Průzračné pískovny

15.4.2011, autor: Roman Malý

Je tu polovina června a naše druhá výprava za kapry klepe na dveře.Měli jsme s Lubošem naplánovanou čtrnáctidenní výpravu na řeku do Francie, ale počasí námbohužel nepřálo. V Evropě dlouhodobě pršelo, takže bylo jasné, že řeka nepřipadá v úvahu. Volba padla na pískovnu v Maďarsku, kam jsme chtěli původně vyrazit až za dva roky.

Docela jsme se těšili, protože v Maďarsku už Luboš zdolal dva šupináče 24 kg. Věděli jsme, že voda, na kterou se chystáme, je místy hluboká i 30 metrů a je tak čistá, že je vidět do 5 metrů hloubky.

Protože Luboš je vášnivý potápěč, nezapomněl zabalit i toto „nádobíčko“. Dodávka měla co dělat, aby se vešlo všechno potřebné! Navečer bylo naloženo, ještě zkontrolovat a ráno v 6 hodin odjezd směr Maďarsko!

Cesta probíhala v klidu bez nějakých problémů. Jenom pohled na oblohu před námi nám dělal trochu starosti. Bylo dost zataženo a vypadalo to na pořádnou bouřku. Asi 30 km před cílem nás zastihla taková průtrž mračen, že ani stěrače nestíhaly.

Po příjezdu jsme si po telefonu dohodli s místním porybným koupi povolenek. Dostavil se velmi příjemný pán, který s námi vyřídil všechno potřebné a popřál nám hodně štěstí. Takže jsme mohli vyrazit k vodě, najít místo a začít chytat – konečně!

Když jsme dorazili na místo, zůstali jsme jako opaření! Na břehu to vypadalo jako o závodech, úplně plno a do toho všeho pořád hustě pršelo!

Asi po 20 minutách jsme konečně našli volné místo, ale všimli jsme si bójek na hladině, a tak jsme vyrazili hledat jejich majitele. To jsme ještě netušili, co to bude za problém! Bóje patřily jednomu staršímu rybáři, který si rozhodně stál za tím, že nic stahovat nebude, i přestože chytal úplně jinde. Asi po 15 minutovém dohadování jsme to vzdali a vyrazili si najít jiný flek. Luboš jel autem a já šel pomalu pěšky podél břehu a doufali jsme, že budeme mít štěstí a nějaké to místo najdeme. Zmoklý jsem byl až na kůži, ale ta procházka mi po předchozím výstupu s „kolegou rybářem“ docela bodla. Za chvíli mi volal Luboš, že našel místo. Bylo to asi jediné volné místo na celé pískovně, takže jsme ho museli vzít, i když nebylo zrovna podle našich představ. Zrovna přestalo na chvíli pršet, takže rychle vynosit věci z auta a zabydlet se.

Byli jsme po cestě unavení, takže jsme nahodili pruty, probrali strategii na zítřek a šli spát. Po půlnoci mě vzbudil příposlech.Vyběhl jsem z bivaku po kamenitém břehu k prutům a po chvíli už byl kapr v podběráku. Nebyl to žádný obr ( 72 cm a 8 kg ), ale potěšilo mě to. Do rána už žádný záběr nepřišel. Byl jsem zvědavý co Luboš. Ráno jsem vsával brzo a při kávě pozoroval tu nádheru, která se mi nabízela při pohledu na hladinu. Když se vzbudil Luboš divil se, že už mám za sebou noční úlovek. On byl bez záběru.

Po snídani si Luboš připravil potápěčskou výbavu a šel se podívat, jak to vypadá pod hladinou.Vzal s sebou i bójky, aby mohl označit zajímavá místa. Při kávě mi potom popisoval, co zjistil. Hned od břehu je prudké klesání asi do 25 m a potom už měsíční krajina.

