Když rybář hledá znamení - 1. díl - Jarní nerozjetý rozjezd

21.12.2009, autor: Honza Mlnařík

Brutální! Ten je k nezastavení! Před pár vteřinami jsem měl předpisový záběr od kapra a nyní si bere metry vlasce. Je to úžasný pocit, v prutu praská, vlasec ve větru píská a vše doprovází tlukot mého srdce. Kapra konečně otáčím a začínám postupně přitahovat. Aniž bych ho viděl, tak vím, že je to právě on. Můj nový osobáček a ne zrovna malý. Síla jeho výpadů je neuvěřitelná. S velkou námahou ho přitahuji ke břehu. Podebírám, vážím a … to není možné! Ručička váhy míjí dvacetikilovou hranici a zastavuje se na neuvěřitelných…

Tak takhle nějak měl začínat můj letošní článek. Mám za sebou chabě průměrné velikonoce, o kterých nemá cenu se vůbec rozepisovat. Začátek května, který byl naprostý propadák. Pár dní bez záběrů na neznámé vodě. Dále slabě utěšující začátek srpna. A vtipně neúspěšnou poslední výpravu sezony – konkrétně na konci září. Všechny plány za mnou a sny se neuskutečnily. Boilies je zkrmeno, čas je pryč a extra fotka zase žádná. Přiblížím vám tímto článkem můj letošní rybářský rok. Ovšem musím začít trochu více od začátku.

Dlouho už chytám na jednom místě. Prakticky od té doby, co jsem ulovil svého prvního kapra na boilies. Tehdy to bylo v metrové hloubce. Vzal mi na jahodovou kuličku dva dny máčenou v aminodipu. Tenkrát jsem dipoval i vnadící koule :-). Měřil 70cm a měl pro mě obrovskou zlomovou hodnotu. Byl první, kterého jsem pustil z dobrého důvodu – udělal mi radost a vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenu. A tak jsem na Majdalenské pískovně, konkrétně na fleku přezdívaný „Protržený“, strávil čtyři sezony. Hned první léto jsem zde, zhruba 10m od břehu, na padlých kmenech stromů vyčuhujících nad hladinu, vytvořil z šalovacích desek ostrov. Po čase jsem tam natahal hromadu písku, spoustu zeleně a na světě byl krásný přírodní ostrov ( krom hřebíků a vrutů, které držely desky na kládách ). Přežil jsem zde desítky bouřek i opravdu silných, hodně rozpálených letních dnů a pár mrazivých nocí. Odměnou mi byly nádherné ryby a úžasná scenérie s nepopsatelnou atmosférou, která je několikrát zveřejněná v časopisech, novinách a dokonce dvakrát jako úvodní stránka katalogu.

Ovšem nic netrvá věčně. Letos na jaře jsem po rozmrznutí vody vyrazil na obhlídku s pytlem na odpadky. Voda byla dobře třicet centimetrů nad normálem. Nasadil jsem brodící kalhoty a šel omrknout škody na ostrově po zimě. Prakticky vše bylo zdemolováno. Pod hladinou na mě koukala malá borovička, kterou jsem tam v létě vysadil a jinak tam krom základních kmenů nic nezbylo. Uklidil jsem vše, co jsem tam nanosil. Desky odvezl domů. Kmeny urovnal a borovičku zasadil na břehu. Vzpomněl jsem si, co mi ostrov dal, co vzal a věděl jsem, že mi ty vzpomínky nikdo už nevezme. Jestli ostrov zničil člověk či příroda už se nikdy nedozvím. Každopádně to pro mě bylo znamení, abych šel dál. Hledal nová místa a možná i nové vody.

Ale člověk míní a pán bůh mění. Blíží se moje první velká jarní výprava s přáteli, kterým jsem slíbil spoluúčast na velké „Majdě“. Peníze na echolot jsem skoulel až týden před výpravou. Sice jsem si koupil špičkový výrobek (Echolot Eagle Fishmark 480), ale neuvědomil jsem si, že potřebuji koupit zvlášť i napájení :-). Tím jsem nové místo nenašel a volba tedy padla na starý známý flek „Protržený“. Vyzbrojili jsem se pekelně. Já vsadil na mnou osvědčenou směs ryba grand + jahoda a novinka Nutrix Brusinka Red pepper. Kluci dotáhli ještě jiný palby a několik pelet včetně halibutek a raptorek.

První noc mi přichází krásný kapr 62cm :-). Jenomže to je jediný, který během 7 dnů lovu překročuje hranici 60 cm. Dva maximálně tři kapříci na šest prutů za den je opravdu bída. Zkoušíme, co se jen dá. Od klasiky, přes panáčka, pop-up, dvě koule, půl koule, dipi, dlouhé i krátké montáže…Nejde to a pomalu začínáme podléhat zoufalství. Objíždím dvě party na dohled. Zjišťuji, na co chytají, kde to chytají a co chytají. Nikdo za celou výpravu nemá kapra nad 60cm. Ve vodě tedy leží boilies od Václavíka, Těšíňáka, Kučery, Nikla. Vše v různých hloubkách a ryby nám všem (deseti rybářům v okolí) na to s...

Poslední můj den rybařiny propadám naprosté depresi. A osobní problémy tomu ještě přidávají. Rozhoduji se „zchladit“. Při teplotě vody 14°C se s brýlemi potopím do 2,5m hloubky. Chci svou montáž položit dokonale a olovo zahrabat do písku. Vylézám, suším se, poklekám k prutům a prosím všechny svaté a vodu. Prosím o toho pravého kapra. Musím vědět, že tu nejsem celý týden zbytečně! Sedím, hypnotizuji swingery a nic se neděje. Nic nepřichází a pořád cítím to znamení, které mi voda tak krutě ukazuje. Musím pryč! V 19h odcházím od vody – odcházím z „Protrženého“. Loučím se s velkou Majdou a nevím kdy se sem vrátím.

V následujícím dílu vám popíšu, jak na mě zapůsobila neznámá panenská voda a podělím se o mou zkušenost s ní. A samozřejmě vám i jednu představím a podám bližší informace.

Honza Mlnařík