Bouřka u vody

25.2.2014, autor: Luděk Šedý

Vzhledem k tomu, že jsem dost zaměstnaný, času na ryby mi zbývá opravdu málo. Proto si vážím jak každé chvíle strávené u vody, tak každé ryby. A tato krátká, ale úspěšná výprava začala také úplně neplánovaně. Zavolal mi kamarád David, že by si přijel zachytat. Moje první odpověď byla - Ne! Protože to prostě nešlo. Musel jsem být v práci, ale manželka mě nakonec přemluvila, abych to zkusil aspoň přes noc, pak na místě vždy nechal věci, které by mi přes den hlídal David. No přemluvila, to je silné slovo. Věděl jsem, že to bude sice trochu náročnější, ale co bych pro ryby neudělal, že!

Volba revíru je jednoduchá, musí to být blízko bydliště, abych to stíhal ráno do práce. Proto volíme řeku. Je sice stále obtížnější chytit zde nějakou slušnou rybu, ale pořád tu nějaký domorodec plave. Ve volbě nástrahy mám úplně jasno. Už deset let jsem věrný firmě Carp Servis Václavík. Mám za tu dobu už několik favoritů, co se boiliesu týče, ale pro tentokrát jsem pořádně chtěl vyzkoušet Chobotnici z řady Boilies BOSS 2 – http://www.ukapraaparmy.cz/ukapraaparmy/eshop/2-1-Boilies/0/5/3360-Boilies-Boss2-1-kg.

Většinou jsem zastáncem malých háčků č.6,8, ale na řece vždy sahám minimálně po č.4. Používám zde extrémně dlouhé návazce 50-70 cm.

Místo jsem dva dny před lovem nakrmil asi 10 kg už zmíněné chobotnice s tím, že ve čtvrtek večer po práci vyrazíme. Já tam budu tři noci a David navíc k tomu ještě tři dny. Trochu mu závidím, že může lovit celý den, chytil jsem tu už pár pěkných ryb i přes poledne. Ale nedá se nic dělat.

Vše jde jako po másle. Než vše nachystáme a vyladíme, už je tma. Moc si od první noci neslibuji, protože pohyb na břehu při zabydlování je značný, chytáme doslova pod nohama a ryby jsou zde opravdu opatrné. Nahazuji oba pruty, jeden na boilies Chobotnici a na druhý nastražuji kuličku Olihně. David Chobotnici nechce a ani nevím, co tam dává, jsme od sebe totiž asi 15 m.

Sotva se stačím pohodlně usadit v křesle, dostávám jízdu na Chobotnici. Chvíli se s rybou přetahuji, na druhém konci je asi dost slušný soupeř, protože pár metrů vlasce mi už z cívky ubylo. Najednou se ryba zastaví a já zjišťuji, že někde uvázla, po chvíli tah povolí a já mám místo koncové montáže jen holý vlas. Sprostě jsem si vynadal, že jsem rybu pustil tak daleko. Mám na cívce vlasec 0,325 mm, ale asi to je málo, je tu dost vodních překážek.

Do rána už žádný záběr nemám a David neměl záběr ani jeden. Těžce se mi ráno odjíždí do práce, když vím, že ryby na místě asi jsou. Přes den volám asi pětkrát Davidovi, jak to jde, ale neměl ani záběr. „To je divné,“ říkám si.

V pátek večer se vracím na místo a na pruty navíjím tentokrát vlasec o průměru 0,40 mm. Starost mi dělá předpověď počasí, hlásí obrovské bouřky, přívalové deště a jiné slasti. A to je na řece vždy problém, většinou je pak voda plná haluzí a jiných nečistot a prakticky se nedá lovit. A to ještě není všechno, horší je pravděpodobnost velkého větru. Jsme pod obrovskými starými stromy, ze kterých padají velké, i stokilové haluze. Všude na obloze je totální tma a blesky létají ze všech světových stran!

Zrovna dobrý pocit z toho tedy nemám. Začíná pršet, co pršet, to je velmi slabé slovo, z nebe padají provazy, je to průtrž jako hrom, do toho blesky, hromy! Déšť je opravdu vydatný a já se modlím, jen aby teď nepřišel záběr. Píííííííííp, a je to tu! Záběr v tom největším slejváku....a na druhém konci udice se objevil 25 cm cejn. „Ach jo, proč!?“ zakřičím si. Vrátím se do bivaku, podívám se na televizi a nevěřím svým očím, prohráváme, a to solidně.

