Na rybníku bez ryb

6.8.2010, autor: David Raušer

Maturitu mám za sebou, přede mnou jsou tři měsíce prázdnin, ze kterých mám v plánu maximum času strávit na rybách. Ale kde začít? Po dlouhé rybářské "pauze" si říkám, že bych si nejdříve chtěl někde pořádně zachytat, a pak teprve jezdit po vodách, kde budu dlouhé hodiny bez záběru čekat na velké kapry. Domlouvám se s kolegou na výpravu na soukromý revír, ale ten akci den před odjezdem ruší, tak hodně naštvaný vymýšlím, co dělat. Beru kolo a jedu se projet. Náhodou projíždím kolem starého, asi hektarového rybníku, o kterém se říká, že byl několikrát vytrávený a že už v něm žádné ryby nejsou. Na chvíli jsem zastavil, sedl na hráz a přemýšlel kam na ryby. V tu chvíli mi padly oči na něco bílého kousek od stavidla. Jdu se podívat blíž a nevěřím svým očím! Byl to mrtvý, asi 13 kg těžký kapr! Říkám si: „Co když je jich tu víc?“ Bylo rozhodnuto, vyzkouším tuhle "mrtvou vodu".

První výpravu sem jsem si naplánoval na tři dny. Protože jsem jel jen na kole měl jsem sebou jen opravdu tu nejpotřebnější výbavu. Pomocí markeru zjišťuji hloubku a pomocí těžkého olova a bílého provázku pak vrstvu bahna. Celkem zklamání, klasická vana se 40 cm vrstvou bahna uprostřed. Místo pro lov proto volím spíš blíž ke břehu, kde není tak silná vrstva bahna. Jedno je na čisté vodě, druhé u nějaké vyčnívající větve.

Pro začátek používám spíš menší množství více atraktivního krmení a až podle aktivity ryb dávku zvyšuji. Na čistou vodu volím boilie ryba/banán spolu s red halibut pellets od Carp Zoomu zalité tekutými atraktory a zasypané práškovým posilovačem Big carp spicy, k větvi boilie mrtvý korýš a též pelety - to vše zalité tekutou potravou Red salmon. Jako nástrahu používám totéž boilie ještě zatraktivněné biogely brusinka/red pepper a losos/oliheň a práškovými powder dipy od Carp Zoomu.

Abych měl jistotu, že moje montáže neskončí někde pod vrstvou zapáchajícího bahna, používám 35 cm dlouhé návazce ze ztužených šňůrek, pva punčošku s drceným boiliem a peletkami a plochá olova na bočním závěsu. Při náhozu těsně před dopadem olova na hladinu zastavím vlasec - tím se olovo zbrzdí a montáž nezapadne. Taktéž je důležité při napínání vlasce s montáží nepohnout, aby se nezatáhla do bahna.

První noc jsem několikrát vstával k pípání signalizátorů - bohužel šlo jen o létající netopýry. Druhý den ráno mi zvedly náladu nějaké plotice a karásci šplouchající se kolem břehu. Ale záběr od kapra pořád ne a ne přijít. Ale dočkal jsem se! Kolem jedenácté hodiny dalšího večera přišla jízda od větve, rybu jsem zasekl, ale už bylo pozdě a byla zamotaná ve větvi. Zkoušel jsem čekat, jestli se nevymotá, ale bohužel. Říkám si: „Že já vůl jsem to házel tak blízko k té zatracené větvi!“ Do následující noci se nic nedělo, až na jednoho kolemjdoucího pána. Ten za mnou přiběhl s vykoulenýma očima a povídá mi: „Chlapče, ty ses snad zbláznil, tady ryby nejsou! Běž radši chytat támhle na potok, tam snad chytíš alespoň nějakou čudli. Tady ztrácíš čas!“ V duchu si říkám: „Super, díky dědo a pokračuj v cestě!“

Poslední noc to ale přišlo! Opět kolem jedenácté hodiny záběr od větve - tentokrát na krev dotažená brzda navijáku. Zasekávám a po krátkém boji mi na provizorní podložce leží lysec 74cm! Mám z něj opravdu radost, protože tahle ryba zde v podstatě být nemá! Po vyfocení kapra jen tak na podložce ho pouštím, nahazuji a jdu spát. Sotva ale zalehnu, ozve se jízda na druhý prut! Zasekávám, pár pěkných výpadů a zanedlouho mám na podložce šupináče 84cm! Jsem nadšen, rychle ke kolu lepím lepící páskou foťák, zapínám samospoušť a pořizuji si pár fotek. Kapra pouštím, nadmíru spokojený jdu spát a říkám si: Co mě zde ještě čeká za ryby? Ráno balím a odjíždím domů.

Podruhé jsem na tuhle vodu vzal jednoho kamaráda, který ale ryby nechytá, takže mi alespoň pomohl s odvozem vybavení. Byla to výprava jen na jednu noc - stejné místo i krmení jako minule, jen ten průběh byl bez jediného pípnutí signalizátorů. Nad ránem nás zastihla bouřka a poté strašné dusno. Zrovna jsem prohlašoval: V takovém dusnu mám šlapat na kole domů!? A v tom mi na mrtvého korýše přišel záběr - padák, že jsem ani nestačil domotávat vlasec!

Když jsem konečně dostal kontakt s rybou, poznal jsem, že tohle kapr nebude. Těžký tah u dna a stálé kopance od ryby otírající se o vlasec. Přesně jak jsem čekal. Byl to sumec! Krásný čtrnáctikilový kousek! S obrovskou radostí pořizujeme fotky a pouštíme ho zpět do jeho království. S tou vodou jsem ještě neskončil, určitě se tam ještě vrátím a uvidíme, co ještě vydá za zapomenuté - "mrtvé poklady".

Tak někdy u objevování zapomenutých vod Zdar!

David Raušer