jarní Itálie - cesta do neznáma

27.12.2013, autor: Michal Chadim

Asi každý kaprař touží po tom zachytat si někde jinde než na našich vodách, ať už soukromých nebo svazových.

Mně se letos na jaře naskytla možnost jet na týden do Itálie, a protože jsem o tom snil už dlouho, neváhal jsem ani minutu a kývl. Netušil jsem však, co mě čeká. Měl jsem jen vidinu toho, že budu chytat velké kapry na řece Pád, a proto jsem veškerý volný čas věnoval přípravám a sháněním informací o dané vodě. Celé dny jsem trávil na internetu a v časopisech, abych nic nepodcenil a měl vše perfektně nachystané!

S sebou jsem vezl snad všechno, co se u mě ve sklepě dalo najít. Největší problém, který jsem se dočetl, spočíval v tom, že se v dané lokalitě nesmí bivakovat. Proto jsem si musel zabalit pouze deštník a k tomu spousty plachet na přikrytí veškeré bagáže.

Za návnady jsem vezl asi 15 kg halibut pelet, boilies Boss 2 speciál brusinku a boss 2 oliheň a chobotnici...

Když přišel den odjezdu, byl jsem natěšený jako malé dítě na lízátko :)a celou noc jsem nezamhouřil oka.

Cesta utíkala celkem rychle, jeli jsme celou noc, abychom byli brzy ráno na místě a mohli si vyzvednout předem zamluvené povolenky. Po 11 hodinách jsme byli na místě a musím se přiznat, že takhle rozbitý jsem snad ještě nikdy nebyl; celé tělo mě bolelo, a to nemluvím o dřevěném pozadí :D

Po zakoupení povolenek a vyzvednutí člunu s echolotem jsme se vydali hledat nějaké vhodné místo na chytání.

Při objízdění námi vytipovaných míst jsme bohužel žádná vhodná nenašli; buď nám přístup znemožnovaly všudypřítomné zákazy vjezdu, nebo soukromý pomozek :(

Navíc i hladina řeky Pád byla celkem dost zvýšená a najít nějakou lagunu, která by nám vyhovovala, byl nadlidský úkol.Nakonec jsme se rozhodli zkusit některý z místních kanálů. Doma na internetu jsem nějaká slušná místa našel,tak jsme je jeli oblhédnout. Už jsme byli na nohách celkem 15 hodin a musím říct, že to byla celkem fuška, a nikdo z nás si nepřál nic jiného než najít místo, kde se utáboříme a konečně si odpočineme. Nakonec jsme se usadili na Canale Cavanella Po! Při obchůzce, jak to vypadá přímo na břehu, jsme si všimli, že jsou tady i kolegové z Čech, a tak jsme neváhali a šli prohodit pár slov co a jak. Kolegové nás vítali s úsměvem a i zprávy, které nám sdělili, byly příznivé,ryby berou..

Rychle vybrat ta správná místa pro čtyři chlapy na chtání a honem, ať už se návnady koupou ve vodě.

Bohužel únava se na nás podepisovala dost znatelně a vybalování věcí mi spíš připomínalo mučení než radost a natěšení z toho, co nás tady následující týden čeká!

Nakonec jsme to ustáli, vše jsme pečlivě připravili a mohli vyrazit na vodu prozkoumat, co nás čeká pod hladinou..

To byl další oříšek, dno bylo jako ve vaně, žádná překážka,vázka nebo zlom a navíc hloubka max. 1,6m! Co tedˇ?

Nezbývalo nám nic jiného než rozprostřít krmná místa podél břehu u rákosí.Mně to ale nedalo a jezdil jsem a hledal dál směrem po proudu, co kdyby někde přeci bylo něco jinak. Nakonec jsem našel malou vyvýšeninu, kde mi na echolotu skočila hloubka z 1,6 m na 2 m.BINGO!!!

Na první zákrm jsem dal větší množství halibut pelet, vařené kukuřice a zhruba půl kila boilies.

Na každý prut jsem nabil něco jiného, a protože jsme mohli chytat na více prutů, bylo to snadné rozhodování.

Když bylo vše připravené, s chutí jsem si dal pivko a užíval si krásného slunečného počasí, obloha vymetená a první sluneční paprsky udělaly své. Usnul jsem jako špalek :)

Do večera jsme zatím žádnou aktivitu nezaznamenali, a tak jsem večer ještě přikrmil a sázel na noční záběry. První záběr přišel až druhého dne brzy ráno v podobě brutální jízdy z místa se zvýšenou hranou. Podle tahu ryby se zdálo, že půjde o slušnou rybu, kapr se pral jako o život a dělal si se mnou takřka, co chtěl. Když jsem ho po chvilce viděl u hladiny, trochu jsem se musel sám sobě zasmát. Nebyl to žádný obr, odhadem tak 80 cm. Také že jo, můj první italský kapr a dal mi takhle zabrat

Zachutnala mu 20 mm kulička brusinky, tak proč jim jí nedat zase? :) Nabil jsem novou a trochu ji ořízl, přidal jsem malý pva sáček a nahodil do stejných míst. Další záběr přišel až kolem poledne a jednalo se o naprosto stejný scénář, dokonce i ze stejného místa. Opět jsem po záběru dokrmil a zároven přehodil všechny pruty, které zatím mlčely.

Nebudu popisovat každý záběr a každou akci, to by bylo dost nudné,takto to šlo až do středy, série záběrů, zdolávaček, focení- prostě paráda. Ve středu se to však zlomilo a nedokážu si vysvětlit proč. I kdybych dal pod háček zlatou kouli, tak jsem nemohl udělat záběr. Ke konci našeho pobytu se začalo kazit počasí a místo jasné oblohy se začalo zatahovat a foukal dost nepříjemný vítr. Ale i tak jsem to nevzdával a snažil cokoliv vymyslet.Zlom přišel poslední noc před odjezdem, kdy začalo i pršet. Snad nikdy v životě jsem se tak nebál venku u vody jako tam. Blesky přes celou oblohu, silný vítr a déšt a já tam ležím na lehátku přikrytý plachtou a vší silou držím deštník, který lítá ze strany na stranu. A v tom se rozezvučí hlásič, prut ohnutý jako luk a na druhém konci může být onen vysněný kapr, kvůli kterému jsem jel takovou dálku. Rychle vyskakuji z lehátka a běžím k prutu,nad hlavou mi létají blesky, ale já nevnímám nic jiného než souboj s kaprem. Po urputném boji, kdy nevím, čí jsem, jsem nakonec zvítězil a dostal kapra do podběráku. Není to sice ryba, kterou jsem čekal, ale je to ryba přes 80 cm, je dlouhý a nízký, ale mám radost a srdce mi buší z celé akce jako zvon[

foto-clanek7]

Do rána jsem udělal ještě několik dalších kaprů ale žádný nebyl nikterak velký. Konečně přestalo i pršet, a tak balení bylo i celkem snadné a hlavně nám vše perfektně uschlo. Za celý týden jsem chytil celkem 25 kaprů a jednoho malého sumíčka. Nej kapr měl 81cm. Nevíme, jestli tady jsou větší, a pokud ano, tak bylo velmi těžké se knim dostat. Každopádně se sem chci ještě někdy vrátit,do země, která mě tak uchvátila svou krajinou a nádhernými divokými kapry.