Návrat po sedmi letech

5.3.2010, autor: Luboš Neumann

Byl listopad 2008 a já jsem takhle v práci. Vtom mi zvoní telefon, nic neobvyklého, až na to, že na displeji čtu Radek Zbranek. Kaprař - pousměji se, protože vím, že mi volá dobrý kamarád, kterého vždy rád slyším a s kterým si občas voláme, ale málo se vidíme, jelikož bydlíme každý na jiné straně republiky. Než jsem zvedl telefon, hlavou mi proběhlo, že určitě volá, aby vyzvěděl, jak jsem dopadl před měsícem na výpravě do Francie a nebo se mi chce zase pochlubit s jeho šílenými realistickými nápady. Sebere se a jezdí třeba čtrnáct dní po Francii, najede za tu dobu třeba i 6000 km, aby objevil nové revíry s obrovskými kapry ( pst, je to v tomhle hrozný pacient, ale nic mu neříkejte!). Spínám mobil a na druhé straně se ozývá: „Čau Lubo, tak jak se máš? Co děláš?“ „No ahoj Ráďo! Rád tě slyším. No co, jsem v práci, tak nic moc. A co ty? Povídej!“ Odpovídá to, co jsem tušil: „No já jedu teďka na týden do Francie zabukovat si termín na Rainbow a porozhlédnout se po nových revírech.“ „No ty máš časy.“ odpovídám. „Ale proč hlavně volám, Lubo? Nechceš za mnou na jaře někde kolem března přijet do Maďarska na Palotaš? Už jsme se skoro pět let neviděli, aspoň by byla příležitost.“

Vtom se mi hlavou prožene Palotaš! Proč zrovna tam? Hrozně nerad jezdím na profláknuté revíry, i když je to státní voda, ale je už moc známá a smrdí to tam komercí. Ptám se: „Ráďo proč zrovna tam?“ Odpověď byla rychlá: „Vždyť o nic nejde! Aspoň se uvidíme, pokecáme a odpočineme si, dáme nějaký ten gril, dobré vínko z Moravy a bude fajn, co? A na tom mě teda utáhl. „Tak jo, tak se tam tedy uvidíme.“ Domlouváme rovnou termín a vše je hotovo. Položil jsem telefon a hlavou mi blesklo, co na to asi řekne můj parťák Roman Malý, až mu oznámím, že jedeme v březnu do Maďarska. Hned mu za tepla volám a říkám: „Romane, v březnu jedem do Maďarska, tak s tím počítej!“ A pak jsem se ho zeptal: „Co na to říkáš, Maďarsko, Palotaš?“ „Co tam?“ Objasnil jsem mu situaci a on poté řekl: „Pořád lepší než sedět doma na gauči a koukat, jak je venku špatný počasí.“ Dlouho jsem ani Romana přesvědčovat nemusel, je to taky takový pacient - kde plavou kapři, musí být i on. Na tomhle revíru jsem byl naposledy asi před sedmi lety chytil jsem zde za celý týden pouze jednoho kapra o váze 11,5 kg. Ale tak se mi tam líbilo, že už tenkrát jsem si řekl, že se tam určitě jednou vrátím a vracím se! - po sedmi letech, tak uvidíme, jak to tam bude vypadat teďka. Nechtěl jsem vše nechat pouze na náhodě, a tak jsem o tomto záměru informoval i mého kamaráda Aleše Václavíka s tím, že nám musí uvařit nějakou tu zázračnou dobrotu z jeho kapřího menu. Přislíbil mi, že nám připraví něco z jeho novinek z řady Nutrix . Tak uvidíme.

