Jít s větrem

7.10.2016, autor: Tomáš Hanč

Ahoj všem. Tak mě minulý týden Honza Vala naladil tak, že jsem tím ve středu v práci sekl a jel na ně. Pro velká vedra, která hlásili, jsem zvolil výše položenou přehradní nádrž, kde by vedra mohla býti lépe snesitelná jak pro kapry, tak pro mého rybářského parťáka Akima.

Zvolil jsem přítok přehrady pro lepší okysličenost vtékající vody. Středa podvečer. Mám nakrmeno, rákosky ve vodě, občas vyskočí kapr, prostě pohoda a všechno, jak má být. Doslova to smrdí jízdou, ale do setmění to bohužel ani nepípne. "Ráno to bude lepší," říkám si v duchu a jdu chrnět. Jako přes kopírák utíká druhý den. Ani se to nehne až na to, že začalo solidně foukat a vlny jdou na druhou stranu jezera. Známé pravidlo nám říká jít chytat po vlnách, které nesou přirozenou potravu a tam, kde narážejí o břeh, budou i ryby. Je to vždy těžké rozhodnutí. Mít den rozkrmený flek a najednou z něj odejít se nikomu moc nechce. Většinou v tom hraje hlavní roli naše lenost a pohoda. Zase všechno zpakovat, zabalit a přesunout se jinam. Naštěstí nejsem "krámař," který s sebou musí mít křesílko, lehátko, bivak a spoustu jiných zbytečností na třídenní rybačku.

Stačí mi kýbl na sezení, karimatka se spacákem a ve vedrech spím pod širákem. Rozhodnutí přišlo náhle v šest navečer. Naházel jsem věci na kolo a mazal po větru. Po dvou kilometrech nacházím zátoku, kde se vlny tříští pod břehem, na kamínkách je našlehaná pěna a do pěti metrů od břehu zakalená voda. Na nic nečekám a spodem nahazuji pruty asi osm metrů od břehu. Prohazuji asi třiceti kuličkami boilie příchuti Chobotnice a jdu se rychle zabydlet v lese. V osm už bude tma jako v pytli. Ani po setmění se pruty nerozjely, ale občasné pípance napovídají, že zde ryby hledají a šmejdí. Ráno nadlehčuji boilí reflexní plovkou banán-ryba a začnou se dít věci. První jízda přichází přesně, když se slunce vyhoupne nad lesem a osvítí krmné místo. Zdolávám rybu a v tom se rozjíždí i druhý prut. Jsou to neskutečné jízdy, takhle blízko pod břehem. Do večera zdolávám jedenáct ryb a dvě vyvléknu. Jakmile se setmí, záběry ustávají a po tmě se to ani nehne. Druhý den probíhá ve stejném tempu. Vítr žene ryby proti mně, je totální pařák a co hodinu mám rybu na podložce.

Prostě pecka. Přesně v jednu odpoledne, za největšího vedra, zdolávám nádherného šupíka na délce osmdesát osm centimetrů. Vítr se s podvečerem uklidňuje a musím se přiznat, že toho mám večer plné kecky a mírný úpal. Převládaly krásně stavěné rybky kolem sedmdesáti čísel. Nadšený volám domů, že tady ještě do rána zůstanu. Další den už po větru nejsou ani památky a kapří aktivita je rázem fuč. Prostě si někam odplavaly a tak v jedenáct dopoledne spokojeně balím. Byl to zážitek a o to více se sem budu zase někdy těšit.

Hodně štěstí a pohody nejen u vody přeje Vydra Team.