Tam, kde tančí mlhy

18.11.2013, autor: Honza Slanina

Slunce pomalu vychází a já tiše sedím u hrnku kávy pod deštníkem. Okolo mě je všude spadlá rosa a babí léto plně uchopilo přírodu do své moci. Pavouci stačili přes noc nastražit labyrint pavučin a ranní rosa jen umocňuje jejich dokonalou stavební práci. V dáli křičící hladová volavka za chvíli prolítává koridorem řeky těsně nad mými vlasci a nad hladinou řeky se převaluje ranní mlha tančící mezi paprsky slunce a vytváří scenérii jak z nějakého fantasy filmu.

Můj věrný pes Bad leží na křesílku vedle mě a bez hnutí tiše pozoruje nutrii, která proplouvá podél břehu. Někdy mám pocit, že i on naprosto chápe, proč zrovna kaprařina je můj život. Ani nemusí mluvit, ale tak nějak vím, že vidí tu krásu, co příroda to ráno zas vytvořila a vychutnává si to společně se mnou. Jemný vánek pomalu odfoukává zbytky ranního oparu a na hladině to začíná ožívat. Chtělo by to nějakou akci, říkám si v duchu pro sebe, z čehož mě vytrhne dvojité pípnutí signalizátoru a prudké škubání špičky. Ach jo,to zas bude určitě tloušť, ale kdepak.

Špička se ohne prudce do leva a přichází krásná a plynulá jízda. Rychle pokládám hrnek a společně se psem startuju k prutu. Po cestě mu ještě nadávám, ať se mně neplete pod nohy,ale je to marný.Jak slyší jízdu, má to jako já a startuje směrem k prutům. Rychle beru prut do ruky a zasekávám do prázdna.Co je? Pomyslím si. Bleskurychle domotávám vlasec a mám strach, že sem o kapra přišel. Opak je ale pravdou a těsně při břehu se dostávám do kontaktu se svým soupeřem, který pomalu ale jistě jede korytem řeky proti proudu. První kontakt dává tušit, že to bude už ostřílený toreador zdejších vod, který si to v klidu namířil podél břehu přímo k převislým větvím sahajícím až pod vodou. Následuje přetahovaná kdo z koho, ale já mu nechci dát šanci a opírám se do prutu, co to jde a kapra úspěšně otáčím zpátky k sobě po proudu. Chvíli se přetahujeme a já se modlím, když cítím, jak drbe o dno,aby nepolevil šokový návazec.

Štěstí je na mojí straně a poprvé vidím, jak majestátně vyhlížející lysec využívá sílu proudu a snaží se zbavit montáže za každou cenu. Ještě pár výpadů a končí v podběráku. Uvolňuji ramena podběráku a vynáším kapra nahoru do podložky. Ani není potřeba ji polévat, neboť ranní rosa to udělala za mě.Žlutě zbarvený lysec s červenými ploutvemi,kulatý jak sluníčko. Jestli něco miluju na podzimním rybaření kromě toho klidu, tak to je právě to, jak se kapři krásně zbarví. Probouzím svou přítelkyni, aby mě vyfotila a pouštím krasavce nazpět do rodného živlu. Pro další sezónu zkouším novinkový mix do PVA,a právě ten měl na svědomí společně s boilies játra i tohoto krasavce. Je to směs boilies, pelet a partiklu, zalitá tekutou potravou plus pár našich tajných přísad. Znáte to sami,člověk nemá kolikrát náladu a ani čas, aby si pokaždé připravoval takovou směs do PVA,a právě proto jsem uvítal tuto možnost hotové směsi. Opět si připravím panáčka z jater a popky příchutě mrtvola plus, PVA punčochu plněnou již zmiňovanou směsí.Po náhozu přihodím pár lopatek směsi pšenice a řepky a k tomu pár kousků boilies. Je až neuvěřitelné,kolik se zde nachází druhů ryb a v jakém počtu. Chvilkami to vypadá,jako kdybych chytal na feeder a moje špičky prutu lítají nahoru a dolu.

Bohužel pro mě to má ale fatální následky pro mé nastražené boilies, které ztrácí na své velikosti raketovou rychlostí. Možností je samozřejmě častější přehazování nebo nechat boilie vysušit na kámen,což na chvíli pomůže,ale já chtěl, aby boilie zůstalo co nejvíc atraktivní a zároveň jsem zachoval na místě co největší klid. Ale především po pozorování velkého hejna tlouštů, plotic a ouklejí,jak sbírají u břehu zbytky popadané pšenice, jsem byl donucen změnit nejen krmnou kampaň, ale hlavně nějak ochránit moje nastražené boilie. Dnes se prodávají ochranné pásky proti rakům, ale to jsem neměl, proto jsem použil dámskou silonovou punčochu a do ní kuličku vložil, pevně utáhl a zajistil pletenkou. A bylo po problémech. Opět si připravuju stejnou kombinaci společně s PVA mixem a posílám prut do stejného místa. Trvá to asi tři hodiny a stejný prut je opět v akci.

Tentokrát však kapr nejede ke mně, ale naopak si to šine směrem k druhému břehu, proti proudu. První známky naznačují,že to bude opět pěkná ryba, ale po chvíli už tah polevuje a podle hmotnosti tuším, že to nebude sice žádný obr, ale v tenhle čas je každá akce příjemným zpestřením. Tentokrát se na břeh podíval opět krásně zbarvený šupináč, takže rychlé foto a opět vysílám prut do stejných míst. Zhruba po dvou hodinách se rozjel i druhý prut a po deseti minutách přítelkyně podebírá překrásného kulatého šupíka. Ten neodolal kombinaci vegana a pop-up scopex-ananas. Moje víkendová mise na Labi se blíží ke konci a já jen doufám, že se sem ještě letos vrátím. Na místo, kde tančí mlhy.

Kaprům Zdarec Jan Slanina