Až za hranice... a nejen představivosti

9.1.2012, autor: Petr Blažek

... aneb člověk, který necestuje, je jako čtenář knihy, který přečetl pouze první stranu.
Rád bych se s vámi podělil o zážitky a zkušenosti, které nám přinesl rodinný rybářský výlet za hranice naší rodné vlasti i jiných vlastí.
Vše začalo již v červnu, kdy jsme se s tátou a bráchou rozhodli, že si splníme náš sen a společně si pojedeme zachytat do zahraničí. V našem případě to byla Itálie a oblast Mantovy, která není Čechy tolik navštěvovaná. Kvůli pracovní vytíženosti jsme výlet naplánovali na začátek listopadu, a to na tři týdny. Listopad na severu Itálie může být poměrně deštivý, a tak jsme se spoléhali spíš na štěstí a také na to, že když by byla plánovaná řeka Mincio rozvodněná, tak se můžeme uchýlit na klidnější Mantovská jezera.

Přípravy byly v plném proudu a s nimi také spousta otázek. Na co se bude chytat a kolik toho vzít? Co se smí čí nesmí v dané lokalitě a jaký je rybářský řád? Jaký typ povolenky, kde se dá pořídit a co je k tomu potřeba? Atd., atd…..Začal jsem studováním dostupných informací o rybářském řádu a povolenkách na internetu. V angličtině a češtině jich pro danou oblast moc není. Nejvíce jsem toho našel na italských stránkách a za pomocí internetového překladače se dopídil k základním informacím o rybářském řádu a povolenkách. Kdo má s internetovými překladači zkušenosti, tak ví, že konečný překlad je většinou velkým dílem fantazie.

Další otázka byla, jaké boilies zvolit, čím vnadit a kolik toho všeho vzít. Tři týdny jsou poměrně dlouhá doba, v autech místa poskrovnu a peněz nijak extra nazbyt. Počítali jsme zhruba s 15 kg boilies, 15 kg pelet a 15 kg partiklu na osobu a týden. S tím, že pelety a pártikl budeme řádně dipovat, aby se ryby do daného místa stáhly co nejrychleji a my co nejefektivněji využili to málo, co jsme byli s to s sebou vzít. Moji volbou bylo čerstě uválené boilies Fruit Bomb Mega Salmon od Big Carp s malým množstvím Conserva Bait, aby mi vydrželo tak akorát měsíc. To vše jsem doplnil o Boost Attract a Food Boost Fruit Bomb Mega Salmon. Na dipování pellet a partiklu jsem se vyzbrojil BHA a Super Food od stejné firmy. Táta volil čerstvé boilies od Carp Service Aleše Václavíka, Losos Sardinka, Ryba Banán a také jeho tajnou zbraň Fruit Bomb/Monster Crab postavenou na Alešově základní směsi, Big Carp Super Food, Salmon Oil a aromatech. To vše doplněné o příslušné dipy a atraktory od Aleše Václavíka. Brácha sáhnul po mraženém boilies ovocných příchutí jakéhosi anglického výrobce, které mu po 5 dnech zkyslo a celou zásobu musel vyhodit a po zbytek dovolené čerpat z našich zásob.

Den D je tu, vyjíždíme, já s bráchou z Londýna a táta z Čech. Scházíme se v Rakousku a pokračujeme dále na jih na vysněnou Mantovu. V Mantově nás očekává hustá mlha, kterou je tato oblast vyhlášená, proto čekáme na rozednění a začínáme mapovat terén. Mantovská jezera odhalují svoji krásu s ustupující mlhou a my se od místních rybářů dozvídáme první informace. Jednou z nich je, že se okolo jezer nesmí stanovat, což nám řádně vyráží dech. Průzkum pokračuje od místa, kde řeka Mincio opouští Mantovská jezera. Snažíme se dostat k řece z pravé strany, ale všude jsou zákazy vjezdu a vždy musíme dojít velký kus pěšky. Nacházíme několik lákavých míst, ale obavy, že by nám někdo mohl vykrást vzdálené auto, jsou větší. Na druhé straně řeky vidíme spoustu rybářů, každé viditelné místo je obsazené. Zastavujeme se na chvilku u mohutného Pádu a přejíždíme na druhou stranu Micia. Druhá strana je z velké části dostupná autem a rybáři, kam jen dohlédneme. Dáváme se s nimi do nelehké konverzace. Někteří umí pár slov anglicky a zjišťujeme, že zde právě probíhají kaprařské závody a budou pokračovat další tři dny. Úlovky moc nezáří. Z listiny se dozvídáme, že 25 dvojic chytilo za den a noc okolo 10 kaprů do 10 kg, a to na cca 8 km dlouhém úseku. Hladina Mincia je mírně zvýšená a zakalená a řekou plave velké množstí trávy a drobného bordelu. Každé půl hodiny vidíme projet motorový člun, fakt, že rybářské závody potrvají další 3 dny a to, že se u Mantovkých jezer nemůže spát, nás vede k radikálnímu rozhodnutí. Po rodinné poradě přenastavujeme navigace a vyrážíme do Francie.

