Srdcová záležitost

22.10.2015, autor: Jan Vala

Srdcová záležitost

Srdcová záležitost

Slovo dalo slovo a my se s Jirkou dokopali k tomu, že se zkusíme nějaký ten čas věnovat jeho bývalé srdcové vodě. Od dob, kdy na této vodě vládnul, sice uplynulo spoustu času, ale proč ji neochutnat a nezobnout si taky nějakou tu pomyslnou třešinku ze špičky dortu v podobě krásného kapra? Pro mě to byla velká premiéra - na tomto revíru jsem nikdy na kuličky nechytal, a tak jsem to pojal jako velkou výzvu.

Informace o této vodě jsou minimální, není to kaprařský ráj s neustálým tlakem. A to přesně jsme oba potřebovali. Měli jsme už dost přeplněných revírů, neustálého vyvážení na neskutečné dálky a nesmyslnou honbou za kilogramy, která v našich očích není na soukromých revírech a provařených svazových vodách zase takový problém. Chtěli jsme se podívat na nové nechytané ryby, u kterých nám nejde zase až tak o velikost. Využili jsme lenosti ostatních rybářů, kdy musejí mít auta hned za „zadkem“, a to se ukázalo jako neskutečná výhoda. Klid u vody, široko daleko nikdo, jen my a příroda - kolikrát by se člověk mohl i bát. Zdá se neskutečné v dnešní době internetu a facebooku najít takovou vodu.

Byli jsme plni očekávání, co nás zde čeká. Zredukovali jsme svoji výbavu a začali jezdit jen tak k vodě na „šoulačku“, třeba jen na pár hodin. Když jsme nemohli nahodit pruty, tak alespoň jeden z nás dojel nakrmit. Přesně tohle nám chybělo - vybrat si místečko a několik dní ho krmit, aniž by vás někdo viděl a hned si tam sednul. Po několika prvních vycházkách nám bylo jasné, že to je to, co jsme hledali.

Kapři začali reagovat na naše nástrahy poměrně rychle a hlavně pravidelně. Za pár dní už jsme věděli, kdy se chystá jejich hostina a tomu jsme přizpůsobili čas návštěv. Nebyl problém mít za čtyři hodinky 7-8 záběrů od kaprů. Cejny a ostatní ryby do toho snad ani nebudu počítat.

Začali jsme si pohrávat s myšlenkou zkusit i delší návštěvu a zapojit více partiklu.

Tak jsme se dopracovali k vycházkám přes noc. Po práci pěkně k vodě s lehátkem, do půlnoci času dost a ráno před prací taky ještě mraky času. Někdy jsme byli tak, jak to jen napsat… hodně moc rozbití druhý den v práci. Divím se vůbec, že jsme neusnuli v pracovním procesu 

Postupem času jsme si začínali dělat obrázek o zdejší vodě. Prostřídali jsme několik míst a utvrdili se v tom, že nejlepší taktika lovu tkví hlavně v pravidelném krmení. Nikdy jsme neměli záběry první dny vycházek na nové místo.

Preferovali jsme ve většině případů lov při břehu blízko nějakých porostů a potopených stromů. Byla to krása přijít k vodě a jen tak si nakrmit rukou pod břehem bez použití kobry nebo lopatky. Z počátku našich krátkých výprav jsme krmili směsí snad všech příchutí boilies, co kuchyně firmy Carp Servis obsahuje. Nakonec jsme se omezili na čtyři příchutě, které chutnaly kaprům nejvíce: stará dobrá Jahoda, Oliheň, Přírodní játra a novinka - Rozpálená švestka, která se stala, myslím, že určitě na dlouho, jednou z mých nejoblíbenějších příchutí.

Na těchto krátkých vycházkách jsme toho vyzkoušeli opravdu mnoho.

Obalovačky a směs halibut peletek různých rozměrů do PVA punčochy nebo sáčku se staly nedílnou součástí výbavy - bez toho ani ránu. Dost často jsme zkoušeli předložit montáže bez punčochy, ale byly bez úspěchu. Škoda jen některých záběrů od ryb, které jsme nedostali na břeh díky četným vázkám. Máme čisté svědomí v tom, že ani jeden kapr nezůstal „okován“ ani jednou montáží, a to je pro nás nejdůležitější.

S pozdravem „ať to jezdí“

Jenda Vala a Jiřík Rykr