Tolerance a nebo konec rybařiny na svazových vodách

17.9.2010, autor: Jiří Rykr

O některých výpravách přemýšlím, zda se o nich raději nezmiňovat a nebo pozměnit některé skutečnosti. Nikdy jsem nemusel a nepsal lži a nesmyslné skutečnosti a ani nechci, ale v poslední době se nám stává, že sledovanost jak nás testerů, tak i jiných kaprařů je tak veliká , že se neschováte před nájezdy nesportovních rybářů a naháněčů trofejních kaprů, kteří mají pouze pět smyslů a ten šestý, který používá většina slušných rybářů, nám akorát škodí svým chováním. Někteří se u vody chovají, jako kdyby jim patřil celý svět a ničí vše, co jste považovali za kus přírody, která tam mnoho let vznikala a vy jste jí ctili a nikdy jste neporušovali slušné zacházení k ní za cenu pohodlí. Tímto mám na mysli i to, že i majitelé přilehlých pozemků u vody by se měli chovat k přírodě slušně jako například neházení posekané trávy do vody ,nevyvážení ovoce ke břehům našich řek s domněním, že si velká voda tento nepořádek uklidí a nebo například to kolik chatařů má uzavřenou odpadní jímku od WC, kuchyňky či koupelny. Tyto odpadní vody pouštějí do našich řek či ramen nebo písníků. Měli by si uvědomit i své chování k slušným rybářům a ne, jak to v poslední době vypadá, například s oplocováním, vyhrazováním míst, úmyslné provokace s nadávkami na rybáře, kteří mají jen slušný úmysl.

Nejvíce mě mrzí, že rybářský svaz v poslední době nechává veliký prostor lobbistům, kteří skupují pobřežní pozemky našich svazových vod a podle mě je pouze otázka času, kdy nebudeme mít možnost přístupu k vodě skoro na žádný revír - hlavně, že nám zákon umožňuje na jeho pozemku rybařit! Například tady u nás jsou značky zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům - kromě majitelů chat. Není to opět jasný způsob vyhrazení několik stovek metrů i kilometrů přístupu k vodě a nezájem ohledně návštěvy ostatních lidí a rybářů, kteří tam jezdili už několik desítek let před umístěním této značky. Znám i pár myslivců, kterým se například tyto ploty nelíbí, protože zde nemůže chodit divoká zvěř pít, a to nemluvím o takzvané honitbě, kde tyto ploty asi nejsou schválené.

Já osobně budu bojovat za tyto revíry, protože jsem tam vyrostl a teď mi připadá, že platí heslo: ,,Kdo maže ten jede“. Zajímalo by mě, kolik lidí, kteří tam mají chaty, dělají nebo mají známé s těmi, kteří tyto značky povolili. Když například u této chaty stojí pět automobilů, asi nebudou všechny majitele? Možná, i když nerad, budu tuto značku mít i brzo ve své ulici, kde bydlím, protože se toto stává už automatickým fenoménem. A pokud ne, pak v čem je rozdíl mezi chatařem a mnou? Já si ještě můžu třeba někde shodit na vodu loď či člun a přesunout se na vyvolené místo, ale i jak se ukazuje, je na některých revírech toto zcela nemožné. Jestli mi zdraví dovolí, pak bych v důchodu nechtěl nosit rybářské náčiní několik set metrů či kilometrů, z důvodu, že opravdu není kde zaparkovat za poplatek na vyhrazeném místě několik desítek metrů od našich revírů . Tady si musíme ale uvědomit, že to, aby rybáři měli možnost jezdit k vodě a nechat si automobil na předem vyhrazených místech i za cenu poplatku, a že to už někde funguje, tak by se museli slušně chovat a přijmout veškerou zodpovědnost s důsledky, které jsou s tímto problémem spojené . Já osobně nemám problém a už jsem to několikrát udělal, že jsem si s majitelem pozemků promluvil a vyjednal si jak vjezd, tak i stanování s ručením za pořádek nejen po mém odjezdu, ale i zároveň během lovu.

Také chování k lidem okolo vás, třeba i ke koupajícím, znamená být tolerantní, i když se někdy stane, že se vám zamotají do vlasců a to v mnoha případech tento problém není určitě úmyslný. Je opravdu jen na slušné domluvě obou stran, jak se těchto a podobných problémům vyvarovat. Jsou rybáři i lidé, kteří se, jak víme, nechtějí a nebudou tolerovat jako například, když jsme byli na jedné výpravě a syn rybáře, který chytal nedaleko nás, začal volat na koupajícího se nudistu: ,Ty dědku plesnivej‘‘ tento školák neměl k této nadávce jakýkoliv důvod a o podál stál jeho otec, který se ještě přidal k nadávkám a zastal se svého syna . Jak se říká ( jablko nepadlo daleko od stromu).Tohoto koupajícího nudistu znám mnoho let a neměl jsem sním žádný problém. V mém případě by můj syn dostal ode mne co proto a musel by se řádně tomuto člověku omluvit . A zároveň si dokážu představit, co bude následovat do budoucna na tomto místě. Mnoholetá tolerantnost, kterou jsme vybudovali s koupajícími, je pryč a doufám, že nás nehodí do jednoho pytle s těmi, co toto přerušili.

