Jeli jsme do neznáma

23.8.2012, autor: Jirka a Kuba Rummelovi

Jak je mým zvykem, tak když někam jedeme na nový revír, tak si moc nesháním informace. Nevím, jestli je to lenost nebo touha po dobrodružství... První přešlap bylo vyhledání nejkratší cesty. Náš povoz narvaný a s člunem na střeše nebyl rozhodně na tankodrom. Ovšem v naší zemi ještě jsou úseky silnic v neuvěřitelném stavu. Několik úseku jsme jeli dokonce 30 km/h. Vzhledem k naložení na šestidenní výpravu a čtyřčlenné posádce to jinak nešlo. Cesta trvala neuvěřitelných 5 hodin. Po příjezdu se nám naskytl krásný pohled na přehradu. Je pravda, že nebyla moc velká, ale ryby, které skákaly nad hladinu, nás šokovaly. Hlavně jejich velikost. Tak to jsme na správném místě. Kubas byl nadšený z jeseterů, kteří byli zjevně ve formě. Zaběhli jsme do srubu pro povolenky. Vnitřek budovy byl laděn do mysliveckého a rybářského stylu a to mám rád. Dává to takovou loveckou atmosféru. Kuba hned okukoval fotografie ulovených rekordů. Tati, vybral jsi dobře.

Nic víc jsem si nemohl přát po nevlídné cestě. Paní, která nám vydala povolenky, nám ukázala, kde je naše místo na dalších 6 dní. Můj další dotaz zněl, jak se tam dostaneme. Paní se pousmála. Po svých po stezce, ne člunem. Po dvou hodinách nošení výbavy jsme byli kompletně na místě, kde jme později postavili bivak. Jediné, co mě drželo při životě, byly neustále se objevující ryby nad hladinou a Kubovo nadšení pro věc. Pavla už také ztrácela úsměv na tváři. Nedivil jsem se. No ale nejhorší je za námi a teď už jen zdolávání místních obrů. Člun, bójka atd. Navečer jsem už spokojeně seděl v křesílku a popíjel piváky. Kuba, ten dal pod háček malé pelety a moc neposeděl. Kapříci do 70 cm mu nedali moc prostoru na povalování. První noc jsem kupodivu neusnul. O půl čtvrté ráno příposlech. Kdepak to jsem?

Než jsem se obul a uvědomil si, kam mám vlastně jít, tak nějaký čas uběhl. Nebylo to z piva. Zvedám prut a nic. Zásek do tvrda. No jo, vázka. Jenže od které doby vázky popojíždí? Trochu jsem zabral. To jsem neměl dělat. Místní lokomotiva proroštovala kotel a vyrazila vpřed. Přiznám se, že jsem se pak už jen díval, jak se cívka otáčí, ale špatným směrem. Zblblý z nového prostředí jsem se snažil najít cestu, jak z toho ven. Ten kdosi si to zatím valil přímo přes keř do zátoky. Brzdu jsem měl dost utaženou, takže to byl obdivuhodný výkon co si ryba vzala. Jediné, co mě napadlo, ještě trochu přitáhnout brzdu. Jako by na to čekal. Jak jsem ji přitáhl, o chloupek výpad a montáž s obrem byla fuč. Tak tam tak stojím a říkám si, co to bylo. Používám 0.30 monofil a přesto nevydržel. Říkám si, na první záběr dobrý. Použil jsem boilies Boss2 Oliheň a Pop Up boilies 20 mm od Václavíka. Dále jsem odzkoušel ještě příchuť Banán a Cherry - Super Crab.

Nejlépe jako obvykle jezdila Oliheň. Oliheň jsem zkoušel máčet také v plasma dipu GLM-LIVER. Od Big Carp jsme měli Topbaits ProBoilies Fruit bomb Birdfood HNV 16 mm. Na to nám jezdili pouze kapříci do 65 cm. Po třech dnech sobojů s kapříky a jesetery vše utichlo. Osmnáct hodin ani potah. Kubovy pruty jsme dali na břeh a na řadu přišel feeder. Krmítková směs Perník snad chytá všude. Po několika náhozech je fedeer prohnutý jako luk a cívka jen sviští. Kapřík 76 cm, dost dobrý. Tímto způsobem jsme lovili na dva feedery až do konce výpravy. Jemná technika kapříkům a jeseterům svědčila. Pod háček jsme začali dávat Halibut pelety 16 mm. Ani jsme se nenadáli a byl tu konec. Balení, odnosit vše do auta a vrátit se domů. Bylo to krásných šest dní s rybami a rodinou. Ještě bych málem zapomněl na všechny naše moravské sousedy, kteří nám rybolov zpříjemňovali přátelským chováním, pomocí a slivovicou a ořechovicou.