Náhradní výprava

4.5.2018, autor: Tomáš Hanč

Ahoj všem!!!

Určitě to znáte - poslední přípravy den před odjezdem na výpravu, buzení ze spaní, příjemná nervozita a zvednutý adrenalin. Také já jsem měl v sobotu zabaleno pro týdenní výpravu do lodi. Těšil jsem se na moji srdeční záležitost - pálavská jezera. Navečer před ranním odjezdem se jdu naposledy mrknout do bedny na jachtařský server Windguru, kde mají asi nejpřesnější informace o výhledu počasí na celý týden. Nevěřím vlastním očím. Bylo to najednou velké zklamání. Náhlá změna předpovědi nevěštila nic příjemného. Sice teplo, ale od úterka silný vítr přes patnáct metrů za vteřinu, až do příští neděle. Nejsem sebevrah. Vím, co dovede vítr udělat s plavidlem. Byl jsem loni u toho, když kluky s velkou lodí převrátil vítr jako skořápku od ořechu. Z vody je tahal vrtulník záchranářů a šlo jim o kejhák. Na hladině plavala jen převrácená loď dnem vzhůru, plechovky s pivem a pár sandálů. Všechno ostatní skončilo pod hladinou. Stále k tomuto způsobu rybolovu přistupuji s velkým respektem a nemá cenu s mojí malou loďkou zbytečně riskovat.

Okamžitě spřádám plány, alespoň na krátkou třídenní výpravičku někam poblíž mého bydliště. Nechce se mně nic z přichystaného vleku vybalovat. Beru jen pruty a pár nejnutnějších věcí. Do kýblu na sezení naházím tři a půl kila boilie Játra-Vanilka, tři kila psích granulí a k velké radosti našeho ovčáka Akima vyrážíme na jednu těžší nádhernou svazovou pískovnu jen tak pod širák. Letošní duben bude pro dvě věci asi nezapomenutelný. Někde v Praze se zamysleli, usnesli a rozhodli. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Poprvé v životě budeme moci oficiálně chytat už od čtyř hodin ráno, až do půlnoci. Druhou věcí je letošní počasí. Po nepříjemně chladném začátku dubna se během čtrnácti dnů teploty vyhouply na letní osmadvacítky. Neskutečný skok. Týden před koncem měsíce má voda už neuvěřitelných devatenáct stupňů, v rákosí se třou cejni a létají i vážky. Sleduji hladinu a ve vlnách hnaných teplým větrem občas vyskočí ryba. U vody skoro nikdo. Paráda. Raketou rozkrmím hranu mělčiny carpservisáckým method mixem a trubkou přidávám šestnáctky kuličky. „Nějak to zařiď, ať se něco podaří,“ domlouvám našemu psovi a jdu si sednout na kýbl k rozečtené knížce. Po dvou hodinách přichází jízda od menšího kapříka a odstartuje něco, co si přeje zažít asi každý zapálený kaprař. Potravní šílenství. Na krmné místo najíždí hejna futrujících se ryb před třením a já doslova nestíhám. Do podvečera druhého dne zdolávám šestnáctého kapra.

Z některých ryb doslova stříká mlíčí a jikernačky už mají kladla připravená k výtěru. Dvakrát držím v ruce oba pruty při dvojitém záběru a necítím předloktí od stálého dohazování trubkou.

Fotím, nahazuji, vyrábím punčošky z PVA… Jak na běžícím pásu. Přesně v poledne po půlhodinovém souboji podebírám fantastického lysce devadesát dva čísel a váhou těsně nad osmnáct kilogramů.

Polovina chycených ryb je ve váhové kategorii od deseti do patnácti kilogramů a pod sedmdesát čísel není ani jedna. Na večer musím stáhnout pruty. Přivazuji psa na své místo s povelem „všechno to tu hlídej“ a mažu domů. Musím do garáže pro koule, prostě už nemám na co chytat. Několikrát jistě překročím povolenou rychlost, ale za hodinu a půl už to tam znovu posílám. Cítím, že sotva pletu nohama, ale někde uvnitř ve mně se to všechno nadnáší. Takováhle rybařina se zažije párkrát za život a je to jako motor, který mě stále popohání vpřed. Další dopoledne tempo záběrů trochu polevuje a já se na slunci dosušuji po vydatné noční bouřce. V silném protivětru stále dokrmuji hranu mělčiny a doufám v další záběry. Vyplatilo se. Ve tři odpoledne pokládám na podložku dalšího velkého lysce devadesát osm čísel. Parádní dvacetiminutová přetahovaná se šťastným koncem. Je píchnutý za krajíček pysku a divím se, že za celou dobu zdolávání nespadl. Už při podebírání si všímám dvou velkých šupin a poznávám rybu, kterou jsem chytnul loni v březnu. Byl to vůbec první záběr předešlé sezóny.

Za rok se natáhl o dva centimetry a přibral rovné kilo. Proč jen ten čas na rybách tak letí… Poslední den je přede mnou a dopoledne opět zdolávám kapřisko přes váhovou hranici patnáct kilo, což na českých svazovkách není zrovna obvyklý jev. Během dne přicházejí ještě tři záběry a před setměním začínám pomalu uklízet. Bylo to tu jako v kaprařské pohádce. A všechno si to opět přehrávám v hlavě. Važme si toho, že takové vody ještě máme a nenechme si takové ryby ukrást do soukromých revírů. Tam za ně pak budeme muset draze platit a z rybářského hlediska jsou pro mne takové úlovky bezcenné… Každý z nás to může svým chováním ovlivnit. Ty tři dny uběhly jako voda a před půlnocí balím. V hlavě se mi honí, jestli tohle ještě někdy zažiji a nadmíru spokojený vyrážím se psem k domovu. Přes třicet ryb na prutech je silný magnet se sem jistě brzy vrátit.

Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.