Když rybář hledá znamení - 4. díl - Návrat na místo

25.1.2010, autor: Honza Mlnařík

Litr vajec, bioaktivátor, suchá směs, rollball, výtlačná pistole... jo mám všechno.
Je víkend druhého týdnu září a já už zase dělám boilies. Mám po zkouškách a před sebou krásných dvanáct dní rybařiny. Válím koule ze směsi nutrix a představuji si ty moje tlusťoučké miláčky. Lokalita je jasná. V srpnu jsem opustil flek, který mi určitě nevydal všechny poklady.

Jedenáctikilový kapr nebyl to maximum z místečka, na kterém se téměř nechytá a navíc je v blízkosti několik padlých stromů. A proto úmyslně vsázím na vysoce kvalitní boilies.

Koule mám dovařené . Vypadají krásně a voní ještě lépe. Dávám je do přepravek, které nesu vysušit na balkón. Následuje balení k vodě. Rybářský cajk mám zhruba připravený z minulé výpravy. Boilies se už suší, pelety a partikl opět vynechávám, abych nenatáhl menší kapříky. Už jen nakoupit nějaké jídlo a pití, zabalím oblečení a rychle na ryby. Přeprava na místečko je bez problémů. Flek je prázdný a tentokrát i bez koupacích turistů a já mohu začít v poklidu vybalovat. Oproti srpnu se posouvám malinko blíže doleva k hrázi.

Jedná se o hráz mezi dvěma pískovnami, na niž se nesmí rybařit. A díky několika padlým stromům a pařezům se zde, dle mého názoru, budou rádi zdržovat ti největší kapři. Pruty mám připravené, tak šup s nimi do vody. Nechci ponechat nic náhodě a proto s potápěčskými brýlemi, montáží a s půl kilogramem boiliesu jdu na vytipovaný lovný flek podél hráze. Voda je ještě teplotně snesitelná, překračuji několik stromů, procházím kolem pařezu téměř celého pod vodou a jsem na fleku. Jeden mocný nádech a jsem pod vodou. Je tu krásné ticho a průzračná voda mě zbavuje obav. Menší řasy, do písku zapuštěný kmen bez větví, mírná prohlubeň v písku… jo to je dobrý místo. Zde se kuličky dobře udrží i když kolem nich budou kapři dělat proud ploutvemi. Nejednou jsem viděl, jak na hraně byla jen jedna kulička pod háčkem a zbytek návnad byl skutálen pod hranou. Pokládám zátěž, v tomto případě odpadávací kámen na gumičce. Rozhazuji do prohlubně boilies a několik i okolo. Narovnávám návazec a nástražní kuličku s háčkem pokládám na hromádku návnad. Jak jsem asi hluboko? Rychle na horu už mi dochází vzduch. K hladině to mám tak metr, což znamená, že jsem montáž položil zhruba do dva a půl metrové hloubky. Ještě rozhazuji několik kuliček do vzdálenějšího okolí a jdu zpět k prutům. Dopínám vlasec, zavěšuji swinger a pravý prut mám připravený. Vzdálenost lovného místa odhaduji tak na 250 m.

U kraje hráze, zhruba 100 metrů ode mne je vidět padlý strom. Před ním je docela čistý, pěkný plac a tak tam nahazuji levý prut. Dopínám, kousek posouvám olovem… dobrý - nevisím. Odkládám prut do stojanu, beru do ruky kobru a prokrmuji bližší flek. Padesát kuliček musí stačit. Postavil jsem si spaní, připravil potřebné věci k lovu a teď si vychutnávám večeři.

Sluníčko je tak hodinu před západem a rýsuje se zase krásná scenérie. První jízda mi přichází v půl desáté večer na pravý zanesený prut. Rybu bohužel ztrácím, ale aspoň nemusím prut stahovat naprázdno. V deset stahuji i druhý prut a probouzím se až v půl osmé ráno do pořádného mlžného oparu. Levý prut nahazuji a jdu si udělat snídani, neboť do vody se mi ještě moc nechce. Teplý čaj a už si to štráduji směr vzdálené lovné místečko. Pod vodou je vše jako včera, akorát bez kuliček, které tam nyní opět přidávám. Na břehu dopínám vlasec, suším se a běžím se zahřát do spacáku. Z něj mě vytahuje jízda těsně před obědem.

Vytahuji krásného kapříka 60 cm, který má krásně světlounký až zlatavý hřbet. Bez prodlevy pouštím kapříka zpět. Znovu nahazuji prut před strom a jdu si udělat oběd. Den se trochu vleče a tak si ho krátím četbou. Při západu mi přichází záběr, respektive padák, na položený prut. Přibíhám ke stojanu, dovíjím vlasec a sekám. Jo, něco tam je, ale na fotku to asi nebude. Do podběráku navádím kapříka kolem 5 kg. Ještě ve vodě ho zbavuji háčku a pouštím zpět. Prut pokládám rychle do stojanu a hned do ruky beru druhý prut, který se zrovna rozjel. Přitahuji téměř stejného kapříka, který v zápětí plave za svým kolegou. Kuličku pod háčkem ani neměním a v mžiku montáž letí zpět před strom. Druhý prut připravuji na ranní zanesení, neboť teď už se mi do vody moc nechce, když v tom se mi zase rozvíjí prut. Vypadá to, že mi najelo hejno kaprů kolem 60 cm. I tohoto fešáka pouštím a ještě nahazuji. V deset za největší své nelibosti zase stahuji prut a jdu spát. Následující dva dny se docela vlečou bez jakékoli pořádné akce. Dva kapříci přes den a dva po západu. Největší kapr měřil 65 cm. Ráno čaj, trocha jídla, večerní káva a jdu spát... No dny ala čtenářský kroužek.

