Smolná sezóna?

2.12.2009, autor: Luděk Šedý

Toto je vlastně příspěvek, který navazuje na můj předchozí článek Jaro. Ten končil slovy, že to nevzdávám a míním srovnat skóre! Voda konečně po opravdu dlouhé době opadla, ale už jsou tu prázdniny, a to zpravidla znamená zesílení rybářského tlaku. Několik sezón za sebou jsem vypozoroval, že od půlky července se aktivita ryb mírně zvyšuje a v srpnu je na vrcholu. Čím víc se blíží konec prázdnin, tím je to lepší. Jednoznačně je zde tedy srpen nejlepším měsícem roku.

Jsem zvědavý, jestli to tak bude i letos. Vše směřuji na druhou polovinu měsíce, plánuji volno, abych tam mohl být nepřetržitě minimálně 6 dní. Objednávám boilies a pelety ve velkém! Loni jsem krmil 5kg boiliesu denně plus kukuřici a rozhodně to nebyla maximální dávka, kterou by ryby snesly. Jejich aktivita neznala mezí.

Určitě to tak bude i letos. Termín se blíží a já se nemůžu dočkat. To bohužel ještě netuším, co mě čeká. Jako by té smůly letos nebylo dost!

Tři dny před akcí nastane obrovský zvrat v práci a je mi jasné, že je po rybách. Nemůžu tomu uvěřit, nejlepší měsíc v roce, celý rok se na něj těším a je to v háji! Tolik krmení, co jsem do řeky letos naházel a pokaždé něco selhalo, ať to byly ty parmy, o kterých jsem psal v předešlém článku nebo velká voda, Pan Václavík už si musí myslet, že si asi otvírám krámek s jeho krmením!

V práci makám jak o život, abych dal vše co nejdříve do kupy. Ale vyjde mi vždy jen hodinka volného času jednou za dva dny. Tu maximálně využívám a jezdím krmit na nové místo, které jsem si na jaře vytipoval. Jsem ale na pochybách - 1,5kg boiliesu jednou za dva dny, to není zrovna moc, ale nemůžu si teď dovolit víc!

Jde to tak čtrnáct dní, konec srpna a v práci se to trošku uklidnilo, ale jen opravdu trošku, takže mám maximálně 4h za týden na ryby, já vím, je to zoufale málo, ale aspoň něco.

A je to tady, jdu poprvé vyzkoušet na tu chvilku nové místo. Určitě to všichni dobře znáte, to napětí, očekávání z nového místa. Vše je vyladěné, montáže ve vodě, hurá! První záběr přichází po 15 minutách, je to bojovník, pomalu jej otáčím a prásk, pípák na druhé udici se může zbláznit, sekám a ryba si bere metry, stojím tam na vysokém břehu, dvě udice v ruce a obě brzdy hrají tu svou písničku.

Jsem v tranzu, adrenalin mi proudí v celém těle, rychle vyhodnocuji situaci a zjišťuji, že na levé udici je tah ryby menší, pokládám ji do vidličky a konec zašlápnu nohou, abych o ní nepřišel. Obě ryby se mi daří zdárně zdolat, jsou to kapři kolem 5 až 6kg, fotím je jen tak v podběráku a rychle pouštím, skvělý začátek, ještě mám přes tři hodiny lovu. Přijíždí za mnou kamarád David, dojel jen na otočku, tak ho posadím kousíček vedle mě. Já už jsem záběr nedostal, ale David chytl dva slušné kapry, ten druhý měl kolem 10 kg. Super, jsem spokojený, ryby žerou!

Pokračuji v krmení, ale bohužel se sem dostávám zase až za týden, opět jen na 4 hodiny, a to už je září a já doufám, že aktivita ryb ještě neustála. Dostávám jen jeden záběr a ten proměňuji v 8kg těžkého kapra.

Další návštěva se mi daří až za 9dní, dost pochybuji o tom, i když jsem krmil, že to bude brát. K mému údivu dostávám brutální záběr do půl hodiny, zásek a ryba sedí. Tentokrát je to úplně jiné, žádný zběsilý útěk po proudu, nýbrž pomalý těžký tah. S rybou se přetahuji už dobrou čtvrthodinu a stále se drží u dna, začínám přemýšlet, jestli to není sumec! Konečně jsem ji přizvedl a zahlédl jsem kapra, určitě je to největší kapr, kterého jsem zde kdy měl na udici! Byl to ale jen zlomek sekundy, protože následoval mohutný výpad po proudu, teprve teď se mi rozklepala kolena strach, co když se vypne, je dobře seklý? Znáte to?! Ryba je už konečně totálně vyčerpaná, ale nemůžu ji dostat do podběráku, břeh je strmý, je zde opravdu silný proud hned u břehu a kapr se položil na bok, proud se do něj opřel naplno a já s ním nehnu, mám ho asi metr od podběráku, do prutu se opírám co to jde, ale ryba se k podběráku nepřiblíží ani o centimetr. Bojím se, že když zaberu opravdu na krev, že ho vyříznu. Naštěstí kapr udělal ještě dvě tempa, a opět se pokládá, toho bleskově využívám a je v podběráku. Mám radost, s 90centimetry a 14,3kilogramy je to můj osobák jak na státní vodě, tak na řece! Sakuji ho a hned telefonuji Vaškovi, aby mě přijel vyfotit, ať ryba může zpět. Všechny záběry jsem měl samozřejmě na mrtvého korýše, jak jinak, nedám na něj dopustit!

Udici opět nahazuji a chci zkontrolovat druhý prut, nevím proč, ale něco se mi nezdá.Vytahuji montáž z vody a vidím, jak mám na boilesu namotanou půl metra dlouhou tenkou větev. „To bych tu taky mohl sedět do rána“, říkám si. A právě v ten moment, když držím v ruce prut, dostávám razantní záběr na druhou udici, nevěřím vlastním uším, vždyť to je sotva 30 sekund, co jsem nahodil 130g těžké olovo přímo pod nohy!

Nebudu dál rozepisovat, co se dělo, každopádně než Vašek dorazil, měl jsem na břehu ještě i 12kg těžkého šupoše.

Od jara dřu a teď se mi to vrátilo, po všech těch útrapách, je to úžasný pocit! Za dalších 7 dní jsem byl opět u vody, a povedl se mi šupoš 13.5kg.(Předem se omlouvá za fotku, fotil jsem kapra poprvé samospouští, a ještě k tomu potmě!) Připadal jsem si jak v pohádce, od jara bojuji a teď během týdne tři krásné ryby. Za další týden se mi povedlo ještě chytit 6kg a 8 kg těžké kapry.

Přemýšlel jsem o tom, proč jsem byl úspěšný, i když jsem u vody trávil tak málo času, co jsem dělal jinak? Samozřejmě jsem chytl období, kdy ryby přijímaly potravu, to je jasné, svou velkou roli sehrál i mrtvý korýš s peletami od Zoomu. A další věc, která asi byla dosti podstatná, byla, že na místě byl absolutní klid, žádný pohyb na břehu, žádné vlasce, jen jednou za 7 až 9 dní 4 hodiny chytání. A budu se asi opakovat, ale makejte a dřete, a ono se vám to jednou vrátí, může to třeba trvat chvíli, nebo celou sezónu, či dokonce i několik sezón, ale pak to stojí za to!

Mnoho krásných chvil u vody přeje

Luděk