Tímto bych chtěl poukázat na to, že pokud bude vždy u vody nepořádek v podobě odpadků nebo jako tento příklad chování k všudypřítomným koupajícím, pak si uvědomme, že nás rybáře většinou hodí do toho jednoho špinavého pytle. Raději to překousněte, a pokud to vaše ego a možnost odvozu dovolí, vše v podobě nepořádku na stanovišti vašeho lovu ukliďte. Protože i když to není vaše, vždy to bude padat na vrub spíše na nás Rybářů, jako tato židlička, která už dosloužila! Pokuste se vždy slušnou formou domluvit, vždyť je to pro většinu z nás jen koníček, a pokud nejde o život a nenarazíte na člověka s IQ papouška, který pořád jenom křičí nebo mele naučené fráze a zároveň ani neví, co říká, lze se vždy podle mě domluvit. Právě tímto chci poukázat na jedno místo, kde jsme strávili několik našich osamocených výprav s pocitem krásných zážitků, spousty krásných ryb a teď se z tohoto místa stal tzv. kemp s rozšířením celého místa a s možností postavení dvou bivaků, kde se střídají party rybářů a nechávají za sebou jenom spoušť. Nájezdy rybářů jak se slušným úmyslem, a nebo těch, kteří zničí vše, co bylo krásné jako například zveřejnění všech úlovků z tohoto místa. Celý okres pak vidí automobil najetý tam, kde si nikdo nedovolil najet za celou dobou našich výprav i před námi. Neuvědomili si, že přišli jak o místo, na které mohli i s námi jezdit, tak že uškodili těm, kteří jim o tomto místě řekli. Ti slušní rybáři se snažili nezveřejnit zdejší osádku trofejních ryb, protože by mohl také následovat konec těchto ryb na soukromých vodách.

Bohužel jsem na tomto místě už neměl šanci si zarybařit a i kdyby, tak ten klid, jaký tu byl, je dávno pryč a koukat se na nefér rybáře, jak nectí pravidla rybářského práva a jejich nevychované děti nebo se slzami v očích koukat, jak nějaký rybář odváží nebo usmrtil trofejní rybu, kterou znám, se mi opravdu nechce. Pokud na to budu mít ještě sílu, tak budu bojovat za tyto revíry i za to, co v nich plave, už jen proto, aby moje děti a další generace po nás měla kam chodit na ryby a nemuseli si kupovat povolenku jen na soukromé vody přeplněných rybami z našich revírů . Už dost kritiky a teď raději něco z našich výprav. Letošní sezónu jsem měl možnost rybařit i s L. Šolcem a podařilo se nám zdolat i několik krásných ryb - například když mě pozval k nim na jejich domovskou vodu, kde Lukáš zdolal krásného šupíka a o jednu rybu přišel v potopených stromech. Pozval mě sem kvůli tomu, jestli se nám podaří zúročit mé zkušenosti na této lokalitě a přehoupneme se přes 11.3 kg, kde drží svůj osobáček. Není to o tom, jak jsem ho upozornil, přijet na lokalitu se zkušenostmi a myslet si, že nám přijde ihned kapr nad 12 kg. Záleží na rybí obsádce, jak bude mít chuť konzumovat naše nástrahy a jestli tam takový kapr vůbec plave.

Opět nás zradila naše povaha česká, protože když jsem přijížděl na tuto lokalitu a Lukáš mně šel naproti, abych to našel, měl v tváři výraz pěkně naštvaného pitbula, protože při stěhování věcí z auta na naše stanoviště mu zdejší floutkové vlezli do auta a odcizili mu tašku přímo ze sedadla auta. Lukáš se je snažil chytit, ale nemohl si dovolit ještě přijít o zbytek výbavy, a tak po zjištění, co odcizili, nastalo královské dělení a oba jsme se to mu smáli, jak se museli na ten úlovek koukat. Naštěstí tam bylo jen pečivo na celý jeho víkend. Na této výpravě se nám bohužel nepodařilo přelstít kapra mohykána a já ještě zůstal na této lokalitě bez záběru. Nevadí - možná se to podaří příště, protože každá i tato voda má své kouzlo a já se sem určitě ještě vrátím. Příští výpravu jsme jeli s Lukášem na vodu tady u nás, to se nám podařilo zdolat několik krásných ryb a především jednoho krásného lysce na příchuť oliheň, ze kterého jsem měl obrovskou radost a prodloužil jsem kvůli němu o jeden den dovolenou s pocitem, že nám mohou přijít i ostatní ryby s podobnou váhovou kategorií. Bohužel tento kapr byl poslední z této výpravy, a jak to někdy bývá, jeden den může stačit jindy třeba ne.

Přeji více pochopení s okolím, kde chytáte a třeba nám to do budoucna pomůže k lepším zážitkům a nebudeme se muset vzdávat svých míst a nebo i celých revírů, jak se nám stává v poslední době. Do budoucna spoustu krásných zážitků přeje

JIRKA RYKR