany se domnívám, že jsme udělali maximum. Přichází na řadu balení a následuje ukončení závodů výstřelem.

Přijíždíme do tábora a zjišťujeme že jsme sedmí a druzí v sektoru A, takže jsme spokojeni. Na řadu přichází slavnostní vyhlášení, poděkování a rozloučení s ostatními. Jsem rád i za tento výsledek, jelikož Poděbrady byly náš poslední závod.

Poděkování patří Tonymu a firmě Carp Servis Václavík.

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.