Když rybář hledá znamení - 2. díl - Neznámá voda

4.1.2010, autor: Honza Mlnařík

Autor:
Většina z nás by si jistě přála objevit dosud neobjevené. Nalézt bájné město, egyptské hrobky či léta zakopaný poklad by byla jistě senzace i bez ohledu na peněžitou odměnu. Já ze srdce toužím chytat a hlavně nachytat velké kapry na vodě, kterou nikdo přede mnou neprozkoumal. Téměř každá voda či lépe řečeno vodní plocha má již své využití. Patří buď soukromé nebo státní sféře. A nalézt vodu, o kterou nikdo nemá zájem, je téměř nemožné. Ale co když požadavek vyspecifikuji? Nalézt vodu, o kterou není rybářský zájem, už tak nemožné není!

V mém okolí se shodou okolností nachází pískovna, která může skrývat z rybářského hlediska veliký potenciál. Pískovna, na které se z východní strany těží a ze západní v létě koupe. Těžaři se o západní část vůbec nezajímají, v čemž vidím jen výhodu. Ryby se zde opravdu nacházejí. Na vlastní oči jsem je viděl a vím, že před léty je sem pracovníci pískovny nasadili. A vzhledem k faktu, že tato voda není oficiální rybářský revír, tak může svým „pokladem“ velice mile překvapit.

Na této pískovně jsem se nejednou koupal a v loňském roce mě naprosto pohltila svou atmosférou. Seděl jsem tenkrát na břehu. Po koupání jsem do jantarové, krásně průhledné vody házel kousky chleba a z množství perlínů, které hladinu doslova vařili, jsem byl nadšen. Ovšem to pravé ohromení, které mi rozbušilo srdce na maximum, ně teprve čekalo. Po pár minutách krmení rybiček se z hloubky vynořil obrovský stín. Než jsem ho stačil pořádně rozpoznat, rozrazil neuvěřitelnou silou celé hejno rybek, po kterém zbyl jen ohromný vír a mé vyvalené oči. S otevřenou pusou jsem si pomalu uvědomoval, že jsem právě viděl štiku jak torpédo. Délka nikterak extrémní nebyla. Asi tak 80 – 90 cm. Ale ta celková hmota a ta šířka…byla tlustá jako amur a nádherně zbarvená.

Další okouzlení mě čekalo o pár týdnů později. Stojím na vysokém břehu oné pískovny, dívám se dolů ze srázu a vidím vyhřívající se kapry. Je jich jen pár, ale jsou krásní, velicí a všichni dosud „nepolíbení“. To co vidím, není nic proti tomu, co cítím. Tito sedmdesátníci mi dávají svou energií nepopsatelné znamení! To stačí. Tato voda mě pohlcuje. Neznámost, tajemnost, nedostupnost a panenská příroda. Sedím u zátoky a to vše na mě silně doléhá. Je podzim 2008 a já se rozhodl objevit poklad, který tato voda skrývá.

Jenomže toto není jediné pozlátko, které se letos blyští. Během každoroční rybářské schůze nám byla sdělena informace o nově otevřené pískovně. Léta stará pískovna, dosti hluboká a obohacená o desítky kouzelných historek. Do letošního roku na ní mohli rybařit jen vybraní zaměstnanci těžební společnosti. Ale zvěsti o desetikilových kaprech chycených na brambor a obrovských štikách (v klubově máme z této vody vypreparovanou hlavu štiky 124cm) se šířily jako lavina a vpíjely se do mozku mnoha rybářům. Pytlačit se zde nedalo, neboť z těžebního areálu je vidět na celou plochu vody a tu si těžaři bedlivě střežili.

Jedná se o nejsevernější jezero z komplexu čtyř pískoven u hraničního přechodu Halámky. A je údajně jediná, v níž jsou ryby. Osobně tento názor uznávám. Naši rybářští činitelé, jež si tuto vodu pronajali, ji dali rozumný a sportovně podložený řád. Omezený počet ponechaných ryb, nonstop lov, zavážení, lov z lodě, horní míra kapra… to vše předurčuje této vodě budoucí rozkvět a popularitu. Navíc výtěžek z povolenek jde pouze a jen do budoucí násady ryb.

