Vítězství na jezeře Štít

4.5.2010, autor: CT Storm Carp

Těmto závodům předcházela příprava psychická, ale i finanční. V zimě byla většina z nás bez práce, což samozřejmě znamená i bez finančních prostředků. Horko těžko jsme dávali dohromady startovné, a to nemluvě o směsích a ingrediencích na výrobu boilie. Navštívil jsem proto mého známého Aleše Václavíka a oslovil ho, zda by se s námi nechtěl podílet na přípravě. Slovo dalo slovo a najednou začalo pomalé dokupování ingrediencí a mouček - bohužel na úkor rodiny. Od Aleše si beru neustále směs losos sardinka - používám ji s úspěchem celý rok, pouze v jarním období do ní přidávám ptačí zoby, nectablend a samozřejmě více sladidla. Po další schůzce s Alešem a Tondou jsme se dohodli, že všechno krmení pojedu vyzkoušet týden před závody. Vzal jsem si s sebou Brusinku-pepř, Casia-javor a Smetanu. Po prvních 24 hodinách bylo jasné, co je favoritem – nejúspěšnější příchutí byla jednoznačně Casia - javor.

Přišla neděle a s Tondou nakládáme vše potřebné na týdenní pobyt. Zjišťujeme, že do felicie a na přívěs už toho moc nedáme. Kola mizí pod blatníky a přední část vozu se změnila v plně zvednutý, rozjetý motorový člun. Zhruba padesátikilometrovou rychlostí chvátáme na jednu z nejkrásnějších pískoven ve východních Čechách. Už na příjezdové cestě se setkáváme s kamarády od vody z Clubu teamů Kamčou a Michalem. Mám ohromnou radost ze shledání, jelikož zima byla dlouhá. Po zaparkování v základním táboře pořadatelů se jdeme se všemi pozdravit. Atmosféra je úžasná - na rožni už voní kýta a začíná se s přípravou guláše - tomu šéfuje Pálinko - sympaťák. Pomalu přijíždějí poslední teamy, celé zázemí se zaplňuje závodníky, ve vzduchu je cítit krom kýty i nervozita z losování. Nastává prezence teamů. Je zde vidět i nové tváře, některé známe z časopisů, jiné z vyprávění. Po prezenci přichází na řadu losování o pořadí losování. Na řadu jdeme 17. a já losuji číslo 5 -spadl mi trochu kámen ze srdce, ale známe to všichni, že třeba i to poslední losované místo může být tím nejlepším. Nervozita ve mně stoupá, přicházíme na řadu. Třesoucí se rukou vytahuji sektor 1 max-carp, po nakouknutí do mapy nejsem moc spokojen. Ihned beru auto a jedu se podívat na vylosovaný sektor. Po jeho prohlédnutí a rozestavění barelů, které vytyčovaly nám vyhrazený prostor, se mé obavy naplňují. Vlevo od nás se pískovna zužovala, proto jsem nabyl názoru, že přes to množství tyčovek a krmení se k nám ryby ani nemohou dostat. Na základně potom debatujeme o sektorech a seznamujeme se s týmy. Na řadu přichází raut a následuje i překvapení pro závodníky v podobě striptýzu.

Uleháme do bivaku se smíšenými pocity a s Tonym dlouho do noci diskutujeme o nadcházejícím ránu. Po páté hodině začínáme balit a rozjíždíme se na vylosovaná místa.

Mám na starost rybařinu, zatímco Tony staví bivak a zázemí pro náš tým. Připravuji pruty, po pravé straně máme malou zátoku – plánuji zde pokládat jeden prut s vlascem, ostatní tři pruty směřuji před nás, z toho jeden také s vlascem na blízko, šňůry poputují ke druhému břehu. Navazuji fluorokarbon s metr a půl olověnkou, místo návazců lanka a háčky velikosti 8-7.

Přichází výstřel a s ním odstartování závodů. Na prut do zátoky dávám boilie losos sardinka - v noci jsem jej předipoval jahodou, k montáži přihazuji pár kuliček a vyrážím i s dalším prutem mapovat sektor.

Pokládám ho do čtvrtiny sektoru na 2,20 metru hlubokou lavici, vracím se pro tyčovky a sleduji ostatní, co kam dávají a jak moc krmí. Když to vidím, usuzuji, že pokud zde chceme udělat rybu, musí to být jen o pár kuličkách, jelikož po levé ruce tyčovky připomínají slalomovou dráhu. Hledám různé hloubky, ale moc na výběr zde není. Narážím tu velmi často na velké množství bahna a řas. Nevím, po jaké době to bylo, ale na Tondůvě pravém prutu se ozvala brutální jízda. Následoval zásek a zdolávačka. Rychle sjíždíme po zadku pískovou hromadu,Tony první a já za ním s podběrákem. Zdolávání jde lehce jen do té doby, než ryba ucítí mělčinu. Pak si začíná brát zpět metry vlasce, ale daří se jí přitáhnout a podebrat. Máme ohromnou radost, jelikož nepatří k nejmenším - krásné bříško a váha se zastavuje na 14,59 kg. Naše radost je obrovská, o to větší po zjištění, že je to první ryba závodů. Přicházejí gratulace a naše nálada se hned zlepšila.

Na tento pravý prut přicházejí po dva večery a dvě noci ryby sice menší, ale chodí. Obavy ale přetrvávají - vydrží to? Ztrácíme první rybu, pak další - zamrzí to, ale zatím nad tím nepřemýšlíme. Všechny ryby přicházejí na jahodu s pop-upkou.

Třetí den máme jednoho 4,5 kg, ale věříme, že v noci to opět rozjedeme, náskok máme slušný. Jenže opak se stal pravdou, do rána ze zátoky ani píp - jen dva kapři ze vzdálenějších míst. Vyměnil jsem u třetího prutu vlasec zpět za šňůru a zavezl ho jen podle echolotu do nej hloubky a nej bahna. Po čtyřech hodinách se odsud ozval záběr, krásný 11,20 kg šupík. Předělal jsem zbylé dva pruty, z toho jeden přímo pod lavici a druhý do hloubky 3,40 m do bahna. Průměr nástrahy jsem zvětšil na 24-26. Vyplatilo se a do konce závodů to z těchto míst jezdilo. Za tento týden jsem musel třikrát změnit druh nástrahy, stejně tak i hloubku. Jezdím na tuto pískovnu často, ale toto jsem zažil poprvé. Je vidět, že se máme stále co učit - příroda je nevyzpytatelná.

Celková bilance našich úspěchů - Ryb jsme zdolali 22 a o dalších 11 jsme přišli. I zde se máme ještě co učit. Za pět dnů závodů jsme naspali zhruba 22-24 hodin, takže po vyhlášení, když jsme si uvědomili, že jsme opravdu vítězi, padla na nás taková únava, že jsem nemohl dojít ani do auta. Tonda se klepal ještě za volantem. Byly to krásné závody s dobrými lidmi a rád bych poděkoval nejen jim, ale i organizátorům, rozhodčím a hlavně firmě Carp servis Václavík. Hodně rybářských úspěchů všem přeje Martin a Tony - Stormcarp