Osm hodin cesty je za námi a my se ocitáme na jihu Francie, na místě, kde táta s bráchou byli na začátku roku. Jsme totálně unavení, a tak stavíme stan a jdeme spát, jen brácha nahazuje a také ulehá. Druhý den jedeme pro povolenky. Rybářský krámek, kde se dají povolenky pořídit je otevřený jen 2 dny v týdnu. V krámku se dozvídáme, že se povolenky prodávají jen do konce října a že s tím bohužel nemůžou nic dělat. Po cestě nazpět se stavujeme zkusit štěstí v turistických informacích, kde se nás ochotě ujímají. Několik telefonátů a na odpoledne máme smluvenou schůzku s ředitelem okresní rybářské organizace, který nám povolenky vystaví a ješte nás bere na pivko....skvělá francouzská pohostinnost.

Jsme u soutoku jedné menší řeky a Rhony. Před ústím do hlavního toku je několik vracáků, spousta stulíků a poměrně velký ostrov. S tátou zůstáváme na břehu a brácha se stěhuje na ostrov. Ryby tu berou pouze v noci, řádně prokrmuji peletama nadipovanýma v Big Carp BHA a Super Food a jako jediný mám záběry i přes den. Pátý den je za námi a začíná pršet. Večer okolo deváté slyším pípák a jdu se podívat k prutu. Co zjištuji je, že voda šla o půl metru nahoru, po hladině plavou klacky a bordel. Okamžite volám bráchovi a začíná záchranná akce. Beru loď a se staženým zadkem pádluji k ostrovu. Proud sílí a mám co dělat, abych ho prorazil. U ostrova se už nedá ani zakotvit, skáču do vody, uvazuji člun a nakládáme, co nám síly stačí. Nazpátek se dostáváme bez problémů a po vyložení obou člunů se tomu už jenom smějeme. Měli jsme docela kliku. Do rána hladina stoupla dohromady asi o metr a plavou po ní celé kmeny. Vypadá to, že tady jsme dochytali. Počasí nám moc nepřeje. Deště hlásí na dalších 5 dnů a Rhona se mění v běsnící živel. Jěště se pokoušíme chytat v jednom přístavu na hlavním toku, ale voda stále stoupá a my se stěhujeme do 15 km vzdálené štěrkovny. Déšť neutichá a kvůli stěhování máme všechno mokré. Kapři ve štěrkovně jsou světlí, skoro jako albíní a očividně bojují o každé sousto se všudy přítomnými raky, kteří vám v noci, během hodiny sežerou celé 24 mm boilies. Po pár dnech konečně vysvitá sluníčko a my se můžeme v klidu dosušit. K večeru se s tátou jedeme podívat na Rhonu. Voda se postupně uklidňuje a přístav se nám zdá jakž takž chytatelný a tak se na něj druhý den stěhujeme. Podle našich informací je zde mnoho velkých kaprů. Zůstáváme tu celý týden, ale až na jednoho sumce a pár cejnů jsme bez záběru. Vypadá to, že ryby jsou v hlavním toku, kde mají nejspíš mnohem více potravy, díky zvýšenému průtoku.

Jsme poměrně frustrovaní. Do odjezdu nám zůstává 5 dní a kapitální kapřík žádný. Naposledy se stěhujeme a vracíme se na přítok, u kterého jsme začali. Děláme si místa u jednoho velkého vracáku, kam velká voda naplavila spoustu stromů a zakrmujeme. S večerem přicházejí jízdy a zastavují se až k ránu. Pár kapříků chytáme i přes den a tak to pokračuje až do našeho odjezdu. Ryby jsou tu krásné, bez jediné jizvy v tlamce, jen ty velké nebyly tentokrát moc při chuti.

Tři týdny utekly jako voda nebo v našem případě je spíš odnesla velká voda. Na druhou stranu nám zase přinesla mnoho zkušeností a zážitků, o které bychom byli jinak ochuzeni.

S bráchou už plánujeme další výlet na duben a to buď na Seinu, Mosselu nebo Rhonu, tak se už těšíme, jak to dopadne tentokrát...

S pozdravem Petr Blažek