Na kapry s rodinou (první část)

21.3.2018, autor: Honza Slanina

Pár slov o kaprařině po narození potomka

Sedím skrčený v trávě a ranní opar jen lehce stoupá vzhůru od hladiny, když v tom si vedle mě přistane přímo na mém prutu ledňáček. Mlčky sedím a pohlédnu na něj, jak soustředěně kouká do vody a čeká na svou obět. Kousek opodál se napájí vodou srnka a jen lehce pokukuje, co to tam je za neznámého tvora, který se zabydlel na jejich území uprostřed velkého jezera.

Všude okolo je jen těžko dostupný terén a za mnou se nachází pouze lesy. Doslova mysteriózní atmosféra mne pohlcuje, když se ale najednou za mnou ozve: "Táta, táta, táta." - Cože? No jasný, zase jsem usnul v židličce.

Jedno je jasný, tak přesně na taková nedostupná místa zapomeňte, avšak ničeho se nebojte. Slibuji vám, že zážitků budete mít s rodinou víc než dost a dostane vás to zase na jiný level kaprařiny. A co víc - dovolím si i tvrdit, že vás to udělá opravdu štastnými. Protože co může být víc, než sdílet vaši vášeň s lidmi, na kterých vám záleží nejvíc na světě.

No ano, mám to štěstí a jezdím chytat kapry i se svou rodinou a nyní bych se svámi podělil o pár zkušeností a příběhů z předloňské a loňské sezóny. První věc - co vás napadne po nějakém čase od narození potomka je, kdy se vlastně vůbec dostanete k vodě... a co rodina, protože vás to táhne k vodě, tak alespoň ukecáte ženu a s kočárem jezdíte okolo vody cestou - necestou a podvědomě ji připravujete na to, že se blíží čas, kdy byste měli vyrazit na ryby.

Jedno je vaší ženě jasný - jestli má doma takového pacienta,jako jsem já, tak vás doma neudrží ani párem volů. Pustí vás na ryby i bez nich, ale člověk se těší na to, až bude u vody i se svou rodinou.

Otázkou je,kdy je ten čas a je to na každém z vás, protože rodina má vždy přednost. My jsme se domluvili, že zkusíme první víkend na rybách s mladým v létě - až bude teplo.Jéňovi bylo v tu dobu půl roku a zdraví měl naprosto v pořádku. Jenomže jestli jsem do teď tahal hodně věcí a má Škoda octavia combi v pohodě stačila, tak teď bych naplnil i tranzita s přehledem.

Bylo potřeba přidat další prostor na věci, což jsem vyřešil zakoupením boxu na střechu a od tchána jsem později dostal přívěsný vozík s víkem, který jsem nechal u kamaráda doladit a navařit na něj lyžiny, a po té ho natřel, ať trochu splyne s přírodou.

Co se týče odvozu, tak jsem to celkem doladil, i když občas stejně hraju kapří tetris a skládám to, abychom se tam vůbec vešli. Po té přišlo na řadu bydlení u vody. Je neskutečné - kolik věcí je vlastně potřeba, když jedete někam s rodinou na svazovou vodu. Bivak jsem měl celkem prostorný, takže se tam vešlo v pohodě lehátko, cestovní postýlka s přebalovákem a hromada tašek, ale já sám už ne. Já sám jsem spal vedle v brolíčku se psem. Mimochodem to je vlastně taky takové moje dítě, co se mnou jezdí od mala k vodě. Jelikož bylo krásné léto, rozhodli jsme se na nedalekou pískovnu od našeho bydliště, abychom se mohli vykoupat a kdyby se nedej bože něco stalo, mohli jsme jet okamžitě domů.