Pršet přestalo, ale pro změnu se začal zvedat docela prudký a nepříjemný vítr. Začali jsme připravovat krmení pro kapry, navečer převezli pruty a šli se schovat na závětrné místo. Celou noc jsme byli bez záběru, jenom pořád foukal ten nepříjemný vítr. Ráno u snídaně jsme už začali přemýšlet, co budeme dělat, protože představa 14 denního pobytu v takovém větru byla děsivá.

Luboš si potom vzpomněl, že před 8 lety se tu seznámil s jedním místním rybářem, a tak mu zkusil zavolat, aby nám poradil jinou vodu. Byla to ohromná náhoda, ale on zrovna chytal kousek od nás, na ostrově. Luboš se za ním vypravil a já čekal, s jakou se vrátí. Asi za tři hodiny byl Luboš zpátky a já začal vyzvídat. Řekl mi, že vítr tady opravdu fouká pořád a že zrovna na místě, kde jsme my,úplně nejvíc. Že na tomhle místě snad ještě nikoho chytat neviděli. Pak mi popisoval místo na ostrově, kde chytají oni a že prý oproti našemu fleku je to tam jako v pohádce! Začal jsem fakt závidět. Až za nějakou chvíli mi Luboš řekl, že ráno v 8 hodin máme mít sbalené věci a že nás pustí na jejich místo na celých 14 dní. Super!!

Protože už jsem chtěl z toho našeho místa fakt pryč, měl jsem všechno zabalené už před 7 hodinou. Po snídani jsme začali převážet věci na ostrov. V silném větru mi to připadalo jako nadlidský úkol. Když jsem se přiblížil k ostrovu, hned mě navedli na molo a když jsem vystoupil ze člunu, nevěřil jsem vlastním očím. S místem, kde jsme chytali s Lubošem, se to nedalo vůbec srovnat!

Když jsme měli všechny věci přestěhované, u kávy s kolegy z Maďarska jsme si vyprávěli o našich úlovcích. Po chvíli přišli další dva ( z Rakouska ), kteří chytali kousek od nás a byli tam s námi celých 14 dní. Odpoledne kluci z Maďarska odjeli, popřáli nám hodně úlovků a slíbili, že v pátek za námi přijedou.

Stavět bivaky jsme nemuseli, protože nám dovolili spát v jejich srubu. Takže honem vybalit věci a zavést pruty na místa, která nám poradili. Po večeři jsme si u skleničky vína užívali toho nádherného pohledu na jezero a hlavně toho klidu a BEZVĚTŘÍ. Ještě tu noc měl Luboš záběr, krásný šupináč ( 10 kg ).

Ráno jsme se vypravili za kolegy z Rakouska zeptat se na jejich noční úlovky. Když jsme přišli, zůstali jsme jako opaření. Před námi stál ohromný plechový kotel, ze kterého se linula nádherná vůně partiklu a pod ním snad ještě větší plynový hořák. Řekli jsme jim, že spíš než na rybolov to vypadá na velkovýkrmnu prasat! Oni nám ale hned vysvětlili, že sem jezdí už 3 roky a že se jim dost osvědčilo, když hodně zakrmí partiklem. V noci byli sice bez záběru, ale ochotně nám ukázali fotky z března. Měli spoustu kaprů nad 17 kg i jednoho lysce 20,5 kg.

Po třech dnech našeho pobytu na ostrově měl Luboš několik krásných kaprů okolo 12 kg a jednoho lysce 14,5 kg. Já jsem měl jediný záběr a začal jsem pomalu uvažovat, jestli se nepřestěhuji se svým bivakem z boku ostrova nebo jestli zůstanu s Lubošem ve srubu a budu dál čekat, že to přijde. Právě z toho boku ostrova měl Luboš krásnou jízdu ( kapr 10,5 kg ) a bylo rozhodnuto,stěhuji se!

