Podzimní Francie

7.10.2009, autor: Petr Nešněra

Když dávám dohromady řádky tohoto článku, přemýšlím, co nového vymyslet, co napsat, aby to čtenáře zajímalo a dalo něco nového. Již toho bylo napsáno tolik, že ani sám kolikrát podobné články nečtu a nebo při jejich čtení přeskakuji mezi řádky. Nikdy jsem nezažil to, že přijedu k vodě, zjistím co a jak a odjíždím jako vítěz s úlovky velkých kapru. Vždy tomu bylo spíše naopak. Buď je to tím, že nemám to pravé štěstíčko, nebo jsem nebyl ve správný čas na správném místě. A nebo v nejhorším neumím to, co ostatní úspěšní lovci.

Přesto se pokusím popsat svou podzimní výpravu z roku 2008. Pro tuto výpravu jsme s mým kolegou vybrali jeden méně známý francouzský revír. Při našem příjezdu k vodě jako vždy lilo jako z konve a nás čekalo stavění bivaku, nafukování člunu a ještě spousty dalších úkolu, které jistě každý z nás zná. Nicméně jsme byli tolik natěšeni, že ani litry vody nás nemohly odradit a zkazit nám náladu.

Po postavení bivaku, rozložení lehátka, spacáku a dalších základních věcí jsem naskočil do člunu a jel zmapovat má lovná místa. Ta se nacházela ve vzdálenosti od padesáti do tří set metrů od břehu v hloubkách dva až šest metrů. S výběrem jsem byl spokojen a jel zpět na břeh vymýšlet další strategii včetně přípravy montáží.

Jako nejvhodnější se mi zdála kombinace tří metrů šňůry s olověným jádrem, průběžného olova o váze 170 gramů a kombinovaného návazce složeného z fluocarbonu a potažené šnůrky. Vše jsem spojil spolehlivým kravským uzlem a na konec montáže použil háček Longshang Nailer velikosti šest v kombinaci s vlasovým rovnátkem. Zvolil jsem boilies od firmy Carp Servis Aleše Václavíka o průměru 24mm a příchutích Banán/Ryba, Losos/Sardinka a dvě testované novinky, které jsou v prodeji od letošního roku - Jablko/Skořice a Muréna.

Vše jsem zavezl na svá vybraná místa a šel okamžitě spát. Noc proběhla bez jediného pípnutí hlásiče. Byl jsem popravdě rád, protože jsem byl po dlouhé cestě a stavění našeho tábora hodně unavený.

Na večer jsem stáhl své montáže, vyměnil boilie za čerstvé, vše zavezl na svá místa a užíval si klidu, který občas přerušil křik ptactva a šplouchnutí ryby. Ráno jsem si udělal snídani a přemýšlel, v čem je chyba, neboť jsem se opět nedočkal vytouženého záběru. Během dne jsme s kolegou vypili pár piv a mně se nechtělo převážet montáže. Utěšoval jsem se tím, že pro jednou se nic nestane. Noc byla opět klidná a já při ranní kávě začal přemýšlet o změně místa. Jaké bylo překvapení, když se z ničeho nic ozval hlásič na prutu zavezeném v největší vzdálenosti. Swinger se přilepil pod prut a tam také zůstal. Na nic jsem nečekal, naskočil do člunu a uháněl za rybou. Když se mi jí podařilo dostihnout, vychutnával jsem si souboj ze člunu, který je mnohonásobně lepší než zdolávaní ze břehu. Během deseti minut se mi podařilo navést kapra do mého podběráku a opatrně uložit na podložku v člunu. Na břehu na mne již čekal kolega připravený s fotoaparátem, váhou a všemi potřebnými věcmi. Po zvážení a vyfocení byl tento úlovek vrácen upět do svého domova. Tuto taktiku převážení montáží po 48 hodinách jsem zkoušel i nadále a konečně se mi začalo dařit.

Dny utíkaly jako voda a nachýlil se den odjezdu. Sbalili jsme své nádobíčko, zbourali přístřešky a vše naložili do auta.

Naposledy jsme se rozhlédli po jezeře, rozloučili se s vodou a těšili se na další shledání.

Petr Nešněra