Pět hodin, pět kaprů.

7.3.2017, autor: Ondřej Karlovský

Je polovina prosince a po týdnu, kdy panovaly mrazy, předpověď počasí hlásí, že bude o víkendu jen na nule. Plánuji si práci a ostatní aktivity tak, abych vyrazil alespoň na pár hodin k řece. Moc dobře vím, co takové počasí v tomto období dokáže udělat s rybami, byl by tedy hřích nevyrazit k vodě.

I přesto že má být skvělé počasí, je zapotřebí vybrat to správné místo. Místo, kde obvykle chytám v zimě ve studené vodě, je delší dobu „hluché“, a tak volím nové.

Nemohu dospat a už před šestou hodinou nasedám do auta. Po dvaceti minutách jízdy nakládám věci na trakař a chystám se na jeden kilometr dlouhou cestu. Za světla čelovky rozbaluji věci a přesně v sedm hodin nahazuji pruty. Chytám zde poprvé, jsem napjatý a čekám, co se bude dít. Jsou tu ryby, nejsou tu ryby, říkám si, budou při chuti, nebudou při chuti. Plný očekávaní hypnotizuji pruty. Po deseti minutách se mi rozhýbe špička pravého prutu a swinger mi jde do padáku. Překvapený rychle beru prut do ruky, ale ryba tam není. Typuji to na tlouště a montáž rychle letí zpět do vody. Kolem osmé hodiny, po té co se pořádně rozední, přehazuji oba pruty. Netrvá to dlouho a scénář na pravém prutu se opakuje. V rychlosti navazuji nové návazce tentokrát ale z fluorocarbonu a měním je na obou prutech. Pod háčkem mám ořezané boilie Boss2 Speciál Brusinku ve 20 mm, které šlape prostě skvěle.

U vody je krásně, bezvětří, užívám si tu chvilku klidu a pohody. V tom asi po hodině přichází padák, tentokrát na levý prut. S obavou beru prut do ruky a modlím se, aby tam ryba byla. Ryba jede rychle a já domotávám dobrých deset metrů. Ano ryba je tam, jsem s ní v kontaktu, stále jede ke břehu směrem k velkému potopenému stromu. Plný adrenalinu po deseti minutách navádím do podběráku krásného černého šupináče. Nová montáž zafungovala skvěle a já mám před sebou na podložce opravdu cennou rybu, kterou po rychlém focení pouštím zpět do jejího domova. Stojím u vody, máchám podběrák a v tom přichází padák i na pravý prut. Od začátku je jasné, že se jedná o menšího kapra. Ihned v podběráku kapra poznávám. Tohoto kapra jsem chytil skoro před rokem na sněhu na místě zhruba o tři kilometry jinde. Dávám na oba pruty nové ořezané kuličky a nahazuji pruty na svá místa.

Spokojeně sedím, popíjím čaj a pozoruji klidnou vodní hladinu. Zanedlouho projíždí plně naložený šíf a v tom přichází záběr na pravý prut. Není to nic velkého, hned u břehu vyháčkuju malého kapra, který mi samozřejmě také udělal velikou radost. Říkám si, že jsou kapři při chuti, a tak kobruji do vody pár kuliček brusinky.

Prohlížím si fotky ve foťáku a v tom se ohýbá levý prut a přichází krásná jízda jako v létě. Ryba má namířeno do koryta, jede a jede. Otočit rybu se mi daří až po delší době, musím jít podél břehu rybě trochu naproti, je opravdu daleko. Je to dlouhý boj. Když u břehu zahlédnu kapra, divím se, jaký je bojovník. Nevypadá tak velký. Je tam, joooo. Ryba vážně nevypadá tak velká, ale i tak mám obrovskou radost. Když zvedám podběrák z vody, teprve jsem si uvědomuji, co jsem chytil. Byl to opravdu krásný krátký pupkatý šupináč. Focení samospouští bylo opravdu náročné, ryba měla stále dost sil. Co nejrychleji rybu pouštím a koukám na levý prut, že je splavaný úplně jinde, a tak zdolávám ještě malého lysce, kterého opět hned ve vodě vyháčkuji.

Úplně promočený, ale neskutečně šťastný balím pomalu své věci a říkám si, jak by ten den asi dopadl, kdybych nepředělal své návazce.

Za tým Carp Servis Václavík Ondra Karlovský