Od kaprů k sumcům

2.5.2012, autor: Vlastimil Johanides

I když k lovu ryb převážně preferuji české vody, neodolal jsem nabídce mých letitých kamarádů letět s nimi do Španělska na řeku Ebro. O této vodě toho bylo napsáno a řečeno již hodně a já najednou měl tu možnost poznat vše na vlastní kůži. Termín jsme stanovili na poslední týden v únoru a podle zpráv o počasí má být polojasno s teplotami až 18 stupňů celsia. Týden před odletem jsem se všichni účastníci sešli a řešíme závažný váhový problém, jak se vejít do limitu 20 kg na osobu. Veškeré krmení a olova tak musíme nechat doma a nakoupit je až na místě. Po vyřešení tohoto problému se konečně dostáváme k podstatě samotné cesty a místu kdeže to vlastně budeme chytat.

Odlet je stanoven na sedmou hodinu ranní s příletem do Barcelony kolem desáté hodiny dopoledne. Tady na nás bude čekat náš průvodce a správce kempu v jedné osobě. Po příletu následuje zhruba 300 km dlouhá cesta autem do vesnice Caspe, která leží na první přehradě řeky Ebro. Vzhledem k tomu, že tato přehrada je první, je tu pochopitelně studenější voda a tudíž i menší přírůstky ryb než na spodnějších nádržích. Teplota vody se zde v tuto dobu pohybuje kolem osmi stupňů Celsia. V den odletu panovala na letišti skvělá nálada až do chvíle odbavení. Při odbavování se mi na páse strhla identifikační páska a po upozornění personálu na tuto nehodu mi bylo sděleno, že to nevadí a že je tam ještě jeden malý identifikační štítek. Další problém nastal při letištní kontrole, který jsem si nevědomky způsobil sám tím, že jsem si signalizátory záběru uložil do příručního zavadla. Během chvilky u mne stáli čtyři chlapi od ochranky a vedli mne pryč. Nikdo v tu chvíli absolutně netušil co se děje. Po pár minutách zkoumání a rentgenování mého zavazadla mne požádali o vyndání signalizátorů a rentgenování pokračovalo dál. Po zjištění, že se nejedná o žádný výbušný systém mi zavazadlo vrátili a hrozně se všichni zajímali cože to vlastně je a jak to funguje. V tu chvíli se objevil úsměv i na mé tváři. Let dopadl bez problémů, ale mé trápení pokračovalo dále. U zavazadlového pásu jsem čekal marně, kufr nikde. Jediné co jsem v tu chvíli měl byly pruty a příruční zavazadlo. Jinak navijáky a další oblečení zůstalo někde v kufru kdoví kde. Při reklamaci zavazadla jsme zjistili další problém. V Praze nám k letenkám zaměnili identifikační lístek a tak reklamaci musel za mne podat kolega. Asi po dvouhodinovém dorozumívání a hledání mého kufru konečně dostávám uklidňující zprávu, kufr zůstal v Praze na letišti. Tady se ukázala důležitost strženého štítku. Nicméně jsem letiště opustili s tím, že mi zavazadlo pošlou hned dalším letadlem. Cestou do Caspe děláme dvě zastávky na doplnění jídla, pití a krmení pro ryby. Druhou zastávku k vyzvednutí licencí k lovu ryb a seznámení s místními podmínkami pro lov. Jediné co mne překvapilo je denní doba lovu, která je stanovena od svítání do soumraku. Po pěti hodinách konečně přijíždíme do kempu. Kemp je vybaven dvěmi dřevěnými chatami pro čtyři osoby s venkovním sezením, s kuchyní, krbem, udírnou, jídelnou a televizí s českým satelitem. S kempu k vodě to mámje asi třicet metrů. Ale jelikož se už pomalu začínalo stmívat, tak zbytek tohoto dne jsme už věnovali jenom přípravám na ranní chytání. Naštěstí správce byl tak ochotný a zapůjčil mi svou rybářskou výbavu na dobu než doručí můj kufr. Hned po rozednění vyrážíme zmapovat vodu a umístit bojky. Teplota vody se pohybuje kolem sedmi stupňů Celsia a tak si nedělá moc velkou iluzi na velkou aktivitu ryb. Bojky jsme umístili do sedmi a deseti metrové hloubky vzdálené od sebe asi 50 metrů a 150 metrů od břehu. Prostor mezi těmito bojkami jsem zakrmili asi 50 kg pelet o velikosti 30 mm. První den jsme se převážně věnovali lovu kaprů a nástražných ryb na sumce, ale ani jedno se nám nepodařilo ulovit. Po obědě správce dováží zmražené oukleje. A tak jsem se rozhodl ulovit alespoň nějakého pěkného candáta.

