Náhradní výprava
4.5.2018, autor: Tomáš Hanč
Ahoj všem!!!
7.10.2016, autor: Tomáš Hanč
Ahoj všem. Tak mě minulý týden Honza Vala naladil tak, že jsem tím ve středu v práci sekl a jel na ně. Pro velká vedra, která hlásili, jsem zvolil výše položenou přehradní nádrž, kde by vedra mohla býti lépe snesitelná jak pro kapry, tak pro mého rybářského parťáka Akima.
6.10.2011, autor: Tomáš Hanč
Podzimní výprava do kraje vína a burčáku na naši nejlepší kaprovou vodu současnosti začala tím správným počasím, jaké si každý kaprař může jen přát. Silný vítr, který převracel jachty na zdejších závodech a který si dokonce vydobyl přední pozice ve večerních televizních zpravodajstvích, odstartoval týden žravosti zdejších kaprů. Při umisťování bojek to trošku houpalo, ale za dvě hodiny už byly oba pruty navezeny ve třistametrové vzdálenosti. První záběr přišel v osm hodin ráno, bohužel jsem zrovna venčil psa na kole a dostal jsem se za hranici dosahu příposlechu. Během několika chvil tak mám vymotáno přes sto metrů vlasce z navijáku...
11.8.2011, autor: Tomáš Hanč
Sedíme se ženou v rozpáleném autě a horký vzduch foukající z otevřených okének snad vůbec nechladí. Klimatizace v naší „nové“ ojeté škodě stodvacítce znovu nestíhá. Právě nám začíná týdenní dovolená a náš pes s hlavou vystrčenou ze zadního okénka funí jak v posledním tažení. Občas strčí hlavu dovnitř a z vedra slintá na její rameno. „Okamžitě vysvětli té příšeře, ať se kouká z okna, nebo zastav a dále jedete sami,“ zavrčí podrážděně žena. Je sobota a nemám ani tušení, že se právě začíná odvíjet další rybářské dobrodružství v mozaice začínajícího kapraře. O prázdninách roku 2000 bylo léto, jak má být. Vlna srpnových veder snad každého vyhnala někam do stínu a na koupaliště. Ujíždíme z rozpáleného města na naši chalupu v Borohrádku. Od dětství jsem zde uprostřed lesů každoročně trávil prázdniny a houbařské dovolené.
14.2.2011, autor: Tomáš Hanč
Posílám pár fotek z naší podzimní rodinné výpravy za kapry. Zavítat na naši nejlepší kaprovou svazovou vodu současnosti je pro mne vždy velká výzva. Pálavská jezera – pro mne kapraře doslova magnet na mapě naší republiky. Už jen příprava věcí na týdenní až čtrnáctidenní výpravu mě zvedá hladinu adrenalinu nad běžnou rybářskou mez. Vždy, když projíždím po hlavní silnici Brno - Mikulov mezi jezery, otevírám okénka, abych nasál tu neopakovatelnou vůni zdejší vody. Dovézt mě sem v noci spícího a probudit, okamžitě bych věděl, kde jsem. Jakmile jsem ji poprvé před mnoha lety ucítil a uviděl to nekonečno vody, byl jsem ohromen a nadobro ztracen. Nevím co, ale něco mě sem doslova přitahuje a dva dny před odjezdem pořádně nespím.
26.7.2010, autor: Tomáš Hanč
„Nevyrazíme o víkendu konečně někam na ryby?“ zaskočila mě žena ve středu svojí otázkou. „Sledovala jsem předpověď, hlásí do konce týdne solidní počasí. To letošní jaro je na zbláznění. Pořád leje, ty jsi věčně v práci a užili bychom si s dětmi trochu sluníčka.“ Musím se přiznat, že se mi moc nechtělo. Všude se válí topolová vata a pět dní je konečně teplé počasí. Určitě se začnou třít a to není zrovna ideální období. Dá se ale takovému „neslušnému“ návrhu vůbec odolat? Moje kaprařská duše okamžitě ožívá a hlava hází veškerou práci daleko za sebe. V pátek pojedeme. Máme nového člena Vydra Teamu, pětiměsíční štěně německého ovčáka „Arta Druhého“ a je potřeba ho taky rybářsky socializovat. Kdo vozí na ryby psa, tak určitě ví, o čem mluvím. Než se štěněti vysvětlí, že v době signalizátorů se nemá běhat pod pruty, chytat při náhozu návazec do tlamy, sežrat v nestřežený okamžik pytel boilí a spousty jiných drobností, chvilku to trvá. Alespoň bude na rybách větší legrace.
25.2.2010, autor: Tomáš Hanč
Nevím, jak vy, ale já před týdenní výpravou za kapry prožívám něco, co může pochopit snad jen stejně postižený blázen. Vůbec se mně nezdá, že se týden před odjezdem vleče a neutíká, jak jsem občas čítával v časopisech. Naopak, doslova letí a pořád mám pocit, že si všechno nestihnu v klidu připravit a nechat projít hlavou. Příjemná nervozita mě v noci budí a promítám si v hlavě všechno možné i nemožné, jen aby se na něco nezapomnělo.
16.11.2009, autor: Tomáš Hanč
Ve vedru velkém tak, že by se dalo krájet, a možná v ještě větším, je rybníček Brčálník. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho pokryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci...