Peklo jménem Pusiano

24.11.2016, autor: Vlastimil Johanides

Kocem září jsem s parťákem Pepou vyrazil na zkušenou na osm dní do Itálie k jezeru Pusiano. Toto jezero se nachází asi 50 km od Milána, je dlouhé asi 2700 m a obvod jezera měří 11 km. Pusiano je proslulé velkým množstvím kaprů nad 20 kg a i bílá ryba zde dosahuje neskutečných rozměrů, chytat zde není nic jednoduchého, o čemž jsme se přesvědčili i sami.

Z Čech jsme vyrazili kolem šesté hodiny večer a ráno o půl osmé jsme se už mohli kochat pohledem na jezero. První pocity z jezera byly hodně smíšené. Při pohledu na ranní klidnou hladinu Pusiana pozorujeme kapry, kteří se jen tak ledabyle převalují po hladině. V duchu si říkám, ty půjdou! Zároveň si uvědomuji, že to nebude nic jednoduchého zde nějakého toho italského mohykána ulovit.

Po vyzvednutí povolenek (které nás vyšly každého na 160 euro plus poplatek městu 24 euro) nás čekalo to nejhorší, a to veškeré ty věci přenosit zhruba 50 m na loď, která nás doveze až zarezervované místo. Ještě než jsme odpluli, jsme odvezli auto na hlídané parkoviště pro rybáře, které máte v ceně povolenky, a k tomu ještě přenosný chemický záchod, prostě super.

Kolem poledne jsme byli na místě a už začala ta příjemnější část výpravy a to příprava k rybaření na italském jezeře. Teplota vzduchu se pohybovala kolem 28 stupňů, ale i přes obrovskou únavu nám šlo vše, jak se říká, od ruky a za několik desítek minut už mapujeme profil vodního dna. Překvapila nás teplota vody, ta byla 24 stupňů. Kolem čtvrté odpoledne je vše hotové a my si jdeme konečně na chvíli lehnout. K večeru se rapidně ochladilo, tak ještě na noc převážíme všechny pruty.

Z dostupných informací jsme se dozvěděli, že je zde obrovský problém s bílou rybou, která dosahuje neskutečných rozměrů a atakuje veškerou potravu ve vodě. Jako nástrahu jsem zvolil boilies Boss2 speciál od Aleše Václavíka příchutí Kril kreveta, Přírodní játra a Losos sardinka v 25 mm spolu ještě 20 mm koulí.

Kolem půlnoci má kolega první záběr a zdolává krásného dlouhého kapra s váhou 13,5 kg. O hodinu později 12 kg a nad ránem ještě kolem 10 kg. Lepší začátek jsme si přát nemohli. Ráno hned převážíme všechny pruty, za krmíme a těšíme se na další záběry. Ty přišly relativně brzy, ale od té obávané bílé ryby a začalo peklo na Pusianu. Bílá ryba (plotice, jelci, karasi a malí kapři atakovali a rozbíjeli naše nástrahy, kamkoli jsme je vyvezli. Počasí nám v tuto dobu taky moc nepomohlo, vysoké teploty přes den až okolo 36 stupňů a totální bezvětří.

Jediné, co mě zachránilo od toho, abych odtud odjel bez jediného většího vytaženého kapra, bylo boilies Pikantér (připravovaná novinka na příští rok 2017). Boilies je charakteristické jemným složením a obsahuje enzymaticky upravené živočišné bílkoviny, má oranžovou barvu s kořeněně masovou vůní. Toto boilies právě svým složením docela dobře odolávalo atakům bílé ryby a i po několika hodinách pod háčkem pořád něco zůstávalo.

Do konce naší italské mise se nám s Pepou podařilo ještě vytáhnout pár kaprů, ale jejich váha se nedostala přes 10 kg. Cestou domů jsme analyzovali celou tuto výpravu a došli jsme k jednoznačnému závěru. Musíme se sem ještě jednou někdy vrátit a srovnat účty.......

Závěrem bych chtěl poděkovat Aleši Václavíkovi za podporu na této výpravě. Díky Aleši.

Za CSV Vlasta Johanides.