Naštěstí jen prší a nefouká, to bychom tu museli všeho nechat a vyběhnout na hráz, kde nejsou stromy. V tom se ozve obrovská rána, David poskočí na židli a říká: „Hochu, tak to bylo hodně blízko!“ (později jsem se dozvěděl, že ta rána byl blesk kousek od nás ve vesnici a trefil stodolu, která se sesypala jako domeček z karet).

Prší vydatně už dvě a půl hodiny, a až teď ubírá déšť na své síle. Jdu se podívat do bivaku, jak to vypadá, protože je nový a mám ho poprvé u vody. Otevřu ho a nevěřím svým očím. Na několika místech ve stropě protéká a voda mi teče na spacák, který už je pěkně mokrý. Další hodinu se snažím spacák aspoň částečně usušit, ale nic moc. Z téhle docela bezradné práce mě vytrhne záběr, ale tentokrát je to opravdu brutální jízda! Chobotnice zabodovala. Poněvadž chytám z dvoumetrového břehu, při podebírání potřebuji pomoc Davida. Po desetiminutovém tvrdém boji David podebírá nádherného šupoše 91 cm 13,5 kg. Mám obrovskou radost, na zdejší poměry je to krásná ryba.

Jdeme spát, a mně ani moc nevadí, že ležím v mokrém spacáku. Asi po dvou hodinách se situace opakuje a na udici je zase pěkná ryba, tentokrát mám ale podezření na sumce - ryba se drží u dna a tah je pomalý a tupý. David tvrdě spí a já mám rybu už pod nohama, ale stále je u dna a já pořád nevím, s kým mám tu čest. Opírám se do prutu a snažím se rybu nadzvednout a v ten moment se mi na chvilku ukázala, je to kapr a snad ještě větší než ten první! Dalších deset minut rybu nevidím, nechce to vzdát, ale nakonec ho mám pod nohama docela unaveného. Ale ten hlavní problém teprve nastal, protože David spí jak dub a já na něj nemíním v noci hulákat. Po dešti je všude bláto a mokro, lehám si do toho marastu v thermoprádle , v jedné ruce prut a v druhé podběrák, natahuju se, co to dá, ale na kapra nemohu dosáhnout. Srdce mám až v krku, tak nádherná ryba zdolaná pod nohama a já ji ne a ne podebrat. Když už se zdá, že se mi to povede a ryba je napůl v podběráku, tak sebou vždy mrskne a vyplave z něj ven. Jsem od bláta snad všude, vše mám mokré až na kost, ale vůbec to nevnímám. Mým jediným cílem je podebrat kapra. „Huráááááááá!“ asi na popáté se mi to daří!!! Ale ještě není vyhráno, kapr v podběráku, já ležím na břichu v blátě, jednou rukou držím opravdu koneček rukojeti podběráku a ve druhé ruce třímám prut. Opatrně ho pokládám na zem tak, abych na něj nešlápl. Začínám podběrák zvedat, ale nevím, jestli to vydrží - jeho pružná ramena se skrucují na maximum, čekám, kdy uslyším prasknutí, ale k mému překvapení drží. S vypětím posledních sil pokládám rybu na podložku a jdu vzbudit Davida, abychom mohli udělat pár fotek. Nejsem zastánce sakování ryb do rána, aby byla lepší fotka. Připadá mi to jako dost velký hazard a zdraví tak krásné ryby je mi cennější než nějaká fotka! Budím Davida se slovy: „Vstávej, mám kapra a je asi ještě větší.“ „Děláš si srandu, já tady sedím celé dny a ty si pak dojedeš na noc a hned dvě takové ryby!“ Po přesném zvážení a měření jsme konečně znali míry: 92 cm 14,8 kg. Paráda, nevím, jestli se mi tu ještě někdy něco takového podaří!

Následující den odjíždím zase do práce a už se těším na poslední noc! Bohužel ale žádný záběr od kapra už nepřišel, ani mně ani Davidovi. Zajímavé je, že obě ryby přišly na Chobotnici, i když na druhý prut jsem zkoušel kde co...