Vzpomínka na ledové dny

4.7.2016, autor: Jan Vala

Vzpomínka na ledové dny

Zimní kaprařina? Proč ne? Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se s Michalem vydat na jednu kratší návštěvu. Krásná, malá a hlavně zapomenutá voda. Věděli jsme, že v tuhle dobu, kdy se teplota vody pohybuje něco kolem 3-4°C, není zrovna ideální, ale co kdyby náhodou nasněžilo a nám se povedl nějaký ten záběr a fotečka s kaprem na sněhu. Domluvili jsme si volno na pátek, od kolegyní v práci jsme si vyslechli pár narážek na to, že nejsme normální, ale který kaprař normální je? Ráno jsme se sešli na prodejně, vybavili se nějakými proprietami a mohli konečně vyrazit.

nálož připravenazbraně na zimní kaprařinu...

Po příjezdu jsme na nic nečekali a hned začali stavět naše bivy, protože předpověď neslibovala zrovna vymetenou oblohu, ale spíše pořádný déšť se sněhem. Vydal jsem se hned na vodu trochu prozkoumat reliéf a složení dna. Ze začátku jsem měl problém najít aspoň trochu tvrdé dno, kam bychom mohli nahazovat naše montáže, ale nakonec jsem našel dvě místa a volba byla jasná. Nemuseli jsme se zabývat až tolik hloubkou, protože tato voda je poměrně mělká. Tento revír patří spíš do kategorie tzv. „bahňáků“ . Jako první jsem měl nahozeno já, Michalovi to přeci jen vždycky chvilku déle trvá. Vsadil jsem na 16mm kuličku Rozpálené švestky z řady Speciál pořádně nadipované boostrem a pěkně obalené v těstíčku. Na druhý prut jsem dal opět jednu 16mm kuličku příchuti Játra – vanilka, opět silně nadipovanou a obalenou v těstíčku. Michal se dostal po nějaké době ke svým prutům a nastražil 16mm Brusinku na panáčka a na druhý 20mm Oliheň obalenou v obalovačce. Pro jistotu náhozu proti zamotání a zatraktivnění jsme přidávali nadrcené boilies v PVA punčoše. Konečně vše nachystáno, akorát včas, právě začalo pršet a začal foukat silný ledový vítr. Zalezli jsme do svých spacáku a celý zbytek dne poslouchali fučení větru a bubnování kapek do bivy. Večer stáhli montáže a s přáním dobrého spánku se těšili na sobotní ráno.

kdo umí, ten umí... :-)potěšil

Ráno jsme nic neměnili a nasadili stejné zbraně jako v pátek. Počasí se trochu umoudřilo, až na ten vítr, a mohli jsme si sednout aspoň na nějaký čas ven a pozorovat vodu. Nikde ani známka nějaké aktivity. V takové zimě, ještě aby byla. V poledne jsem přehodil oba pruty s hláškou, že teď to určitě přijde. Michal se asi nechtěl v té zimě vyčerpávat pohybem a nechal své montáže, tak jak je nahodil ráno. Kolem druhé hodiny přišel první pípanec na můj levý prut, ale to bylo vše. Až při podvečerní návštěvě kamaráda Jendy přišel razantní záběr na můj prut, kde byla kulička Játra – vanilka. Všichni tři jsme ze začátku byli jak opaření a myslím, že ryba si vzala nějakých pár pěkných metrů vlasce, než jsem se zvedl k prutům. Beru prut do ruky a nejsem si jist velikostí kapra, přece jen v té studené vodě ryby nejsou extra bojovné. Nějaké to kilo tam přece jen cítím. Honza se chytá podběráku a za nedlouho je na podložce na břehu krásný lysec. Pár rychlých fotek a už s ním šup nazpátek do vody. Prvního kapra sezony jsme museli samozřejmě zapít, a tak jsme si dali po kalíšku třináctého pramene z Karlových Varů. Už bylo hodně hodin. Stáhli jsme pruty, chvilku ještě pokecali pod vymydlenou oblohou plnou hvězdiček a šli spát.

zima...dědečku mrazíčku :-)zabral při balení...

Nedělní ráno bylo velice mrazivé, teploměr ukazoval -5°C a na vodě byla část revíru pod ledem. Rychle nahodit a co nejrychleji zalézt zpět do vyhřátého spacáku. Ještě ani nebylo pořádně světlo a ozývá se Michalův pravý prut, kam nastražil pro dnešek Rozpálenou švestičku. Mohl mít nahozeno tak 20 minut. Pomalá jízda, lehké přiseknutí a ryba stojí na jednom místě. Přesně o takovém záběru jsme se bavili večer předtím. Po chvilce si bere několik desítek metrů, ale Michal se nedává a rybu otáčí. Deset minut přetahování končí v podběráku. Až ve vaničce vidíme tu velikost. Tak tohle se povedlo a v takovým počasí, to je pecka. Rybu rychle fotíme a vracíme opatrně zpět. Takhle by to šlo, říkáme si, ale přeci jen už nám zbývá jen pár hodin rybolovu. Musíme se vrátit zase do svých domovů.

Po vydatném obědě z konzervy začínáme pomalu balit. To balení, to je tak zdlouhavé a nesnáším ho…. Ale náladu mi zlepšuje záběr na Rozpálenou švestku a já dostávám na břeh dalšího překrásně zbarveného lysáka. To potěší na závěr.

Dobalujeme zbytek věcí a odjíždíme, sice malinko promrzlí, ale velice spokojení.

Za Carp Servis Team

Jenda Vala a Michal Eloga

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.