Zima se přehoupla jako nic. Jen Roman měl celou tu dobu depku, jelikož někde zjistil, že se tam může chytat jen na dva pruty. Já ho uklidňoval, že je to asi jenom nějaký kec a že tenkrát se tam mohlo za drobný příplatek chytat i na tři. Ale čas plyne a doba se mění. Skončila zima, je tu březen a my vyrážíme po tolika letech zpátky do Maďarska. Po cestě na Palotaš jsme se samozřejmě jeli podívat na moje staré známé revíry, kde jsem před lety chytával a na jednom jsme se sakra rozmýšleli, jestli tam dokonce nezůstaneme. Ale ne, pojedeme podle plánu už jenom proto, že jsme to slíbili Radkovi a nebudeme ze sebe dělat blbce. Vše probíhalo, tak jak mělo, jenom stará dobrá Budapešť je celá v různých přestavbách, a tak se přes ní velice komplikovanými objížďkami jelo o něco déle. Radek už po nás vyhlásil pátrání a v smsce, která nám od něho přišla, stálo, jestli jsme v pořádku a nic se nám nestalo. Protože jsme se tak zdrželi a on měl o nás strach, ale to nevěděl, že si tady v klidu objíždíme jiné vody. Radek tam už jel o týden dříve než my, takže jsme měli čerstvé informace o tom, co se na revíru děje. Nic moc zvláštního. V noci mrzlo, přes den zima a ještě do toho pršelo. Jediné, co nás trochu povzbudilo, bylo to, že Radek vytáhl pěkného 16 kg kapra. I když nám Radek psal takové SMS, ať necháme bojlie a klacky doma a místo toho raději vezmeme brusle a sáňky a že to bude určitě užitečnější, i přesto nás už nemohlo nic zastavit.Šestnáctka byla na břehu a to nám stačilo.

Na místo jsme dorazili za tmy asi okolo desáté večer. První na řadě bylo obrovské uvítání s Radkem, kterého jsem už pět let neviděl. Ten byl chudák navlečený jako při výpravě na severní pól a jak se mu kouřilo od pusy, říkal jsem si: „Proč já nemůžu jet jednou na ryby, když je krásný počasí?“ Byli jsme celkem unaveni, a tak po krátkém rozhovoru, co a jak, jsme si našli místo k rybolovu, připravili spaní a šli si trochu odpočinout. Ráno byla zima a mráz a do toho ještě zapršelo - no prostě paráda. Připravili jsme si vše potřebné na chytání a čekali už jenom na záběr. Po dvou dnech, když se počasí moc neměnilo a záběry nepřicházely, jsem už byl jako na trní. Měl jsem pocit nebo nutkání něco změnit. I s místem, které jsme si narychlo vybrali, jsme nebyli moc spokojeni. A vůbec jsme přemýšleli, jestli jsme udělali dobře, že jsme sem jeli . Třetí den se uvolnilo místo, které se nám zamlouvalo o něco více než to naše. Ani jsme se moc nerozhodovali a hned se začali stěhovat. Mezitím přijeli další Radkovi kamarádi ze Slovenska - Vilo a Ivan. Celkem fajn kluci, takže bylo aspoň o čem pořád diskutovat. Oba jsme doufali, že jsme udělali dobře s přestěhováním a konečně se začne něco dít . No uvidíme! Hned první noc Romanovi začaly chodit ryby . Byli to spíše menší kapři tak okolo 2-4, maximálně 6 kg, ale bylo jich celkem dost. Já jsem byl stále bez záběru, až asi na jednoho dvou kiláče. Jinak klukům se dařilo celkem dobře. Radek zdolal krásného 18 kg a 14 kg kapra. A my pořád nic většího. Zhruba po třech dnech se začalo měnit počasí. Na vlastní oči jsme den ode dne sledovali, jak se probouzí jaro a tráva z vypálených břehů začíná růst víc a víc. Ptáci začali zpívat a příroda se začalo probouzet ze zimního spánku. Bylo to opravdu moc hezké. Teplota přes den se začala šplhat pomalu nahoru. Na sluníčku bylo okolo 20°C a teplota vody stoupala z nějakých 6°C pomalinku stupínek po stupínku nahoru. Je to taková nádhera, když jste v přírodě a všechno to pozorujete a jste toho součástí.

