Konečně je to tady!

19.5.2010, autor: Jan Vala

Zbývají poslední dny do odjezdu na naši první letošní výpravu za kapry. Přemítám si v hlavě pořád dokola, co vše je potřeba s sebou, jak kdybych jel poprvé v životě. Je to dáno asi tím, že se nemůžu dočkat, až opět nahodím. Ta zima byla opravdu dlouhá a jsem zvědavý, co to udělalo s kapry. Každý rok začínáme na naší oblíbené, ale jedné z nejtěžších, co znám, svazové pískovně. Ani tentokrát nebyl důvod to měnit.

Jak to tak bývá, na celou dobu pobytu (7 dní) jsem byl jistý jen já a Kráca. MadJohny kvůli pracovním povinnostem přislíbil alespoň částečnou účast a dokonce i „dědek“ se uvolil, že stráví nějaký čas s námi.

Vše bylo připraveno a zbývalo jen navštívit výrobnu pana Václavíka, kde jsem měl již objednáno několik laskomin pro kapry. Zvolili jsme osvědčenou klasiku robin red borůvku, smetanu a kořeněné jablko. Samozřejmě v zásobě byly i další druhy příchutí a velikostí. Místo jsme měli již vytipované od podzimu loňského roku, zbývalo jen doufat, že nebylo obsazené.

Sobota časně ráno, den po čarodějnicích, my už ale byli na našem stanovišti, nosili věci z auta a začali pomalu vybalovat. Během dvaceti minut byly nahozeny pruty a já si nahlas řekl: „Už je to tady!“. Po dlouhé době zase u vody. Pár kuličkami s kukuřicí jsme nakrmili jen tak kousek od břehu do hloubky asi 7,5 m s nadějí - že zde budou záběry ve večerních hodinách. Zbytek na lavici 4,5 m, která byla zhruba asi na 100 m od břehu, kam byl problém dostat 16mm kuličky kobrou. Zavážení na tomto místě není povoleno, tak nastal čas na PVA punčochu a nit.

První dva dny s námi strávil i MadJohny s přítelkyní a jejich věrným hlídačem. Bez záběru. Třetí den hned za rozednění jsem se vydal na člun a jel prozkoumat pomocí echolotu a olovnice nová místa. Ryb sonar moc neukazoval, a když už něco, tak ve sloupci zhruba dva metry pod hladinou. Počasí bylo velice proměnlivé, vítr foukal každou chvíli z jiné strany, jinak silný. Z nebe na nás občas spadlo pár kapek, ale někdy se usmálo i sluníčko. No, pro rybařinu ne moc ideální počasí.

Našel jsem malou lavici, která vyčnívala z hloubky 8,5 m až na 3 m, a byla posetá malými škeblemi. Jen ta vzdálenost od břehu byla opravdu velká, něco kolem 150 m. Na dohoz dost daleko, ale pro nás při troše solidních povětrnostních podmínkách nic nedosažitelného. Okamžitě jsme převázali montáže a dva ze šesti prutů už letěli zhruba do míst, kde byla lavice. Hned, co jsme dosedli do sedaček, ozval se můj hlásič a za chvilku už jsem tahal prvního letošního kapra. Nebyl nijak velký, ale potěšil. Pusa, vzkaz, ať pošle většího a už si plaval nazpět ve svém živlu. Do večera ještě Kráca vytáhnul krásnou 11,5kg jikrnačku a já 6kg lysáka.

Zbývající dny jsme měli záběry jen z této lavice od kaprů velikosti 4-10 kg. Poslední den brzy ráno, kdy už jsme se chystali pomalu balit a připravovat přesun na soustředění do Svitav, se Kráca vytáhnul ze svým novým osobákem 15,5 kg.

Kaprům nejvíc chutnala smetana, losos sardinka, brusinka - red pepper a můj výmysl Masox. Velice se osvědčila i boilies pasta.

Konečně jsme zlomili prokletí této vody, která pro nás byla do této doby jakoby začarovaná, a snad proto ji máme tak rádi a budeme se snažit pokořit další její nástrahy.

Za East River team

Jan Vala