Setkání se starou známou

14.12.2012, autor: Lukáš Šolc

V červnu tohoto roku jsme s kamarádem Jardou naplánovali na rychlo krátkou víkendovou výpravu s ním a jeho synkem Lukynem. Po rozhodování, kam se vydáme, padla volba na menší rybník, o kterém vím, že je tam spousta kaprů menších velikostí. Loni v říjnu jsem tam ulovil nádherného šupíka 73 cm 10 kg, a tak jsem byl pln očekávání, co tato výprava přinese.

Po příjezdu k vodě jsme nahodili pruty, na které jsme nastražili Oliheň z řady Boss2, a do PVA punčošky ke každému prutu 5 kuliček celého boilies. Jarda měl ještě před setměním v relativně krátkém čase po nahození záběr. Malý kapr nám dával naději, že by to mohlo jezdit. Nicméně to byl v ten den jediný záběr. V sobotu jsem chytil 74 cm šupíka opět na Oliheň. To už jsme zakrmovali cca 15 kuličkami zhruba každou hodinu kobrou. Jarda měl nějaké záběry přes noc, kdy jsem spal jako zabitý. Protože Jarda v dobré víře netáhnout s sebou k vodě zbytečnou zátěž nechal doma podběrák a měl sebou jen malý rozkládací podběrák ještě ze svého dětství, tak jsem v neděli ráno zaslechl zajímavou hlášku. Ta zněla: Luko (mluvil na svého synka), ten kapr se nám asi do podběráku nevejde. Vtom jsem zbystřil a vyběhnul z bivaku. Slunce krásně hřálo a Jarda měl podběráček plný šupinaté slečny.

Po prvním zhlédnutí kapra jsem konstatoval, že to je moje známá ze října a že má 73 cm a 10 kg. Po přeměření a převážení jsme zjistili, že to je ona a že má 10,5 kg po vytření. Fantastická ryba a ještě přibyla na váze! Bomba! Tímto se Jarda stal asi pátým z nás kamarádů, kteří jsme měli čest mít tuto rybu na prutu. Byl jsem neskonale šťastný, že tam ta ryba stále plave a že ji nikdo nezmasil nebo nepřevezl na nějaký soukromák. Z kapra tekla Oliheň proudem, což svědčí o tom, že se pásla na krmelci. Hned bylo ráno příjemnější! Já neměl pojem o čase. Kolem 9. hodiny ráno se mi rozjel levý prut. To tím stylem, že málem skončil ve vodě. Doběhl jsem k němu, zaseknul a cítil bojovnost. To, čeho jsem se bál nejvíce, se naplnilo. Kapr si to namířil suverénně ke břehu doprava za asi 15 m dlouhý pás rákosu. Okamžitě jsem vběhl do vody a s prutem šel kolem rákosu. Když mi voda sahala po pupek, uvědomil jsem si, že mám na krku pověšený telefon. Naštěstí jsem si ho dal pod bradu a brodil se dál za kaprem. Po prsa ve vodě. Jarda to duchapřítomně zachránil, když běžel s podběrákem za rákos, vlezl do rákosu a kapra mi podebral, než se stačil vyříznout. Jen jsem slyšel: To je krásná ryba, ten má tak 80cm. Odhad měl Jarda na centimetr přesný. Devítikilový šupík se mi postaral o pěknou dávku adrenalinu. Po nafocení pár snímků jsme kapra opět pustili. Záběrů bylo za celý víkend dost, převážně ryby kolem 60 cm a tyto tři výše zmínění jedinci. Tak tuto výpravu mohu shrnout jako úspěšnou. K tomu všemu jsme se dobře bavili, s malým Lukou jsme chytali plotičky, grilovali jsme maso a nasávali vůni a klid přírody. Jen kdyby takových dní u vody bylo více. Potom už zbývalo jen rutinní balení, úklid místa a odjezd domů zpět do reality.

Lukáš (Šolcik) Šolc