Extrém

13.12.2013, autor: Aleš Václavík

Letos na konci jara jsem byl rybařit na jedné pro mě zcela neznámé lokalitě. Vzhledem k ročnímu období se snad ani výprava nemohla nevydařit. Prožil jsem přenádherný týden slunného počasí a především spousty neobvyklých rybářských situací.

Nechci zde popisovat mé úspěchy v podobě krásných kaprů, protože tak daleko jsem se v této výpravě prostě nedostal. Okolnosti mne však dotlačily k zajímavému řešení situace, a to bych zde rád popsal. Záběrů bylo spíše poskromnu a ty, jak je zvykem chodily v pravidelných intervalech vždy nad ránem.

Noc byla vždy nádherná. Naše munice.

Celá skutečnost byla však taková, že do podběráku se mi ne a nedařilo žádnou rybu dostat. Situace byla taková především kvůli neznalosti místních poměrů. Lovný flek se nacházel v místech, kde na první pohled bylo zcela jasné jak chytat a že to bude pohodička. Samozřejmě opak byl pravdou.

Lovný flek.

Před mnou se nacházela obrovská vodní plocha s téměř čistým, pozvolna se svažujícím dnem. Asi na 70 metrech byl silný železný sloup. Pod břehem, a to všude, kam jsem dohlédl, se nacházelo velké množství padlých stromů. Po prvních dnech bylo jasné, že z volné vody ani od sloupu záběry chodit nebudou. Proč taky, když tu je tak super pobřeží. Postupně jsem se začal soustředit již jen na padlé stromy, protože záběry chodily pouze odtamtud. Bohužel se stoprocentní jistotou ryby okamžitě mířily do větví, a než jsem dokázal cokoli udělat, byl jsem bez kapra.

Kolíček byl na nic.Západ slunce je focen z druhého břehu.

Čas běžel a já přemýšlel jak se dopracovat k úspěchu. Protože metoda kolíčku na zmíněném ocelovém sloupu prostě nefungovala, vyrobil jsem si takové speciální háčky, které jsem upevnil na onen ocelový sloup a tudy jsem vlasec vedl pod břeh k padlým stromům. To proto, abych rybu po záběru držel v tahu od stromů. Byl to jasný posun k úspěchu. Podařilo se mi konečně nějaké kapry zdolat, ale byla to sorta menších. Ti, kvůli nimž jsem zde seděl, mi nedali šanci.

Improvizace přinesla ovoce.Stačila izolačka a staré kolíky od deštníku.

Chtělo to ještě něco víc. Pokud jsem montáž položil dál od větví, záběr se nedostavil. Jestliže jsem byl u stromů blízko, nestačil jsem zareagovat. Takže jsem to vyřešil následovně. Stojan s pruty jsem si strčil až do bivaku hned vedle lehátka, tak abych při prvním pípnutí okamžitě prut držel v tahu. Byla to vskutku super taktika.

Pruty jsem měl vražené až u postele.Zlepšovák se osvědčil jako jediná možnost

Od toho momentu se skóre záběrů a úspěchu otočilo. Nicméně čas výpravy se chýlil k závěru a toto poznání budu muset pořádně uvést do praxe až při další výpravě. Tedy snad příští rok. Nemyslím si, že jsem objevil něco převratného. Ale jednalo se o jednoduchou až banální fintu, která zcela změnila můj pohled na lov v takové situaci.

Vlasce jako šňůry na prádlo.Toto mi fungovalo. pva polité Biorapidem.

PVAčko a popky jsou jediné co zdejší kapři chtějí.

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

David Raušer - e-mail 13.12.2013 15:36:05

Chytal jsem na jiné vodě podobným způsobem - jen s tím vylepšením, že ke sloupu jsem navázal asi 50m sumcové pleteky, na jejíž konec jsem navlékl splávek a klasickou nerybářskou karabinu. Tím jsem ušetřil ježdění člunem ke sloupu a zpět - položil jsem montáž ke stromům, najel ke karabině, zacvakl vlasec a jel rovnou na břeh. Když přišel vítr a plovák s karabinou mi mezi převžením prutů oplavával, uděl jsem ještě návazcec stejně dlouhý jako hloubka pod plovákem, na konec návazce jsem dal olůvko(10g)a celé to přivázal těsně před karabinu. Tím se karabina držela stále na stejném místě...

Uživatelské účty: neregistrovanýregistrovanýtestersprávce