Netrvalo ani deset minut a vytahuji z Ebra svoji první rybu, pěkného sedmdesáticentimetrového candáta. Ten den nám brali jen ti candáti a kapr žádný ani nástražná ryba se nám nepodařila ulovit. Večer ještě jednou jedeme zakrmit asi 25 kg pelet. Druhý den ráno vyjíždíme na vodu s echolotem a to co jsme spatřili na echolotu nám málem vyrazilo dech. V krmení leželo neskutečné množství sumců. Problém byl ale v nástražných rybách, žádné jsme neměli. Ani na chvíli neváhám a trojhák napichuji candáta si 60 cm dlouhého. Zhruba dvacet minut po vyvežení se rozezní rolnička jak zvon na kostele. Po zaseknutí si sumec odmotává metry pletenky z navijáku jakoby se nic nedělo. Proto jsme ho začali pronásledovat na člunu. Po neuvěřitelném cirka dvacetiminutovém boji dostáváme sumčí monstrum do lodě. Jeho skutečné parametry se dozvídáme až na břehu. Měřil 235 cm s váhou 95 kg. To bylo kromě pár candátů pro tento den všechno. Kapr opět žádný.

Třetí den dopoledne se nám daří ulovit další dva sumce, 225 cm a váhou 85 kg a 175 cm s váhou 48 kg. odpoledne konečně dostávám zprávu, že můj kufr bude asi za hodinu v kempu. Od té chvíle nemyslím na nic jiného než v jakém stavu mi kufr doručí. Kolem druhé hodiny odpoledne konečně přijíždí letištní poslíček s kufrem. Naštěstí veškeré vybavení přežilo bez jediné újmy. Ve tři hodiny odpoledne už se svým nádobíčkem vyrážím lodí asi pět kilometrů na mělčiny zkusit ulovit nějakého toho kapra. Tentokrát jsem použil jako nástrahu boilies Casia-javor od firma Carpservis Václavík, ale opět bez úspěchu. Po návratu zpět do kempu se dozvídám, že kluci také žádného kapra neulovili, jen jednoho sumce 195 cm a nějaké candáty. Čtvrtý den ráno opět vyjíždím po vodě hledat nějaká kapří hejna, ale kromě candátů a sumců nic nenalézám. Odpoledne se nám daří ulovit dalšího sumce 222 cm s váhou 80 kg. V pátek dopoledne konečně přichází záběr na boilies Cesia-javor, ale po krátké době je jasné, že se opět nejedná o kapra, ale s největší pravděpodobností o sumce, což se potvrzuje asi po třicetiminutovém boji, kdy vytahujeme sumce na břeh. Měřil krásných 218 cm. Po obědě se věnujeme pouze focení a balení věcí na cestu domů. V sobotu ráno vyrážíme na letiště směr Barcelona. I když se nám žádného kapra chytit nepodařilo tak bych řekl, že i tak to byl vydařený týden a na kapry se sem určitě ještě jednou vrátím. Cesta domů proběhla bez problémů a v Praze na letišti si s kamarády dáváme drink na rozloučenou a vyrážíme na cestu směr domů.

S pozdravem,

Vlasta Johanides