Následující den ráno mě vítá zase mlha. Nahazuji levý prut před strom a právě přijíždí rybář. Slušně pozdravil, prohodili jsme pár slov a šel vláčet. Já si připravuji snídani a přemýšlím, co změním, abych se dostal k lepší rybě. Po snídani beru do ruky kobru. Jedno kilo boiliesu rozhazuji před padlý strom kolem nahozené montáže a druhý kilogram koulí střílím do širokého okolí. Čtvrt hodinky po zakrmení nesu montáž podél břehu. Montáž nesu o sto metrů dále, zhruba deset metrů před zatopené větve. Montáž pokládám bez návnady jen s větším kamenem na gumičce. Trochu se bojím, aby mi to kapr nezatáhl do vázky, ale risk může být zisk. Cesta zpět je docela štreka, na břehu dopínám vlasec na krev a čekám na toho pravého šampióna.

Před obědem se vrací vláčecí kolega s úlovkem pěkného bolena. Loučím se s ním a jdu si k obídku udělat guláš s chlebem. Po jídle vytahuji od stromu kapříka kolem čtyřiceti čísel, který má co dělat, aby se mu do tlamky vešla má kulička o průměru 22mm. „ Tak si plav, mrňousi, a zaber mi až budeš mít deset kilo.“ O dvě hodinky později mám záběr na ten samý prut. Další kapřík do 60 cm, který plave do tajemné vody. Nahazuji a jdu si zase číst. Zbývá tak hodinka do západu a mám padák na daleko zanesený prut. Sekám! Ale do prázdna... „do p...“. Rychle běžím s udicí na stejný flek, dokud je trochu světla. Večer v devět hodin registruji malé píp na pravý prut. Na nic nečekám a hned sekám. Jo, je tam! Na tu dálku to těžko poznám, ale mohl by to být hezčí kapr. Přitahuji ho zhruba na poloviční vzdálenost, když se mi vypíná... hrozná rána do rybářského srdce. Jestli něco nesnáším, tak jsou to neproměněné či zmařené záběry. No nic, nečekám ani na desátou hodinu, stahuji druhý prut a jdu spát.

Probouzím se do sedmého dnu mé výpravy. Vše dělám jako předešlý den. Jeden prut stále dost prokrmuji a druhý zůstává bez návnad. Žádná velká změna, ale nepřichází. Na levý prut vytahuji v průběhu dne několik kapříků, zato na pravý prut ani píp. Den nato se nic nemění a já nevím co dělat, abych dosáhl ryby. Je večer. Popíjím kávu, sleduji hvězdy a přemýšlím, jak zlomit ten dosavadní neúspěch. Tak dnešní lov končí. Vytahuji pravý prut , který je bez nástražné kuličky! Jo, to můžu na záběr čekat třeba týden… vytahuji i druhý prut a jdu skleslý spát. Druhý den levý prut nahazuji trochu dále od stromu do větší hloubky a kobrou krmím kilo boiliesu. A pravý prut nesu k původnímu místu ovšem do mělčí vody. Kolem montáže rozhazuji několik půlených i celých kuliček. Během oběda vytahuji z hloubky kapra 68 cm. Krásně se sním bojovalo díky jeho velké ocasní ploutvi. Kapra pouštím zpět a nahazuji na stejné místečko. Pár kuliček kobrou střílím okolo a jdu si číst. Štěstí, že jsem si sebou vzal dvě knížky. V podvečer mám záběr na položený prut. „Ať má víc než šedesát…“ Sekám. Jo, je tam a mohl by být lepší, když 10 kg mít nebude. Do podběráku přitahuji dosud největšího krasavce. Je krásný. Škoda, že je to nízká forma říčního kapra. Pokládám ho na podložku, zbavuji ho háčku a měřím mu 73 cm. Jedna fotka samospouští a jde zpět do vody. Posléze vidím, že fotka není nic moc.

Je to těžká zatěžkávací zkouška mého rybářského srdce. Za celý rok jsem to pravé kouzlo situace u vody necítil. Poslední dva dny rybařiny ani nebudu rozepisovat. Nic kloudného jsem nechytil. Balím své věci, loučím se s vodou a jedu domů obtěžkán odpadky na místo krmení, které jsem sem vezl. Doma vše uklízím na své místo a pruty pro letošek odkládám na hřebík. Rybářské štěstí je holt vrtkavé a ne vždy to bere! Letošek se mi vážně nevydařil, ale beru to jako zkušenost. Doufám, že vám příště budu moct napsat článek o nějakých krásných velkých kaprech.

Přeji vám krásné chvíle u vody plné těch ryb, na které čekáte. Honza Mlnařík

Komentáře

Přidat komentář

Vyplňte všechna pole označená (*)

Komentáře

Diskuze neobsahuje žádné komentáře.