Sekej a pádluj!

29.4.2011, autor: Honza Slanina

Příjezd:Vltavská kaskáda, dílo, které vyráží dech a jistě skrývá nejednoho vysněného kapra, a právě tam směřujeme na týdenní lov, ačkoliv jsme zatím neměli nikdy možnost lovit na žádné z těchto tří přehrad. Díky dostupnosti internetu a zvláště pak google člověk posbírá pár informací, ale když přijede na místo, stejně je doslova fascinovaný pohledem na magickou krajinu okolo přehrady. Asi s hodinovým zpožděním dorážíme na záchytný bod, kde nám má ještě pomoct a dát pár rad Michal Stibor. Zaparkujeme auto a v dáli nad kopci sledujeme s úžasem, jak se žene neuvěřitelnou rychlostí bouře. Koukneme na správce areálu a ten s ledovým klidem říká: „Máte tak hodinu.“, a proto sundáváme loď.

Ovšem pan domácí se asi spletl a my zůstali hodinu pod přístřeškem u piva s pohledem na tu nejdivočejší věc - rozbouřenou přehradu. Míša nám mezitím vypráví své zážitky a uděluje pár rad a tipů a slibuje, že se za námi staví na noc v týdnu. Konečně se počasí umoudřilo a my vyrážíme na lodi na průzkum několika vytipovaných míst a nakonec i s ohledem na psa na jednom místě zakotvujeme. Dojíždíme nazpět pro věci, ale v dáli se žene další vlna bouře. Přesto bereme bivak a lehátka a doslova za pět dvanáct postavíme na vybraném místě stan ,kde jsme zůstali opět dvě hodiny uvězněni, než jsme vyzvedli zbytek věcí. Jelikož už byly tři hodiny ráno a my unavení a zmrzlí na kost ulehli a spali do deseti hodin dopoledne. Ráno nás uvítá nádherná scenérie zdejší krajiny a za chvíli už vyrážíme na průzkum vody a s úžasem sledujeme, jak kousek od břehu padá hrana do hloubky pro nás neuvěřitelných 30 metrů. Taktika je tímto jasná, vyvážíme první pruty. Večer přichází první záběr na Jirkův prut a na břehu je kapr kolem 60cm.

Co myslíš? „Jak může jet kapr hluboko, když ho máš na prutu?“Těžko říct, tak do patnácti metrů, spíš pojede kousek pod hladinou.“ Avšak, jak se brzy ukázalo, naše tipy byly brány z pohledu suchozemský tvorů a další kapr nám ukázal, jak to vlastně je a nekompromisně to poslal směrem až dnu, čímž ustřelil vlasec přes hranu. Proto jsme nasadili alespoň na jeden prut patnáct metrů pletené šňůry. Avšak jako nejúčinnější taktika se ukázalo jednoduše zaseknout, rychle skočit do lodi a bleskově se vzdálit co nejvíc od břehu na hlubokou vodu, aby kapr neměl možnost přijít do kontaktu s hranou kolem břehu. Teprve poté jsme mohli začít kapra zdolávat.

Konečně: Kapři se docela rozjezdili a Jiřík měl na prutu kontakt s velkým kaprem, ale bohužel štěstí při nás nestálo a kapr nakonec urazil vlasec. Druhý den se situace opakovala a já z lodě sledoval,jak mně zmizelo pod hladinu patnáct metrů šokového návazce a za ním asi dalších patnáct metrů vlasce a i já přišel o mohykána z kaskády. Škoda, chybělo mně tak pět metrů, abych byl mimo dosah skály, holt někdy se prostě štěstí neusměje, a vy kapra ztratíte, ale i to k tomu patří. A aby toho nebylo málo, naskytl se další problém v podobě stovek malých rybiček, které jako smyslu zbavené okupovaly krmné místo a za pár hodin udělaly z koulí lentilky. Pruty jsme proto museli častěji převážet. Používali jsme boilies založené na efektu selektování, což rybičky přivádělo k žravému šílenství a v noci to vypadalo jako na moři, jelikož okolo lodě všude poskakovaly rybičky. Prozíravost Jirky a předchozí úspěchy, které jsme zaznamenali s novou řadou konzervantů iQ-az určenou právě na řeku či do oblastí, kde se vyskytuje tento problém se ztrátou boilies, ať už je to způsobeno rybičkami, raky

nebo korýši, nám pomohla tento problém vyřešit, a nakonec přinesla největšího kapra výpravy, kterého se nám podařilo zdolat.

Zátoka hřibů: Tento flek se mně líbil od začátku, měl pouze jeden problém. Byl trochu z ruky a cesta k němu se podobala spíš maratónu. Což v praxi znamenalo doběhnout dvacet metrů po strmé stráni, pak slézt dvoumetrový převis a po záseku bleskurychle pádlovat co nejdál od břehu, jelikož přede mnou byla pod vodou skála, která šla několik metrů od břehu a padala z dvou metrů do patnácti a dál až na třicet. Nicméně jsem si zde už první den nakrmil ( co kdyby?) a třetí den tam poslal přes kolíček za roh jeden prut. Ten se taky v podvečer rozjel ale byla to rychlá akce se špatným koncem pro mě, a tak jsem přesunul celý stojan a absolvoval již zmíněný maratón, který jsem nakonec odnesl třemi stehy na ruce, když jsem upadl při běhu k záběru, ale abych odjel někam na šití, to nepřipadalo v úvahu a raději jsem si to zašil sám a vydezinfikoval to septonexem.

Hodnocení:Celkem jsme nakonec měli něco kolem osmi kaprů denně, z nich většina byla kolem sedmdesáti centimetrů. Je dobré používat řepku, která zapadá mezi kameny a drží ryby stále ve střehu. My jsme k tomu ještě přidávali nadrcené halibuty pro větší atraktivnost krmného místa. Boilies raději pořádně vysušte nebo používejte verzi jako je řada iq-az, která tolik neselektuje, přesto ale za dva dny změkne dost na to, aby ji sežrali i jiné ryby a nezplesnivěly vám na dně, jak jsme to už taky párkrát viděli u jiných výrobců. Rovněž se vybavte pletenými šňůrami či silným monofilem pro případ nouze a dobrou zásobou ostrých háčků. Návazce jsou lepší delší - cca padesát centimetrů a nejlepší montáž je závěsná s odpadávajícím kamenem. Pakliže to možnost dovolí, je vynikající kolíčková montáž, aby vlasec nešel téměř vodou a vy jste měli šanci se co nejdál dostat od skal, až budete mít kontakt s rybou, protože to ve většině případech skončí vždy vaší prohrou.

Ráj: Závěrem bych se rád zmínil o zdejší krajině, která spíš připomíná nějakou Francii a ne krajinu kousek od Prahy. Nedostupnost zdejších lesů uchovává stále panenskou přírodu,a tak jsem po deseti letech spatřil opět slepýše a po soumraku poslouchal dupot vysoké kousek nad stanem a těch hub, co nám rostly všude okolo, to byl balzám na duši, který jsme potřebovali, abychom věděli, že když jsme při soumraku odjížděli směr Pardubice, v hlavě se nám honila jediná myšlenka. Slovy klasika „Já se vrátím!“

Kaprům zdarec Honza Slanina a Jirka Rykr