Po přestěhování a zabydlení už zbývalo jen zavést pruty. Podle echolotu mně ale žádné místo nepřipadalo vhodné, a tak jsem prostě poslechl svůj instinkt a všechny tři pruty zavezl asi 2 m od protějšího břehu. V jednom místě byla docela kalná voda, neváhal jsem a jeden prut jsem položil na naplaveninu písku asi 1,5 m pod hladinou.Věřil jsem, že to je právě to místo, kde budou kapři hledat potravu.

Navečer přišla první krásná jízda. Když jsem držel prut v ruce a cítil ten tah, bylo mi jasné, že bude lepší skočit do člunu. Asi po 15 minutovém boji už mě bolely pěkně ruce, ale ryba se ještě ani neukázala. Jen jsem se bál, aby se nevyřízla! Luboš všechno pozoroval ze břehu a oba jsme věřili, že uvidíme kapra nad 20 kg. Alespoň jeho boj tak vypadal. Když jsem ho podebral, nechtělo se nám ani jednomu věřit, že to byl jenom 14 kg lysec! Bojoval se mnou do poslední chvíle a kdybych ho nedostal na břeh, určitě bych si myslel, že měl minimálně 25 kg.

Následující den jsem nachytal spoustu kaprů, ale žádný z nich neměl víc než 10,5 kg.

Večer, když už jsem ležel ve spacáku a přemýšlel, proč nejdou i větší kapři, jsem měl pípnutí. Pak se nic moc nedělo, proto jsem trochu domotal vlasec a přiseknul. Nebyl to žádný velký tah a já se rozhodl, že ho zdolám ze břehu. Šlo to všechno úplně hladce, takže jsem odhadoval zase jen nějakého „dorostence“. U břehu se prut najednou ohnul, jako kdybych zůstal za něco viset a v tom se kapr otočil a upaloval od břehu. V tom leknutí jsem úplně zapomněl na člun a taky na to, že by to mohl být větší kapr a já bych o něj mohl přijít. Naštěstí to ale dobře dopadlo a po pár výpadech se nechal podebrat. Už když jsem ho nesl v podběráku na podložku, zdálo se mi, že je o něco těžší než ti, co jsem nachytal doposed. Kapr byl krátký, ale za to pěkně vysoký. Když jsem ho zvážil, nechtěl jsem tomu věřit – ručička se zastavila na 18 kg! Kapra jsem zasakoval a s krásným pocitem jsem usnul.

Hned ráno jsem spěchal pro Luboše, abych se pochlubil. Ten mi pogratuloval a řekl, že to z toho místa určitě nebude poslední velká ryba.

Počasí nám přestalo přát, na Slovensku začaly povodně, voda v pískovně šla pomalu nahoru a to není zrovna nejlepší. Dorazil také náš maďarský kamarád a ani on neměl dobrou zprávu. Řekl nám,že místní porybný se nedohodl s vedením těžební společnosti a do 14 dnů musí zbourat všechny sruby na celé pískovně. Takže jsme vlastně poslední, kdo v jejich srubu spí.

Druhý týden našeho pobytu pořád pršelo. Kapři byli sice při chuti, ale žádný větší nepřišel a datum odjezdu se rychle blížil.

Poslední večer jsme se při skleničce vína rozloučili s rakouskými kolegy a samozřejmě probrali celých 14 dní našeho pobytu. Zvali nás na podzim, kdy je prý chytání ještě lepší, ale my s Lubošem jsme s díky odmítli. Na podzim nás totiž čeká Francie.

Při ranním balení nás, stejně jako při příjezdu, doprovázel liják. Všechny věci jsme z ostrova odvozili na břeh, kde jsme měli auto.

Naposledy se podívat na hladinu a hurá domů.

Na závěr mi ještě dovolte poděkovat firmě Carp Servis Václavík za kvalitní krmení, kterému z velké části vděčíme za naše krásné úlovky a taky našim manželkám a rodinám za jejich trpělivost.

Krásné zážitky u vody a bohaté úlovky Vám přeje

Roman Malý

CARP TEAM Smědavan