Obézní šupináč(ek)

29.11.2011, autor: Lukáš Šolc

Při rozhodování, jak naložím s jedním říjnovým víkendem, mě přepadla chřipka, kterou jsem chytl od kolegyně v práci, a vypadalo to,že na ryby nepojedu,což jsem měl v plánu.Navíc i přes nachlazení jsem do poslední chvíle nevěděl, zda pojedu , protože nebyl žádný parťák a samotnému se mi už nechtělo. A to právě kvůli brzkému stmívání. Ne že bych se na rybách sám bál, ale ve dvou se to lépe táhne. Počasí také nehlásili zrovna slunečné. V pátek jsem naložil nejnutnější věci do auta a čekal, jestli se ozve kamarád Dalibor, který spal po noční. Po obědě jsem vyrazil a při příjezdu k vodě mi Dalibor volal, že se probudil, nají se, sbalí věci a vyjede. Tak jsem tedy začal s rozbalováním.

Po příjezdu Dalibora, který přivezl člun, jsem nakrájel asi 1,5 - 2 kg boilies s příchutí Mrtvola ,které jsem si naválel z boilies setu. Zalil jsem je zbytkem tekuté potravy Biorapid Reagin příchutě Sweet Braid AM z řady Nutrix Profi a pustil se do nástrah. Na pravý prut jsem nastražil jednu 18 mm kuličku mrtvola společně se 14 mm Fluopopem růžové barvy, tedy příchuť Fruit Bomb/Mega Salmon od Big Carpu. Do popa jsem ještě vrtáčkem navrtal tři dírky, aby se do sebe nasákl dip Casia-Javor, taktéž z řady Nutrix. Na tuto kombinaci mi později přišel jediný kapr, ale o tom až za chvíli. Levý prut jsem "osadil" pouze jednou kuličkou mrtvoly a obalil v Biogelu Mrtvola.

Zajel jsem si zmapovat na člunu vodu pomocí echolotu. Montáže jsem se rozhodl nahazovat do největší hloubky, kterou jsem v daném místě našel, a to 6,5 - 7 m. Rozházel jsem v kruhu průměru cca 10 m rozpůlené boiliesy. Levý prut jsem nahodil do tohoto zakrmeného kruhu a pravý jsem zavezl kousek od zakrmeného místa. V sobotu kolem 14. hodiny, kdy jsem si v poklidu vychutnával kávu, se mi ozval pravý hlásič a to pouze jedním pípnutím. Zpozorněl jsem, pár vteřin pauza, potom píp, zase pár vteřin pauza a pomaličku to ryba začala šponovat a pomalou jízdou si začala odmotávat z cívky vlasec. V mnoha časopisech se dá vyčíst, že takto berou velké zkušené ryby. Po záseku jsem ovšem cítil občasné škubání hlavou. Kapr ani moc nebojoval. Když byl u břehu a Dalibor se natahoval s podběrákem, tak už ryba ležela na hladině a v tom nám oběma spadla čelist. Při zdolávání jsem konstatoval, že to nebude velká ryba a že v tomto podzimním čase budu rád za šedesáticentimetrového kapříka. Kapr nebyl velký, ale svou velkou tlamkou a nafouklým břichem nás oba zaskočil. Na podložce jsme odhrnuli síť podběráku a nevěřícně jsme hleděli. Nádherně zbarvený šupináč, krátký a tlustý. 73 cm a po odečtení podložky rovných 10 kg. Srdíčko mi opět zaplesalo radostí. Nejsem zastáncem sakování, ale baterky ve foťáku byli KO, tak jsme ho asi na hodinku zasakovali, já dal rychle nabíjet baterky (vozím s sebou autonabíječku a baterii) a po odfocení jsme ho opět šetrně pustili do vody, jako všechny ryby, co chytneme. K mému překvapení po zasakování ani na podložce neskákal, nedivočel. Asi vlivem chladné vody. Mě nezbývá než poděkovat svatému Petrovi, že mě obdařil zase jednou trochou štěstí a dopřál mi setkání s takto krásnou rybou, navíc šupináčem. V neděli ráno jsem měl ještě jeden záběr, který šel do padáku. Po záseku byla ale montáž ve vázce a o rybu jsem přišel. Daliborovi se to ráno kapři pěkně rozjezdili a věřím, že pokud bychom to ráno nezabalili a vydrželi do večera, možná bychom ještě něco nachytali. Ale povinnosti nás volaly domů.

S pozdravem Lukáš Šolcik Šolc