Ta naše povaha česká

3.9.2010, autor: Honza Slanina

Kaprařina je bezpochyby odvětví rybařiny, které zažilo za poslední roky největší boom a to v celosvětovém měřítku. I my jsme se stali součástí tohoto světa rybaření a to hned při jeho počátcích. Zavalení novými technologiemi a informacemi jsme se učili od našich zahraničních kolegů formou pokusů a omylů a začali vnímat vodní svět jiným pohledem. Bohužel ihned na počátcích se začala projevovat typická česká povaha léta pěstovaná totalitním režimem. A tak zatímco někteří šli cestou našich zahraničních kolegů, jiní bez váhání toho využili k vlastnímu obohacení s pocitem, že když za to platím, tak tam nic nenechám a ještě si přilepším. Léta plynou jak voda a vznikají první organizace snažící se informovat českou rybářskou veřejnost o křehkosti našeho vodního ekosystému a ukázat toto hobby jako sport, nikoliv jako obživu. Bohužel vše potřebuje svůj čas, který nám rychle ubývá a mezitím z našich svazových vod mizí trofejní ryby po stovkách. A není to jen v kaprařině. Český rybář se chová jak malé dítě, které dostalo do ruky zápalky, aniž by kdokoliv řešil následky, a díky tomu samozřejmě vznikají první velké požáry v podobě vydrancovaných vod.

Rovněž se ozývají první hlasy k propagaci horní míry u kapra - projekt k-70, k nevoli některých organizací, které se bojí o svou finanční jistotu v podobě výtěžnosti vod. A tak každým rokem je po zádech poplácáván jeden z členů, který má povolenku přeplněnou rybami v takové míře, že by mu i eskymáci záviděli, kolik zkonzumuje ryb ročně, neboť přeci řád jasně určuje, co se má s ponechanou rybou udělat, aby nedošlo k směnému obchodu. Avšak realita je trochu jinde, a tak tento pan X je znám po širokém okolí jako neomezený obchodník na tržnici či v hospodě, kde s tím, musíme říci, mistrně obchoduje. Přesto semínko někde padá na úrodnou půdu a první organizace zavádějí horní míru u kapra či limity ušlechtilých ryb na povolenku ku prospěchu všech. Selský rozum zvítězí nad hamižností a i vrcholný představitelé chápou, že nikdo nechce ohrozit chod organizace, ba naopak nechat odkaz našim mladým nastupujícím generacím rybářů v podobě možnosti ulovit trofejní rybu na našich svazových vodách a nemuset kvůli tomu cestovat do zahraničí či na soukromou vodu, což je další dílek do skládanky povahy české.

Je tu další fenomén a to prodej trofejních ryb do těchto vod a jak jsme běžně informováni v časopisech, rybářských serverech, ale i u vody o možnosti vydělat na prodeji trofejního kapra do soukromé vody. No ano, nabídka je skutku lákavá vždyť tisíc korun za kilo u kapra nad patnáct kilo zní až neuvěřitelně, člověk si řekne "já na to makám celý měsíc a tady to mám na prkno za pár minut", ale právě teď je potřeba si uvědomit víc než kdykoliv předtím, proč vlastně se tomuto sportu věnujeme. Opravdu tam jdu po práci jen pro vidinu masa či peněz? Nebo si sáhnu do svědomí a uvědomím si, že si jdu k vodě ve skutečnosti odpočinout od každodenního stresu a ruchu téhle doby, kdy člověk neustále někam spěchá a něco nahání. Či je to snad touha po dobrodružství, adrenalinu nebo prostě jenom pocitu sounáležitosti s přírodou a uvědomění si svoji maličkosti v tomhle životním cyklu naší planety. Zkrátka ať už je pro vás tento sport koníčkem, nebo odpočinkem a ne živobytím , tak se zkuste nad tím opravdu zamyslet, a až budete držet v ruce trofejní rybu, věřím, že budete jednat tak, jak vám svědomí dovolí a budete jednat ku prospěchu našich svazových revírů. Dalším nešvarem současnosti je obrovský hlad po ulovení trofejní ryby, a tak rybáři nectí absolutně žádná pravidla. No ano, i my chceme lovit trofejní ryby, ale za jakou cenu?! Opravdu se musí na svazových vodách zavážet na tři sta metrů a učit tak ryby žrát v takové vzdálenosti? A jste si opravdu jisti, že se nedají tyto ryby chytit na dohoz udicí? Myslíme, že to je pouze výmluva spojená s nejistotou o nezamotání vaši montáže či nedůvěřivostí ve své schopnosti. A kde je tedy rozdíl mezi svazovou a soukromou vodou? V čem má potom pro vás tento kapr větší hodnotu, když se na svazové vodě chováte, jak se vám zachce?

Denně se setkáváme u vody s takovým chováním, které poškozuje rybáře, kteří se snaží ulovit rybu za regulérních podmínek a ne tak, jak jsme to letos zažili na jedné svazové vodě. Byla to tečka za celou dobou překrásné rybařiny na jedné z krásných vod, ze které jsme se vždy vraceli z našich výprav s krásnými zážitky a spousty nádherných ryb. Raději chceme a budeme jezdit po našich svazovkách a chytat ryby například do 20 kg s pocitem, že budeme bojovat za jejich záchranu a budoucnost pro tyto klenoty našich svazových vod, protože jich tu plave už opravdu velice málo, narozdíl od zahraničních revírů, kde je znatelně víc trofejních kaprů, a to i kusu, které atakují pro české vody zatím nedosažitelnou 30 kg hranici.

Kaprům zdrarec Jan Slanina a Jirka Rykr