Svazový hattrick 1. díl

6.1.2019, autor: Honza Slanina

První díl o úspěšné sezóně 2018

Svazový hattrick 1.díl

Tento rok byl pro mě zcela mimořádný, co se týče počtu velkých ulovených ryb ze svazových vod. Podařilo se mi magickou hranici 20 kg překonat hned třikrát na dvou různých lokalitách a hlavou se mi honila myšlenka na hattrick ze tří různých svazových vod. Ale jak šel rok, čím dál více mě tato myšlenka opouštěla, protože, ač máme v našem okolí vodu, kde by to nebyl problém.V srdci by mě to asi už tolik netěšilo. Třeba tak jako kdybych ho ulovil někde na vodě, kde to není samozřejmostí a člověk si takovou rybu musí vybojovat, jako tomu bylo na těchto lokalitách. Myslím, že se mé priority začaly výrazně měnit po narození syna a začal jsem čím dál více přemýšlet, co nejen mě, ale především nás rodinu, dělá opravdu štastnými.

A hlavně co chci předat svému synovi. Jestli to bude jen honba za kapřími monstry... Nebo mu předat to kouzlo rybaření. Aby bylo jasno - samozřejmě i já chci tahat trofejní kusy, ale ne za každou cenu. Chci mu ukázat rybaření jako něco výjimečného a dát tomu i nějaký smysl, tak jak to vnímám já. To dobrodružství při lovu ryb, východy a západy slunce, přírodu okolo, objevování nových vod a přátel, co to mají stejně. Ale i ten pocit vítězství i proher při soubojích s kapry. Zkrátka to co k tomu patří.

Vlastně mám poslední dobou i štěstí na lidi, co to vnímají podobně a ukazují mi tu lepší stránku rybařiny, v mém případě hlavně kaprařiny. Ale vraťme se pěkně na začátek - jak se to všechno semlelo. Nejprve musím zmínit, že na začátku roku se Martina hecla a udělala si rybářský lístek, na který se poctivě naučila. No abych se přiznal - spoustu věcí jsem z legislativy zapomněl a docela jsem koukal. Jak říkali naši rodiče: "Když jsme byli ještě školou povinní. To tam za nás nebylo." Konečně přišlo jaro a před námi byla první delší výprava. Rozhodli jsme se začít na řece, a kdyby to nebralo, tak přejet na nějakou pískovnu nebo rybník.

Abych řekl pravdu, poslední dobou hodně přemýšlím, než někam vyrazím chytat a plánuji si taktiku. Vzpomínám na roky minulé, co a kde mi zrovna fungovalo v tento čas a snažím se vymyslet nějakou strategii. S tím, že počítám i s alternativou, že budeme měnit místo. Já vím, že to je občas pakárna vše sbalit a znova stavět, ale jestli něco můžu říct na sto procent - tak to, že lenost se jen málokdy vyplatí. Reka bohužel nebyla zrovna štědrá, a tak po 3 dnech došlo na balení a přejezd na pískovnu.

Na tuto akci jsme si s sebou vzali zcela dva rozdílné druhy boilies. Jedno bylo léty ověřená příchuť JÁTRA-VANILKA,která funguje snad na všech typech vod celý rok a druhá volba padla na novinku MOŘSKÁ PANNA.Jelikož bylo jaro, chtěl jsem vše udělat maximálně atraktivní a zatím co na JÁTRA-VANILKA jsem použil klasický booster, tak na MOŘSKOU PANNU naopak biorapid. A to hlavně z důvodu, že se každý atraktor chová naprosto jinak. Plus jsem si s sebou vzal pelety a větší množství partiklu, který jsem vařil přímo u vody a dochucoval jej tekutou potravou CSL. Když jsme přijeli na pískovnu, bylo tu poměrně dost lidí, ale jedno z míst, které jsme měli vytypované, bylo naštěstí volné. Připravili jsme pruty a hned je vyslali do boje. Netrvalo to snad ani 30 minut a zrovna, když jsme stavěli bivak, začal řvát příposlech Martiny jako o život. Na jeho konci byl parádní lysec, který neodolal samotné POP UP příchutě MRTVOLA. Tak to byl snový začátek a samozřejmě i Martiny osobáček ze svazové vody. Do půlnoci se ještě povedli dva menší a my si užívali krásný večer u vínka. Ráno před 4 hodinou ranní nasypu ke své bojce větší množství směsi partiklu, pelet a boilies, ale nic moc se neděje, i přesto,že ryby se tam neustále ukazují. Je vidět, že si hlídají krmivo, ale ještě se do toho nepustili. Jen Martině se podaří vytáhnout z jejího místa nějaký kapry. Ta naopak chytá pár metrů od břehu jen s PVA a pár kouskama bolies naházenýma okolo montáže - jelikož se učí pořádně nahazovat. Mezi tím se pískovna docela slušně naplnila lidmi a vedle přijeli známí, tak jsme pokecali.

Hlavním tématem bylo, jestli je na této vodě vůbec kapr, který už má přes 20 kg - jelikož jsme nikdo neslyšel o někom, kdo by ho vytáhl a bylo to opravdu důvěryhodné. Snad krom pár historek o velkém lysci, který vždy spadl u podběráku nebo se vyhákl. Ale to jsou takové babské povídačky, které běží snad na každé vodě. Sotva se setmělo, rozjel se mi levý prut. Zrovna, když ho Martina podebírala, tak se náhle rozjel i pravý prut. Naštěstí se povedlo na poprvé a já začal tahat i druhý prut. To už Martina pořádně posvítila do podběráku a já viděl parádního šupináče. A to jsem cítil, že i na druhém prutu mám rozhodně větší rybu. Po pár minutách končí v druhém podběráku neskutečný lysec a ještě ke všemu two tone. Radost jsem měl jak malé děcko, takový parádní double a hned z kraje sezóny. Kapry jsme uložili do velké vážící tašky s plováky do hluboké vody a Martina šla připravit focení, aby byly co nejkratší čas na břehu. Já mezitím rychle přikrmil pár kuliček okolo boje a pustili jsme se do focení. Před akcí jsem objednával doplněk k fotoaparátu, a to diodové světlo pro noční focení, ale nepřišlo v čas, a tak kvalita nebyla na takové úrovni, jak bych si přál. Přesto mě to až tak netrápí, protože v hlavě to je na vždy. Důležitější je zdraví kapra.

Do půlnoci zbývá ještě dost času, a tak vysílám pruty ještě do boje a za pár minut se cívka opět točí jako o život. Po záseku tuším, že mám na prutu další rybu z kategorie BIG, a když ho Martina podebírá, tak povídám ten má 15+.Jenže Martina mi povídá, že ji nejde zvednout, že je nějaký těžký. Proto ji podávám prut a jdu kapra vyndat sám. Když jsem na něj posvítil čelovkou a uviděl to obrovské břicho, tělem mi projel mráz. V duchu mě ihned napadlo: "Jo, je to tam!"

Následné vážení potvrdilo mou domněnku, že konečně držím v rukách rybu z této vody, která přesahuje hranici 20 kg.Co vám budu povídat - do rána jsem nemohl zabrat a pořád tomu nemohl uvěřit, co jsem právě zažil na svazové vodě za noc.

V takový začátek sezóny jsem nedoufal, ani v tajném snu, ale udělal jsem pro to maximum a voda mi to vrátila a navíc u toho byla i má rodina a o to to bylo ještě lepší. A to jsme měli ještě celé jaro před sebou, ale o tom až příště.

Kaprům zdarec, Jan Slanina s rodinou