Kapři na pražské Vltavě.

9.9.2013, autor: Aleš Václavík

V tomto příspěvku bych se s vámi rád podělil o nelítostnou zkušenost z lovu karů na Vltavě nedaleko Barrandovského mostu. Žiji v malé vesničce s tak trochu klidným prostředím, tedy místo, kde na jedné straně jezdí vlaky a auta v několika proudech, za zády drnčí co chvilku tramvaje, vodu brázdí parníky s drsně opálenou diskotékou a prostor nad hlavou mi protíná letecký koridor k letišti V. Havla, se mi opravdu nezdá jako idylické. Nicméně je to výzva.

Ze zkušenosti s lovem na Labi jsem se domníval, že by zde mohla fungovat taktika masivního zakrmování. Po 48 hodinách, kdy se podařilo opakovaně při stahování napíchnout na hrot háčku slupku z kukuřice, kterou jsme mimo jiné vnadili, bylo téměř jisté, že zde ryby nejsou, a tedy nemá kdo naši návnadu pozřít. Přesněji řečeno, ryby zde jistě nějaké jsou, avšak je jich asi velmi málo a možná jsou v jiné části řeky. Na vzestupné hraně koryta v nejhlubším místě pod nohami se ryby prostě nevyskytují. Informace od lidí, co to tu dobře znají, nám napovídají, že kaprů je zde mnoho, ale nemá cenu na ně vyrážet dříve jak v září. Pokud se zamyslím nad touto informací, tak mi připadá rázem vše jednoduché a logické.

V oblasti Prahy je Vltava poněkud chladná. I v letních měsících se teplota pohybuje zřídka nad 15°C. To je způsobeno přítokem chladné vody z Vltavské kaskády. Sem voda přitéká ze spodní části přehrad a proto ta nízká teplota. V Praze je celá řada slepých ramen a přístavišť, která se v létě příjemně prohřejí a ryby zde logicky zůstávají. Zřejmě se občas do proudu vydají, to však pouze za potravou a možná se pobavit… myslím na ty diskotéky...

Průtok vody byl docela na nízkém stupni, takže jsme se pokoušeli lovit dál od břehu. Postupným prozkoumáváním jsme se propracovali až daleko za polovinu. Šíře Vltavy v tomto místě je cca 150 m. Zdálo se, že když naše montáže dolétnou co možná nejdále, začínají přicházet záběry. Dalším zjištěním bylo, že pokud houfněji zakrmíme, jsme totálně bez záběru. Ideálním řešením pro toto místo a čas se stal lov zcela bez krmení. Tedy přesněji za pomocí PVA. To však při dané vzdálenosti a proudu vyžaduje speciální náčiní, úpravu návnady a hlavně otrle hrubý přístup.

Nyní jsem se vyjádřil tak trochu v hádankách. Házet na vzdálenost atakující 130 m možné je. Ale s PVA to již vyžaduje něco navíc. Používali jsme pruty se zátěží 4,5-5 lb. Olovo 140 gr a PVA punčošky byly naplněny cca 4-5 cm, aby měly co nejmenší odpor. Tuto PVA bombičku jsme po zhotovení ještě obalovali v Biorapidu XXL, který zamezil okamžitému rozpuštění při propadávání vodním sloupcem. Bombičku jsme pak ještě obalili v Methodmixu. To proto, abychom se neumazali při další manipulaci s ní. Bylo totiž nutné bombičku navléknout na krátký návazec a to středem skrz. Materiál v PVA bombičce byl taktéž obalen v Biorapidu a Methodmixu. To zase kvůli snadnému plnění PVA punčochy. Takto vytvořená montáž ozdobená bombičkou a Obalovačkou v otvorech olověné zátěže nám létala opravdu skoro pod protější břeh a záběry se s pravidelností dostavovaly.

Pro ještě delší hody jsme odlehčili návazec. Na místo bombičky jsme dali na celou délku návazce několik 8 mm velkých halibut pelet, které se pak během 30 minut rozpustily. Že to funguje, nás přesvědčilo několik záběrů.

Závěrem je v tomto příběhu třeba říci, že v místech, kde je malé množství kaprů, je mnohem efektivnější krmit malinko, ale návnadu udělat co nejatraktivnější a dostat ji co nejpřesněji k montáži. Pak se jistě dostaví úspěch. Po změně taktiky přišlo několik záběrů, jejichž kadence se pozvolna navyšovala. Bohužel však úspěšnost zdolání těchto kaprů byla nízká. Ty, co se nám do podběráku podařilo dovést, byli okolo 50 cm. Bohužel tedy nebylo co fotit. Přesto tuto facku od Vltavy beru jako hozenou rukavici. Určitě se vrátíme.