Bójka všude kam se podíváš

1.9.2011, autor: Jan Vala

Poslední víkend v dubnu je tady a já pomalu skládám rybářské harampádí do mojí felinky. Všechny věci pro kaprařinu se tam jako vždy vešly a já už jen čekal až mi skončí pracovní doba, abych mohl vyrazit. Ještě se stavit pro nějaké zásoby jídla a lahodného moku a pak už mě čeká více jak týden na rybách. Nakupování přerušil telefon od mého parťáka z informací, že naše místo je obsazené kolegy Jirkou a Petrem. Rychlá domluva a náhradní místo bylo vybráno. Nebylo to přesně podle mých představ, ale když to jinak nejde...

Příjezd k vodě, naskládání propriet na člun, jízda, vybalování a stavění přístřešku zabralo dobré tři hodinky. Ještě že mně bouřka zastihla po cestě, jinak bych nahazoval až hodně pozdě večer. Místa, kde budeme chytat, jsme měli již dopředu zmapovány a vybrány. Jedno v hloubce kolem 5,5 m, poblíž velice husté trávy a druhé na mělčím místě kolem 3,5 m. Pro jistotu jsem je vyrazil ještě ověřit na člunu. Při této jízdě jsem nevědomky namotal dvě bóje s vlascem do vrtule motoru, což jsem zjistil až na břehu. Následovalo sundání vrtule, stříhání vlasce asi 0,40 mm s 200 g olovem na konci. Nepochopím, jak si někdo může udělat takovou bójku. Nehledě na to, že je to na této pískovně zakázané. Teplota vody se pohybovala kolem 14 °C i v hlubších partiích, což jsem si ověřil teploměrem spuštěným až na dno.

Vše bylo nachystáno, už jen naházet kuličky na vytipovaná místa. Zakrmili jsme pro začátek obě místa asi jedním kilogramem kaviáru a pár halibutkami. Konečně jsem mohl nahodit a ještě na dvě hodinky zkusit štěstí. Do deseti hodin se swingry ani nehnuly, stáhli jsme montáže a otevřeli si lahvičku Karlovarského moku a rozebírali taktiku následujících dní.

Druhý den brzký budíček a už jsme se zahřívali ranním čajíčkem a kávou. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat a na břeh se dostal krásný lysec, kolem 5 kg. Pak následovaly záběry od ryb s váhou 3 – 7 kg v pravidelných intervalech, mezi kterými jsme vždy přikrmili asi 20 kuličkami místo, ze kterého byl záběr. Byli jsme překvapeni, jak kaprům chutnají naše nástrahy.

Třetí den jsme začali experimentovat s nástrahami a kombinovali různé velikosti kuliček a jejich dipování. Počasí bylo pro ryby ideální a mi si užívali jejich apetit, jak jen jsme mohli. Zatím nepřišel žádný z velikánů, ale i tak jsme byli nadmíru spokojeni. V podvečer přišla na můj prut, který jsem umisťoval 20 m od krmného místa, krásná jízda od 8 kg lysce, který neodolal plovoučce od firmy Big Carp, s příchutí monster crab, obalené v těstíčku a nadipované v Elite creamu. První fotečka a hned jsem zjistil, že fotoaparátu přestala fungovat uzávěrka, takže foto bylo velice nekvalitní. Ještě že jsou mobilní telefony a já si mohl o jiný napsat sestře.

Další den, brzo ráno nás poctili návštěvou můj otec s panem Bekavcem a jako by přivezli špatné počasí. Během hodiny se ochladilo o šest stupňů a přišel silný severní vítr se sněhem a deštěm, v květnu velice pikantní. :-) Kaprům to však evidentně nevadilo, ba naopak, jejich chuť se znásobila. Jen v tom silném větru byl problém nahodit přesně do krmného místa, natož zakrmit kobrou. Do noci jsme měli tolik záběrů, jako za tři dny dohromady.

Ráno nás navštívil mrazík a mlha, která by se dala krájet, za kterou se nachází rybník Brčálník a v něm snad Rákosníček :-) Absolutní bezvětří, voda se ani nehnula, žádný výskok ryby, jak kdybychom byli na mrtvé vodě. Taky to bylo znát na počtu záběrů. Za celých 20 hodin jen tři záběry od kapřích školáků. Připisoval jsem to změně počasí, hlavně větru, který byl velice proměnlivý a vál každou chvilku z jiné strany.