Vše bylo tak úžasné, člověk si doslova nabil baterie, nikdy jsem to takhle ještě nezažil a moc rád na to vzpomínám. Ale nic na plat, kapři mi pořád moc nebrali - spíš vůbec. Tak takhle teda ne!Vzal jsem člun a sonar a šel hledat nové místo. Vše bylo připravené i s novou nadějí. Přes noc opět nic a najednou nad ránem pískot a dokonce mého hlásiče. Co se to děje? Konečně vybíhám sekám a na druhé straně obrovský tah. Skočil jsem raději do člunu a jel kaprovi naproti, aby se snad proboha můj první větší kapr nezamotal do jiného vlasce. Po dlouhém zdolávání se tak stejně stalo, ale naštěstí to byl Romanův vlasec, což bylo štěstí v neštěstí. Cítil jsem podle tahu, že to nebude žádný drobeček, ale to obrovské torpédovité tělo, které jsem viděl projet kolem člunu při rozsvícené čelovce, mi vyrazilo dech. Teď už jsem se tak akorát modlil, aby mi neupadl. Když se asi po půlhodinovém souboji přehoupl do podběráku začal jsem radostí skoro tancovat ve člunu. Vždyť to znáte. Bylo mi jasné, že má určitě víc jak dvacet kilo. Na břehu jsem ho položil do vážícího saku a ručička váhy se zastavila na čísle 24 kg. Byl to parádní pocit, můj letošní druhý kapr a hned 24 kg a 99cm. Tak to je fakt klika. Kapříka jsme zapili sklenkou něčeho dobrého a já měl fakt úžasný pocit z ryby a toho všeho okolo. Nepřál jsem si už nic jiného, než aby Roman něco podobného taky vytáhl. To už by nemělo žádnou chybu. Kluci vedle nás vytáhli taky další pěkné ryby. Vilko krásného kapra, myslím, že měl 17 kg. Další den se nic zvláštního nedělo až zase v noci jízda jako prase. Ze stejného místa jako předtím. Situace se prakticky opakovala. Velká ryba s obrovským tahem. Já jsem jen zase tiše seděl ve člunu a prosil všechny svaté, aby stáli při mě a já kapra alespoň viděl, než mi určitě spadne z háčku. Naštěstí se tak nestalo a já dostal do podběráku dalšího kapřího obra. V té chvíli jsem nevěděl, co se děje, jsem v pohodě nebo se mi to jen zdá nebo už je ze mě totální blázen? Kapr měl opět rovných 24 kg jako ten předešlý, jenom měřil o 4cm více.

Takové štěstí za jeden týden, to už bylo na mě moc. Vezměte si to, za týden mám tři záběry a z toho dva kapři mají 24 kg. Byl jsem šťastný a spokojený. To víte, to není jen tak, tahle zpráva šla jako lavina a já si to fakt užíval. Co víc jsem si mohl přát. Jaro se nám probouzí přímo před očima a já měl na svém kontě takové dvě ryby. Okamžitě jsem psal Alešovi Václavíkovi o našem i jeho úspěchu s tím, že tak zázračné kuličky, co se na ně chytají jen 24 kiloví kapři, mi může vařit pořád. Přicházela poslední noc. S Romanem jsme se domluvili, že si dá jeden prut k mé zázračné bójce a že se uvidí. Moc jsem mu přál, aby taky něco pořádného zapřáhl. Roman nachytal spousta kaprů, dokonce i sumce, ale přes 12 kg se nic většího nepověsilo. Tak držíme palce a uvidíme. Navečer jsme připravili rozlučkové grilování s přáteli. Popili trochu moravské slivovičky od Radka na zahřátí a šli jsme spát. Bohužel v noci se zase nic zvláštního nedělo jenom jsme se krásně vyspali. No nic, jdeme balit, máme před sebou dlouhou cestu domů. Jak jsme balili, najednou měl Roman jízdu a zrovna od té bójky. Seká a na druhé straně to okamžitě říkalo, kdo je tu pán. Byla to paráda. Kapr byl veliký, ale bohužel na půli cesty mu upadl. Umíte si představit to zklamání? To byla prostě hrůza. Vždy si říkám, že nám jde o zábavu, ale to kapr neví, jemu jde v té chvíli o život (samozřejmě obrazně řečeno). Kapr je jako ženská, buď ji dostaneš nebo ne. V tomto případě vyhrála ryba. Nevadí, příště přijde jiná utěšuji Romana a vím, že je to jen chabá záplata na jeho bolavou dušičku. Vše je sbaleno. Loučíme se s kamarády a v duchu máváme vodě a oba dva dobře víme, že jsme určitě udělali dobře, když jsme sem jeli, i když se nám sem ze začátku vůbec nechtělo. Ale hlavně jsme sem jeli kvůli tomu, abych zase viděl po letech svého dobrého kamaráda Radka, a abychom ho nezklamali, když jsme mu to slíbili, že se zase uvidíme. Tomu patří zvláštní poděkování.

Za C.T.SMĚDAVAN Luboš Neumann