Nebudu se zde rozepisovat o detailech. Potřebné informace můžete nalézt na www.mocrs-suchdol.cz , nebo na mých osobních stránkách http://klub.mlnarik.net , kde se nachází fotky a videa a mohu vám případně odpovědět na dotazy. Ale abych se vrátil k vodě.

Je červen a já mám před sebou 10dní rybařiny s jedním dvoudenním mezičasem. Vodu jsem si mapoval již dříve a tak jdu rovnou na předem známé místo. Místečko na souši je parádní - stromy kolem, krásna krajina, houby a borůvky… Stavím pruty, dávám loď na vodu a zavážím. Jeden prut na odlehlou mělčinu v nepatrné zátočině do hloubky 2 m. Použil jsem Boilies Carp Zoom - Big catch - Jahoda 20mm. Okolo montáže rozhazuji dvě hrsti kuliček a dvě hrsti tygřích ořechů. Druhou udici pokládám na vrch blízké hrany, která padá ze 4 m na 12 m. Okolí silně prokrmuji 10kg řepky, 10kg kukuřice a asi 2 kg halibut peletami průměru 20 mm. Pod háčkem umisťuji Bloody Halibut Hook Pellets 20 mm a jako zarážku používám kukuřici v nálevu.

Tak pruty mám zavezené. Postavit bivak, postel, něco málo vybalit… vše mám hotové a tak si vařím kávu. Pozoruji hladinu, procházím se po houbách a kromě dvou křemenáčů žádný úspěch nezaznamenávám. Před západem převážím peletu a dokrmuji ještě kilogramem pelet. Je moc příjemné zavážet vesele bez strachu, bez problémů a to i v noci, neboť těžební areál osvětluje celou plochu pískovny. Další dva dny jsou o stejné akci a tak si chvíli krátím čtením a mapováním příbřeží. Voda se začíná více projevovat. Je plná dravců víc nežli kaprů. Hlavně žádný stres a podpořit víru! Čtvrtý den mám záběr. No konečně říkám si při přípravě oběda. Na prut z mělčiny mám padák. Přibíhám, dovíjím, sekám a nic… asi mi neodpadl kamen. Přitahuji a s překvapením mám pod prutem velkého cejna. No je fakt krásný, celý tmavý. Měřím ho a má 57 cm. Jedna fotka a už zase zavážím. Přihazuji okolo montáže opět dvě hrsti koulí a echolot mi ukazuje hodně početné hejno ryb. No super, najeli mi cejni a 20mm koule pro ně nejsou problém. Dnes vytahuji ještě dva cejny téměř shodné velikosti.

Na večer odjíždím vyřešit pár povinností. Druhý den těsně před západem už zase stojím u prutů. Úplně vynechávám partikl. A pro změnu mi na pelety najeli tloušti a mega plotice. No radost až na kost! Následující den krmím peletami v širokém okolí hrany a na háček dávám masové koule, které mi zbyly z loňska. Přidávám je i okolo montáže. Nic se nezměnilo a já následujících pět dnů chytám pouze cejny. Nejmenší cejn 42 cm a největší 59cm. Možná, kdybych vyrazil jen s kukuřicí a určeným nářadím jen na bílou rybu, tak bych nebyl tak zklamán. Balím věci, nakládám auto a rekapituluji, co jsem zjistil užitečného.

Potravy je zde opravu dost! Viděl jsem vodní šneky, škeble a cejni byli dostatečně tlustí. V okolí břehu je kvantum potěru. Viděl jsem jak štiky, tak i sumce. Kolegové chytili okouny, štiky, candáty i úhoře. Pískovna mě vážně očarovala, stejně tak i okolní rozmanitá příroda. Ovšem kapří potenciál momentálně dosti pokulhává. Letos už se sem s pruty asi nestihnu podívat, neboť mám v plánu jiná místa, ale příští rok tu určitě zase budu sedět.

V příštím dílu vám přiblížím mou výpravu na svazovou vodu. Strávil jsem čtrnáct dnů v srpnu na fleku, který jednomu rybáři přinesl krásného 18 kg kapra. A hádejte co ten flek přinesl mně…

Honza Mlnařík