Ve spleti větví a pařezů...

21.7.2014, autor: Jirka a Kuba Rummelovi

Zdravím všechny. Tentokrát jsme se vydali na rybářskou výpravu na Moravu. Na popud Petra jsme odjeli rybařit na malou moravskou přehradu, na které jsme ještě nelovili. Nová výzva ale také přináší mnoho nových překvapení a překážek. V této sezóně jsme vybaveni novým echolotem, a tak máme naše chytání a výběr lovného místa trochu usnadněn.

Co se týká této přehrady a místa, ukázalo se, že bez znalosti dna by to byl spíše horor než rybaření. Po postavení bivaku jsme nafoukli člun a jeli zmapovat oblast, která se nám zdála dobrá a pohyb ryb dost velký. Museli jsme spěchat, protože se blížila noc. S Petrem jsme projeli úsek asi 150 m od bivaku u druhého břehu. Zhruba po sto metrech hladkého nezajímavého dna bez bahna začal pravý horor. Až k druhému břehu asi padesát metrů byl pařez vedle pařezu. Byl tam potopený bývalý les, ze kterého část byla ještě na břehu naproti. Pomalu se stmívalo a náš čas na položení montáží se krátil. Když jsme se vraceli, Petr s úsměvem na tváři řekl: "No to bude chlapácký chytání".

První, co jsme rozhodli: Olova dolů! Místo olov gumičky a kameny. V zájmu ochrany přírody a našich peněženek. Nutno říci, že odpadávání kamenů bylo asi jediné, co fungovalo nej. První noc jsme chytali asi půl metru od břehu, kde byla hloubka osmdesát centimetrů. Záběrů bylo minimum, ale když přišel, nedal se přehlédnout. Bohužel potopené pařezy a větve si vybraly svoji daň. Háčky bez protihrotů asi nebyly to nej, ale na jiné prostě nechytáme. Když se rozednilo, jeli jsme přikrmit. Hlavní krmení - řepka a kvašená kukuřice. Pod háček a na dokrmení Boilies od Carp Servis Václavík Oliheň, kterou s sebou bereme, když už všechno zklame, a pecku na tento rok z Alešovy kuchyně Přírodní játra. To vše v obalovačce s Biorapidem. Do vody na krmné místo také pár kuliček. Někdy jsme ještě přidali pop scopex ananas.

Po dvou dnech jsme zjistili, že pokud nejsme opravdu hodně rychlí, nemáme šanci. Po záběru šly ryby okamžitě ke dnu. Než jsme se na člunu dostali na místo, byly fuč. Poslední den jsme zavezli montáž na místo, kde jsme viděli zhruba šest amurů velikosti okolo metru. Kuba položil montáž sotva půl metru od kraje. Když jsme se vrátili ke břehu a Kuba dával svůj prut do stojanu a došponovával vlasec, řekl:"Položili jsme to do vázky". "Zkus to vytrhnout!" říkám mu. Přiznávám, už se mi nechtělo na vodu. Zkusil a sdělil mi s úsměvem na tváři, že ta vázka se hýbá. Vzal jsem prut do rukou a opravdu, na druhé straně na montáži něco bojovalo. Problém byl, to, co bylo na montáži, nešlo z vody. Tak šup na člun a hurá na druhou stranu. "Kubo, hlavně nepovoluj." Když jsme přijeli na druhou stranu, Kubovi nešla ryba odlepit ode dna. Prut ohnutý jak luk a nic. Vezmu vlasec do rukou a zkusím to ručo fučo. Pomalinku se mi dařilo přitahovat cosi ode dna. K našemu překvapení na konci montáže byl opravdu velký šupík. Kromě místního Mohykána ovšem keř a spousta vlasců.

"Podej mně podběrák, Kubo." "Tati, je na břehu." Krásná trofejní ryba od nás asi metr a my bez podběráku. Vztek a bezmocnost mě úplně dostala. Kuba řekl: "Zkus ho vymotat z těch vlasců a větví a přitáhnem ho jako při zdolávání." Zkusit to můžeme. Ovšem kapří veterán měl jiný názor na věc. Dvě otáčky a háček bez protihrotu udělal svoji práci. Kapr ještě udělal mazáckou obrátku, aby si nás vychutnal a ukázal svoji mohutnost a mizel v hlubině. "Tati, to je v pohodě, příště si ho určitě nafotíme." V té chvíli jsem byl na Kubu pyšný.

Co závěrem, asi to, že do lesa nemusíte chodit jenom na houby ale i na ryby. Tak se zatím mějte a poznávejte také nové revíry, i když to není o válení, ale tvrdé rybařině.

Za Kaprum a Carp Servis Václavík Jirka