Hody, hody - do chladný vody

14.4.2010, autor: Lukáš Šolc

První víkend v dubnu jsem měl v plánu letos poprvé vyrazit na 4 dny k vodě. Bylo mi líto nevyužít pondělního velikonočního svátku, tím pádem prodlouženého víkendu. I když jsem si moc šancí na úspěch nedával, chtěl jsem jet. Nechtělo se mi ale jet samotnému a nikdo z kamarádů se nechtěl připojit. Pak mi ale volal kamarád Dalibor, že by tedy jel. Co čert nechtěl, v noci ze čtvrtka na pátek napadl venku sníh, bylo dost chladno a já měl po náladě. Akci jsem tedy odvolal, ale zpráva Dájovi nedorazila. Dohodl jsem si něco jiného s dalším kámošem, ale ten nakonec neměl čas. Souhrn všech těchto událostí zapříčinil, že jsem se večer 2.dubna 2010 ocitl na břehu jednoho stojáku a chystal si věci k lovu.

Dalibor měl přijet až v noci, tak jsem měl dost času vše v klidu připravit. Naneštěstí se mi zamotala šoková šňůra na navijáku a o zábavu jsem měl na nějakou hodinku a půl postaráno. Když jsem to při světle čelovky rozmotal, byla už docela slušná zima, chtěl jsem se jít ohřát do bivaku a ohřát se u teplometu. Samozřejmě jsem ale nenašel zapalovač, musel jsem proto vymyslet improvizaci, která naštěstí dopadla. Nééé, nekřesal jsem kameny, ani do sebe nelil hektolitry rumu. Já s sebou totiž vozím na ryby kabel s autozapalovačovou zástrčkou a k němu i elektrický zapalovač pro případ nouze. Baterku jsem s sebou měl, ale problém nastal, když jsem nemohl najít samotný autozapalovač. Po chvilce hledání jsem ho našel, podpálil s ním účtenku a účtenkou zapálil teplomet. Tak jsem se tedy konečně ohřál.

Když přijel Dalibor, postavili jsme společnými silami druhý bivak, který sloužil jako obývák, můj jako ložnice. Než jsme vybrali lovná místa, zakrmili, zavezli a vše tak nějak připravili, byly cca 3 hodiny ráno a padala rosa, která namrzala. Celou sobotu jsme byli bez jediného záběru. Kapří aktivitu jsem nezpozoroval. Zkoušeli jsme různé fígle, dipy a téměř bezúspěšně. V neděli ráno kolem půl druhé mě probudil zvuk hlásiče. Zavolal jsem na spícího kamaráda a vyběhli jsme ven. Záběr měl Dalibor a já mu ho přál a hlavně jsem si přál, aby kapr nezajel do nějaké vázky. Když si to mířil za roh, Dalibor nasednul do člunu a vyjel pro kapra na vodu. Naštěstí vše proběhlo tak, jak má a kapr byl v podběráku. Krásný šupináč s typickou jizvou na ocasu, kterou mu nejspíš způsobil sumec. Měřil 78 cm a váha byla 8.5kg. Fantastická ryba na tak chladnou vodu. Ráno mě situace přinutila vzít echolot a projet si své fleky, protože jsem stále váznul při stahování montáží. Jednu jsem dokonce urval. Ještě aby ne, když jsem montáže pokládal přímo do vázek. Našel jsem si tedy echolotem čistá místa. Na břehu jsem navázal montáž, rozdrtil pár kuliček boilies Smetana, přisypal trochu methodmixu, zalil to vše tekutou potravou CSL, napěchoval do PVA punčošky. Na levý prut jsem dal jednu kuličku Mrtvý korýš, kterého jsem doma vyhrabal ze zásob asi tři roky starých. Kuličku jsem okrájel na průměr asi 14 mm a smočil do dipu Smetana. Na pravý prut jsem okrájel boilies s příchutí smetana a dále jsem ho nedipoval. Když jsem měl vše připravené, zavezl jsem montáže s dobrůtkami napěchovanými v PVA punčošce na místa a víc jsem nekrmil. To bylo nějak kolem poledního a já si vychutnával nedělní sluneční paprsky, které na vodě hřály ještě víc než na břehu. Večer jsem se rozhodl, že montáže nebudu už převážet a že si zajedu pouze přihodit ke každé montáži pár hrstí methodmixu. Večer se překulil a nás čekal poslední spánek-posledních pár hodin lovu.

Pro mě koleda začala dost stylově a to v jednu hodinu ráno, když se mi rozezněl hlásič levého prutu a já jako mávnutím pomlázky stál venku v dešti a zdolával svoji první rybu letošního roku. Ryba se ani moc nevzpouzela, a když mi ji Dalibor podebíral, pronesl jsem, že se s ní ani fotit nebudu, protože je malá. Když jsme ji položili na podložku, zjistil jsem, že až tak malá vlastně není. Krásný šupináč měřil 80 cm a vážil 9.5kg. Radost jsem měl jako malej kluk. Můj nový osobní rekord. Prut jsem už nezavážel, ani nenahazoval a šel si lehnout. Nemohl jsem ani usnout, jak už tomu bývá a přehrával jsem si v paměti ty krásné okamžiky. Vzbudil jsem se až v osm hodin ráno. Sednul jsem si na lehátko, nazul gumáky, zapálil teplomet a ohříval se, mnul si oči a přemýšlel, jestli ta 80osmdesátka byl jen sen nebo realita.V tom jsem uslyšel ono magické píp,píp,píp.Že budu mít při teplotě vody necelých 8 stupňů záběr i na pravý prut s okrájenou kuličkou smetany, jsem už vůbec nečekal. Na tomto prutu jsem použil odpadávací zátěž a ryba se brzy ukázala na hladině. Opět nijak zvlášť nevyváděla a ke břehu se nechala táhnout jako beránek, což přisuzuji zpomalenému metabolismu vlivem studené vody. Další šupináč a ještě větší?! Nevěřil jsem svým očím. Měřil krásných 82 cm a ručička váhy po odečtení podložky vyčíslila hodnotu 11kg !Byl jsem a jsem neskonale šťastný, že jsem si vykoledoval během pondělka dvě tak krásné ryby a dvakrát si vylepšil osobáček. Ryby byly samozřejmě co nejrychleji a nejšetrněji vráceny zpět do svého rodného živlu. Pak už zbývalo jen vše zabalit, uklidit a odjet domů, kde mě čekala spousta další práce jako postavení bivaku, aby uschnul a tak dále. Takovou koledu, na kterou nikdy nezapomenu, jsem měl já.A jakou jste měli koledu Vy?

Lukáš (Šolcik) Šolc

Chyť a pusť