Jako kobylky
30.1.2014, autor: Aleš Václavík
Můj příběh začíná na kraji května v krásný prosluněný den. Sedíme s kamarádem Josefem a jeho synkem Pínem u vody a říkáme si, že bychom se mohli podívat někam dál než za humna a nechat prověřit naše dovednosti těžkou neznámou vodou. Diskuze na toto téma jsou vždy dalekosáhlé. Možná to znáte i vy. V našem případě jsme však horký brambor zbytečně nepřehazovali. O měsíc později sedíme již v autě a míříme vstříc týdnu s pekelně teplým počasím a s dozvuky povodňové vlny.