Samotné lovné místo bylo zhruba sto metrů od silnice a já myslel, poté, co sem natahal tu hromadů věcí z auta, že snad ani nenahodím, jak jsem funěl. Jak pravil rybář vedle: "Jestli se sem stěhujeme?" Okolo nás chodilo spousty koupáčů, co vegetili na pláži hned vedle, a když viděli prcka, tak si klepali na čelo, ale jen do doby, než viděli, jak řádí ve vodě a jakou má radost. Myslím, že genetika neselhala a je to opravdu VODNÁŘ, jak se patří a možná i další budoucí rybář, ale to už nechám na něm. Bylo super, jak za námi chodili na pokec nejen rybáři, ale i čerství rodiče a zjištovali, co a jak a strašně se jim líbilo, že vedeme mladého k přírodě. Je to jenom moje doměnka, ale mám za to, že i díky tomu ještě nebyl nikdy nemocný. Každý rodič ví, že to je opravdu náročné - těch prvních pár měsíců, než se člověk naučí, co a jak. Proto bylo moc prima, když jsme večer sedávali s Martinou a diskutovali u obložené mísy, zatímco prcek se psem spali v bivaku. Léto se rychle překulilo a přišla zima a my měli za sebou několik výprav a musím říci, že jsme si to parádně užili. Jaro přišlo rychle a zima neuvěřitelně utekla. tedy alespoň mi to tak připadalo, protože je pravda, že s prckem ten čas letí neskutečně.

Na novou sezónu jsem zakoupil nový bivak, kde už jsme se vešli všichni. Je to opravdu titán, kde se dokonce postavím, aniž bych drhnul hlavou o strop. Sice je potřeba si najít místo, kde se dá postavit, ale ten komfort je k nezaplacení. No a k tomu jsem dokoupil ještě pořádné lehátko, protože prcek stejně většinou usínal s někým z nás a na klasickém lehátku se moc nevejdete. Vybavený novými věcmi jsme vyrazili na naši oblíbenou svazovou pískovnu, kde jsem se rozhodl vyzkoušet místo vedle Péci, který zde zrovna lovil. Musím říci, že to byl víkend skutečně úspešný a krom krásného kapra hodně přes 10 kilo se mi podařilo i vytáhnout během dne hned dvakrát osobák u línů, který normálně šlukly na tvrdo dvě 20 mm kuličky. Tehdy vlastně vznikly mé první fotky se synem společně s rybami, jelikož už ho to samozřejmě začalo zajímat a z našeho mrňouska se přes zimu stal už pěkný divočák, kterého musíme mít pořád na dohled. Moje mamka vždycky říkala: "Doufám, že budeš mít takovýho divočáka, jako jsi byl ty!" No a teď říká, že já jsem byl divoch, ale Jéňa - to je živel. Každopádně to byli krásné dny a my si to společně užívali. O měsíc později jsem měl v plánu konečně vyzkoušet lov amura, ale ještě před tím jsme byli na tradičním výletu okolo vody - tentokrát bez kočárku. Dnes vím, že to byla osudová chyba, protože jsem šel s prckem na ramenách pěknou štreku k autu a on se teda pěkně pronese. Nicméňě jsem našel, co jsem potřeboval a objevil obrovské hejno amurů v části pískovny, kde jsem je ještě nelovil. Bylo to dáno tím, že zde zrovna bylo nafoukáno chmýří, které začalo padat a amuři se tím krmili. Nic jsem neponechal náhodě a pár dnů předem jsem měl už naložený partikl ke kvašení. Zvláště vařená kukuřice - naložená v kefíru a CSL SKOPEX-ANANAS voněla naprosto famózně. A to ani nemluvím o tom, co za mlečný oblak to poté vytvářelo ve vodě.

Ráno jsme tedy dorazili na místo a nikde nikdo. Doslova paráda - co víc si přát. Zatímco já si chystal pruty a rybařinu, Martina mezi tím postavila bivak a vše připravila. No ano i to je výhoda, když máte šikovnou ženu - spoustu věcí vám pomůže udělat. A to ani nemluvím o jídle. Znáte to, když je to na nás - jsme schopný jíst studený párky a najednou dostanete snídani i s kávou. No prostě paráda.