Jízda na játrech 1. část

30.1.2015, autor: Aleš Václavík

Uplynulou sezónu jsem rybaření věnoval o poznání více času než v předešlých letech. Většinu akcí jsem trávil na českých revírech, a tak v závěru sezóny přišla výprava na jih, kde je i v pozdním podzimu ještě teplo, docela vhod. S Luďou a Davidem vyrážíme v neděli ráno. Po příjezdu do cíle naší cesty jsme utrmáceni zjistili, že je vše jinak, než jsme očekávali a chytat zde nepůjde. Respektive, voda byla téměř obsazená. Nádherný revír s vodou čistou jak křišťál má sice spoustu sympatických lovných míst, ale volné jsou již jen ty "Béčkové"...

Netrvalo dlouho a rozhodnutí bylo jasné. Jedeme jinam. Nicotný tip od kolemjdoucích a už zase sedíme v autě. Za hodinu jsme na jiném místě a pohled na nepříliš vábnou vodu do nás, hned po zastavení na břehu, vhání patologickou hrůzu. Kam jsme se to vydali??? Ale co nyní...? Za moment bude tma, tak není co řešit. Jdeme vybalovat. Aspoň že tu nikdo není. Ale proč? Asi tu nebudou žádné ryby... Tyto myšlenky nás hrozně žerou...

Věci jsou připravené a je fajn, že neprší a nefičí. Podvodní terén se zdál být příhodný. Dno se svažovalo směrem k nám. V místech, co jsem začal lovit, bylo 3,5 m a směrem ode mne se dno zdvihalo na 2,5 m. Kluci to měli podobné. K chytání jsme byli vybaveni značnou dávku různorodého krmení. Nicméně jsem nasadil jako první chystanou novinku pro příští rok Boss2 Speciál Játra-vanilka.

Nečekal jsem žádné mimořádné dění. Moje nálada byla nasáknuta nezdary z prošlého dne a jediné, po čem má dušička skutečně toužila, byl hojný spánek v nerušené a teplé noci. Když mě však před třetí hodinou ranní náhle vypáčila ze spacáku jízda jak v Hollywoodu, bylo hned jasné, že se jedná o rybu jiné kategorie, než jsem zvyklý z domu. Každopádně když jsem kapra vydoloval z vody, ruka mně již trnula a moje touha po spánku byla ta tam. Na podložce ležel luxusní lysec s váhou 21 kg, a to byl zcela nečekaný začátek. Do lehátka jsem ulehal již s opojnou slastí z právě ulovené ryby. Snad se mi už ani nezavíraly oči, když se náhle rozkřičel i druhý signalizátor. Nyní již vše proběhlo mnohem pohodověji. Ryba se zdála být podobné velikosti, a tak jsem nespěchal. Zřejmě je zde čisté dno a tedy není důvod rybu rvát. Jsem zastáncem spíše velmi pozvolného zdolávání. Mnohokrát se mi to vyplatilo. Nakonec - poškození rybí tlamy je pak minimální. Je o dvě hodiny více a kluci mě fotí s druhou rybou atakující hranici 20 kg. Ryba je to zase nádherná, bez poškození, jen o trochu robustnější stavby těla.

Noc se nenápadně vystřídala za krásný slunečný den. Do večera jsme ulovili spoustu dalších kaprů a já vše začal vnímat jako odměnu Sv. Petra. Velikost dalších kaprů byla v rozpětí 8 - 17,5 kg, což samozřejmě po prvních dvou záběrech bylo trochu tristní... Nicméně Luďkova sedmnáctka byl krásný úlovek. David začal trochu uvažovat nad změnou místa, protože přísloví "změna místa, ryba jistá" je silným argumentem. Jeho lovná pozice se zdála být nejméně šťastná a míst, kam se přestěhovat, tu bylo opravdu mnoho. Se setměním jsme ulehli a David se ráno bude stěhovat. Nikdo z nás nečekal klidnou noc bez záběrů, spíše naopak. Před druhou hodinou ranní slyším, jak Luďěk popichuje slovně Davida, " ...tobě ta zdolávačka nějak trvá...". To ovšem ještě nikdo z nás, ani lovec sám, netušil, co má na prutu. Po pár minutách slyším Davida, " ...tak s tím mně budete muset z vody pomoci..." Trochu jsem zbystřil. Za pár sekund se na podušce rozvaluje ohromné tělo šupináče 28,5 kg. Byla to přenádherná obluda, co každého prostě dostane do extáze.

Ráno se opravdu David stěhuje i přes tento fenomenální úlovek. Ne příliš daleko, ale určitě do zajímavějších míst. Blízko jeho nového fleku jsou malé ostrůvky, které určitě budou jednou z nejzajímavějších pozic na revíru. Hrozí zde jisté riziko v podobě možného zajetí silnějších exemplářů mezi tyto ostrůvky. Ale s tím je třeba počítat a připravit se na to. S novou lovnou pozicí se David dostává do ofenzivy a kadence jeho záběrů stoupá vzhůru.

Každé ráno tady bylo neopakovatelné. Protože je již pokročilý podzim a den je krátký, sluníčka si příliš neužijeme, ale i těch pár krátkých hodin je opravu velmi hřejivých. Já osobně miluju a pokaždé doslova hltám plnými doušky každý východ i západ slunce. Zde sice tyto mezníky dne probíhaly mimo obzor vodní hladiny, ale možná právě proto jsou pro mne s nádechem něčeho nevšedního. Však posuďte sami.

Závěrem tohoto dílu "Jízdy na játrech" bych rád napsal něco málo o používaném boilies. Hned od samého počátku jsem vsadil na Játra-vanilku, protože jsem je chtěl podrobit testu dlouhodobějšího chytání. Jak jsem psal výše, hned první záběry naznačily, jaký zájem o toto boilies kapři zřejmě budou mít. Byli jsme zde týden, a tak bylo relativně dost času otestovat i jiné druhy nástrah. Pokoušel jsem se postavit proti Játrům-vanilka několik dalších druhů, které standardně velice dobře fungují všude možně, ale tady to bylo jiné. Místní kapři se zřejmě dohodli, že nic jiného prostě žrát nebudou. Po několika pokusech jim nabídnout jinou kuličku jsem se vždy vrátil k játrům. Tato novinka chystaná pro sezonu 2015 se stala naprostou top nástrahou této akce. Zdá se, že stejně jako boilies Přírodní Játra, která jsou pilířem této odnože, budou i Játra-vanilka poslušně makat od jara do podzimu v teplotách nad 10-12°C. Mohu vřele doporučit.