Dlouho očekávaná výprava

15.2.2010, autor: Lukáš Šolc

Jedna z dalších letošních výprav za kapry vedla opět na Labe a měl jsem neskutečnou radost, že se mi po moc dlouhé době podařilo dostat na ryby skvělého kamaráda Jardu. Bylo mi předem jasné, že se konečně pořádně zasměji, protože s ním to stojí vždy za to! Dohodli jsme se tedy, že se u něho kolem 14. hodiny v pátek poslední víkend v květnu zastavím a naložím ho, aby mohl doma nechat manželce auto. Cestou jsme se ještě stavili u pana Václavíka pro lodní elektromotor a boilies. Padla volba na hotovku Losos-Oliheň a já jsem s sebou vezl ještě doma narolované boilies ze setu stejného druhu a nějaký zbytek hotovky Smetana.

Když Jarda po příjezdu k vodě viděl ten flek, chytal se za hlavu a prohlásil, že se tam nemůžeme vejít dva. Ujistil jsem ho, že pokud si budeme vzájemně pomáhat, nebude to tak drastické. A jelikož jsem měl v plánu opět lovit při břehu u keřů, oznámil jsem mu, že budeme celý víkend zticha. To už byl před psychickým vyčerpáním. Při rozbalování cajku jsem mu musel usadit jeho stojan na pruty, protože pořád remcal, že ho nemá kam dát a že se tam nevejdeme. Jen co jsme vše rozbalili, začalo pršet a s přestávkami pršelo až do nedělního odjezdu. Jelikož jsme měli oba své montáže položeny na relativně malém prostoru blízko sebe, rozhodli jsme se, že budeme krmit jedním druhem boilies – první den jsem zakrmil asi půl kilem hotovky Losos-Oliheň. První záběr jsem měl já v sobotu nad ránem na levý prut. Lysec 69 cm, 7 kg se nechal zlákat na jednu 18 mm kuličku Losos-Oliheň, doma narolovanou.

Po prvním zakrmení jsme krmili opravdu jen asi 3 hrstmi boilies na všechny 4 pruty. Zdálo se mi to málo, ale šlapalo to, myslím, obstojně. Jelikož jsou na Labi dost vysoké břehy, podebírali jsme ryby z loďky. To podotýkám proto, že se mi teď při psaní vybavila příhoda, kdy stál Jarda v lodi, já mu nesl, tuším, kbelík, aby do něho nabral vodu na polévání podložky a ryb. V tom se mi ale smekly papuče a zahučel jsem do kopřiv s jednou nohou ve vodě, druhou v loďce. Asi si dovedete představit, jak jsem byl natažený mezi břehem a lodí jako lávka. V tom se mě Jarda duchapřítomně zeptal s rukama založenýma v pase: "Co děláš?" Protože jsem už byl sice oběma nohama v lodi, ale pořád jsem tam visel, plavidlo se stojícím kamarádem uvnitř se mi stále oddalovalo, tak jsem na něho naléhal, ať něco udělá. Na slova: "Co mám asi dělat?" jsem mu oznámil, že by mohl loďku přitáhnout ke břehu. To už jsme asi oba brečeli smíchy a z posledních sil jsem se vydrápal zpátky na břeh. Ale vraťme se zpět k rybám. Druhý záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Dvě a půl hodiny po mém lysci přišel záběr Jardovi taky na jednu kuličku Losos-Oliheň. Naštěstí se ryba vydala směrem do řečiště, pryč od keřů, a tak jsem rychle stáhnul zbývající pruty a vyjeli jsme za rybou. Pomalinku nás unášel proud, když se ryba ukázala pár metrů pod lodí, pak následoval mohutný silový úprk ke dnu. Několikrát za sebou a musím uznat, že Jardovi nedala ani centimetr vlasce zadarmo. Po úspěšném zdolání a návratu na břeh jsme zjistili, že jde o krásného nízkého řádkáče mlíčňáka o váze 10 kg a délce 85 cm. Byl to Jardův osobák ze svazové vody a měli jsme z něho neskutečnou radost oba! Doma jsem potom na netu zjistil, že jde o rybu letos několikrát chycenou a dokonce ho potom chytil i můj druhý kamarád, shodou okolností taky Jarda.

Třetí jízdu měl zase Jarda, a to pouhou hodinu po výše zmíněném řádkáčovi!!! Tentokrát se jednalo o menšího šupináče 65 cm, cca 4.5 kg chyceného jak jinak než na 18 mm Losos-Oliheň. Krátce před 13. hodinou se mi poštěstilo a na prut se mi pověsil šupík 77 cm, 8 kg. Chvíli jsem s ním bojoval pod nohama, chvíli v potopených větvích, naštěstí jsem však o rybu ve vázkách nepřišel. To byl poslední záběr soboty. Ale vynahradili jsme si to skvělým pokecem, perfektně jsme se zasmáli-bránice dostala mrtě zabrat a večer jsme si poslechli na živo hudbu z nějaké hospody, kde hrála kapela. Při tom jsme přemýšleli, jak je to možné, že záběry ustaly. Proto jsem na jeden prut nabil 18 mm kuličku již tradičního Losos-Oliheň a 20 mm kuličku Smetana. V neděli k ránu mi na tuto kombinaci přišla jízda. S rybou jsem se přetahoval o pár metrů pletenky na navijáku. Zmateně snažila nejprve k jednomu keři, pak zase k druhému. Když Jarda vlezl do loďky, aby rybu podebral, zalekla se ho a opřela se mi do prutu, který mi ohnula tak, že ho měl Jarda položený na rameni. Nakonec se v podběráku k údivu nás obou objevil amur. Můj první amur a k tomu ještě 84 cm, 8kg a na dvě kuličky boilies. Radost jsem měl neskutečnou.

Pár hodin na to nás ze spánku probudil zvuk Jardova carpsounderu, a to byl poslední záběr této víkendovky. Krásný to libý tón doplněný o zvukovou kulisu zpívajícího ptactva a dopadajících kapek vody na bivak. Po pár minutách zdolávání, při kterém se vždy vyplavuje adrenalin do krve, v podběráku skončil krásný šupík 76 cm o váze 8 kg. Taková ta klasika. Znovu jsme prokrmili, přehodili své montáže a ulehli do spacáků, aby bylo u vody ticho, jelikož všechny záběry jsme měli ve spánku nebo když jsme se jen tak povalovali na lehátkách. Ono se ani celkem nic jiného v tom počasí dělat nedalo. Bylo dost chladno, pořád pršelo a nám zbývalo posledních pár hodin lovu, než začneme balit a odjedeme domů. Naštěstí pro nás přestalo pršet při balení a kolem poledne jsme byli připraveni na cestu domů. Při ní nás ještě zastihl déšť, ale to už nám nevadilo. Myslím, že na tuto výpravu budeme s Járou ještě dlouho vzpomínat a doufám, že si na jaře uděláme zase čas na společnou výpravu, ať už na Labe nebo třeba na nějakou pískovnu!

S pozdravem Chyť a Pusť

Lukáš (Šolci) Šolc a Jarda Bouček

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.