Levné, nikoli však nekvalitní!

21.2.2011, autor: Václav Brynych

Dá se na nejlevnější boilies od Aleše Václavíka nachytat? Odpovědí Vám může být moje poslední týdenní výprava, za kterou jsem zdolal 53 ryb, z nichž nejmenší kapr vážil necelých 7 kg a na druhou stranu nejtěžší rybou byl 13 kg šupináč. Zvolil jsem boilies Mléčný klasik s příchutí banán a boilies Maso s příchutí oliheň. Od každého druhu jsem měl 10 kg v 16 mm a k tomu 20 kg halibut pelet. Chytat jsem se rozhodl vlevo, 80 metrů podél břehu u rákosí, kde se dalo velmi dobře a přesně zakrmit a ryby se zde ukazovaly. Tohle místo jsem rozjel s halibutama a krájeným boilie banán. Druhé místo, lavici která stoupá z 5ti metrů na 2, jsem zakrmil samotnou olihní. Nahodil jsem oba pruty a začal rozbalovat bivak.

Při pátém kolíku se ozval levý prut a na přivítanou mi přišel 10ti kilový šupináč. Udělal jsem pár fotek na samospoušť a vrátil ho vodě. Rychle vyměnit boilie, nahodit, přikrmit, zdolat a znovu a znovu až do podvečera, kdy začaly záběry ustávat, ten den jsem měl kolem 12 záběrů (9 zdolaných), z nichž největší byl 10 kg šupináč na banán s plovoucí olihní. Další dny probíhaly podobně, po zakrmení přicházely záběry téměř okamžitě a dokonce se i několikrát stalo, že se mi při prvním dopadu krmení na vodu rozezvučel příposlech a já musel absolvovat lesní cestu k prutům poměrně svižným tempem. Někdy mi zase přišel záběr přímo z dopadu nebo při šponování vlasce. Můj cíl byl od prvního dne jasný, prochytat se menšíma rybama k nějaké těžší. Čtvrtý den se mi to konečně podařilo, žáby byly akorát v půlce svého večerního vystoupení, když se rozjel můj pravej prut.

Po chvilce zdolávání mi ryba zajela do rákosu a já musel vyrazit za ní! Skočil jsem do člunu a za okamžik byl zase ve hře. Ryba vyrazila na volnou vodu a já si mohl v klidu užívat noční souboj ze člunu. Pár rychlých výpadů a už si k podběráku vedu krásnou šupinu, odhadem tak 14 kg... Na břehu jsem zjistil, že můj úsudek nebyl zas tak daleko od pravdy. Váha ukazuje 13 kg a míra 83 cm, mám radost a jsem vděčen „alespoň za 13tku“. Záběr přišel z dvoumetrové lavice na dvě kuličky olihně a jako návazec jsem měl ztuženou šňůrku s háčkem velikosti 6. Po každém záběru jsem ještě přikrmil pár koulí, abych ryby udržel na místě, což se ukázalo jako správná volba. Do konce výpravy se už nestalo nic zvláštního, ale ještě jednou se mi podařilo přiblížit k 13ti kilové hranici šupinou o váze 12,5 kg, která se nechala zlákat pro změnu na banán s plovoucí olihní. Je vidět, že druhou nejdůležitější věc po volbě místa a to zvolení vhodného krmení jsem zvládl na výbornou a při plánování další výpravy na oliheň a banán určitě nezapomenu. Přeju Vám hodně rybářských úspěchů a pohody strávené na rybách.

S pozdravem Vašek B.