Čtvrtý den bývá kritický, jak by řekl profesor Karda z filmu Sněženky a machři a ten kritický opravdu byl. Sice jsme pochytali, místo kaprů, malinko bronzu na svá těla, díky krásné prosluněné obloze, ale kapři se snad slunili také. V pravé poledne jsem stáhnul montáže a vyrazil na člun zjistit co se děje ve vodě. Díky krásně průzračné vodě jsem měl možnost pozorovat pár kaprů, velikosti kolem 10 kg, jak bez hnutí leží v trávě u dna v hloubce kolem tří metrů a nejeví absolutně žádnou aktivitu. Ten den večer přišel na Markův prut jen jeden záběr, ale stál za to, krásný šupináč s váhou 7,5 kg.

Opět ráno a vlezlý mrazík a mlha, voda stále stejná a mi se jen modlili za to, aby začal foukat vítr a kapři se dali trochu do pohybu. Naše prosby bohužel vyslyšeny nebyly. Opět jsem se vydal odpoledne na vodu a pozoroval zase to samé. Kapři se v trávě ani nehnuli. Zkoušel jsem jim hodit pár kuliček, ale nejevili absolutně zájem o laskominy, co jsem jim nabízel. Odpoledne začal foukat vítr a byl opět velice zrádný. Vlny se hnaly chvilku z jedné a za hodinu zase z druhé strany. Přesto jsme přemluvili v podvečer pár kapříků ve velikosti kolem 4 kg.

Na víkend měl dorazit náš parťák Honza. Čtvrtá hodina a byl zde. Dojel sem pro jeho věci na člunu a posila mohla v klidu nahodit. Já přesunul své pruty na jiné místo, které jsem si rozkrmil den předem, u břehu v hloubce 6,5 m. Panáček na uvítanou a k tomu popíjení jsme si pustili rádio s přenosem našich hokejistů z utkání s „bratry“ Slováky. :-) Kapři asi poslouchali taky, protože nás nechali v klidu si vychutnat a zapít malinko to vítězství.

Ráno bylo velice příjemné. Honza vytáhnul žluťoučkého lysáka na, ale to bylo vše z míst, kde jsme celý týden krmili. Naopak se začalo ozývat moje místo u břehu v hloubce. Ten den jsem snad měl na prutu i největší rybu výpravy. Krásný pomalý záběr, přisekl jsem, ryba zůstala na místě a nehnula se ani o centimetr. Nasedl jsem na člun nechal vlasec volný a hurá nad něj. Přesně nad místem, kde se nacházel, jsem zkoušel párkrát rybou zapumpovat a ta se dala do pohybu. Cítil jsem krásný tah ryby, ale jakoby přes nějakou vázku. Po chvilce se objevil vedle člunu velký trs trávy s vlascem a pod ním nádherný lysec, odhadem kolem 10-12 kg. Nachystal jsem si podběrák a pomalu unavoval rybu. Kapr už se zdál dost vyčerpaný, ale poslední jeho dva výpady před podběrákem znamenaly jeho svobodu a já se jen za ním toužebně koukal, jak mizí pomalu v hloubce. Mě na prutu zůstal chuchvalec trávy a opět zbytek staré bóje. Když už někdo si umístí tuhle pomůcku na vodě i proti RŘ, myslím, že by si mohl zase tuto věc zabalit sebou domů a ne jí tam nechat napospas. Při mapování před výpravou jsme nalezli ve vlasci od jedné z nenápadných bójek zamotanou mrtvou kachnu. Nechápu opravdu chování některých rybářů. Přišel jsem za celou dobu na tři bóje jen na našem místě.

Do konce výpravy jsme chytili ještě nějaké kousky, a mohli zkonstatovat velkou spokojenost nad počtem záběrů i velikostí ryb. I když jsme žádného obra nedostali, nevadilo nám to. Na tuto pískovnu se určitě v dohledné době rád vrátím. Tento více jak týden mi dal chuť do další výpravy a nalil novou krev do žil i když jsem se vrátil vyčerpán jak po maratónu. :-) (ten, kdo se na kaprech opravdu snaží, a stráví tam nějaký čas v kuse, ví, o čem mluvím).

S poděkováním našim zásobovačům a firmě Carp Servis

Za East River Team

Jan Vala